Hokej v Liberci není pouze mužskou záležitostí, pod Ještědem funguje také tým Bílých Tygřic

Dnes mají ženy i ve sportu v podstatě neomezené možnosti, ale přeci jen, hráčka hokejového mužstva. Nezní to trochu zvláštně? Je pravda, že lidi se prý občas trochu diví. „A ještě se mě ptají, na jakém hraju postu. Nevím proč, ale když řeknu, že jsem obránce, tak se diví ještě víc. Ale reakce jsou většinou pozitivní, obdivují mě, že to vůbec hraju,“ říká kapitánka libereckých Bílých Tygřic Tereza Daňková.

Ženský hokej v České republice není v plenkách, už nějaký čas fungují registrované soutěže pod hlavičkou Českého svazu ledního hokeje. Liberec každopádně zatím nemá zastoupení na té nejvyšší úrovni.

„Hrajeme skupinu A2. Ženský hokej se hraje ve třech skupinách, A1 je skupina lepších týmů, A2, tam jsou ty slabší týmy, a ve skupině B jsou moravské týmy. Existuje ještě skupina Top, ale v té jsou jen dvě družstva nasazená do souboje o titul,“ vysvětluje asistent trenéra libereckého týmu Jan Daněk.

Hokej je považován za nejrychlejší kolektivní sport, známý je rozhodně svou tvrdostí a ničím neobvyklým nejsou potyčky či šarvátky. Těžko si tohle představit v provedení křehkých dam, podle kapitánky Bílých Tygřic je ale rozdíl mezi mužským a ženským hokejem nesrovnatelný.

„Největší rozdíl je v tom, že se v ženském hokeji nehraje do těla. Navíc máme košíky na helmě,“ usmívá se Tereza Daňková. Vyražené zuby či monokly tedy v tomto případě ženské kráse neublíží. Jak se ale žena nebo mladá dívka může dostat k na první pohled vyloženě mužskému sportu?

„Já už jsem ho hrála jako malá. Vyrůstala jsem v paneláku, kde bydleli Petr Nedvěd, Hlaváček i Holý, to jsou bývalí hokejisti. Možná i proto mě to vždycky táhlo k hokeji.“

„Já jsem se k hokeji dostala přes taťku, protože dřív hrál za Frýdlant. Pak jsme spolu chodili na hokej a začalo mě to bavit. Od té doby hraju.“ vypráví liberecké hokejistky Martina Petrementová a Viktorie Švejdová, jedna ze dvou českých reprezentantek v kabině Bílých Tygřic.