Smysl uvažování. Proč je filosofický způsob uvažování důležitý nejen v každodenním životě, ale třeba i v chápání architektury?

A přišla mi na mysl znovu autorka, kterou jsem v našich úvahách už jednou zmiňovala, a sice Tereza Matějčková. Autorka nedávno za jednu z posledních dvou knih získala cenu Magnesia Litera, což je pro mne důvod spíše ji nezmiňovat – to teď už dostatečně dělají druzí. A především se vůbec nejedná o knihy o architektuře, ale filosofické. Přesto zvítězila nad stavbami.

Pokud bych měla za sebe interpretovat práci Terezy Matějčkové (nejsou to jen knihy, ale také pravidelné podcasty na Echu 24), tak je to filosofické uvažování o situacích našeho každodenního života, které je propojuje s univerzální, často abstraktní filosofií – současnou i historickou, ale i s kulturou, politikou, apod. A tím nám umožňuje nahlížet na to, co se nám děje a především jak sami myslíme a konáme, v širších souvislostech. A klade nám otázky „proč“. Zatímco my jsme zvyklí nejvíce na „co“, tedy na informativní popis věcí, a někdy také na „jak“, to ale spíše v rovině nástrojů. Takové přemýšlení například také pomáhá porozumění mezi lidmi. Jsme polarizovaná společnost, polarita ale není založená na debatě, na vyargumentovaných názorech. Je to jen postoj, kdy heslovitě přebíráme nějakou ideologii, a jsme pro nebo proti. Také považuji za důležité, že ačkoli Matějčkové uvažování je kritické, zároveň říká, že kritika je pro ni až na druhém místě, na prvním má to, co Emil Cioran nazval „cvičením v obdivu“, tedy hledání, za co druhého ocenit

Matějčková nám otevírá prostor určitého způsobu chápání světa, který je aplikovatelný i na architekturu. Může například ovlivňovat způsob, jakým sami architekturu užíváme a prožíváme. Můžeme si intenzivněji uvědomit, že vůbec existuje, vnímat víc její vlastnosti, a také proč je konkrétní budova taková, jaká je. A také, co reprezentuje – a tím zase obohatit naše prožívání o souvislosti, ke kterým nás vede. Zároveň je to přístup, který může ovlivnit, jak budeme při vytváření prostředí rozhodovat a konat. Tedy v souvislostech a s vědomím proč.

Takže vrátím-li se k důležitosti podobného typu uvažování, je myslím potřeba ocenit stanici Vltava Českého rozhlasu, že prostor pro takové úvahy poskytuje, a to samozřejmě nejen mně. Považuji to v dnešní době, kdy jsme zaplaveni informacemi, ale potřebujeme také pochopit, proč se věci dějí, s čím souvisí a co je za nimi – za klíčové.