Japonské turné spěje do finále
V pondělí 29. června odletěli rozhlasoví symfonikové z Tokia do oblasti středního Honšú. Zbytek dne i den následující prožili v Kanazawě, hlavním městě prefektury Ishikawa, které bylo jako jedno z mála velkých japonských měst ušetřeno náletů amerického letectva během druhé světové války. Díky tomu se zde dochovalo několik pozoruhodných památek, a protože hudebníky čekal koncert až v úterý, mohli si dopřát jejich návštěvu.
Jedinečně působí čtvrť původních domů pro gejši. Pouliční lampy, okna s dřevěným mřížovím, obchůdky se stylovým zbožím, restaurace s tradičními pokrmy – to vše dýchá unikátní atmosférou.
Půvaby dívek v kimonech, stylově upravených a přívětivě se tvářících zaznamenala i kamera režiséra Martina Kubaly.
Ke kanazawskému hradu se sice také váže bohatá historie, ale na první pohled je zřejmé, že jde o budovu zásadně rekonstruovanou, vlastně nově zbudovanou. Od 16. století, kdy byl založen, totiž – podobně jako mnohé další objekty v Japonsku – opakovaně vyhořel. (Původní je dnes pouze dvojitá brána Ishikawa z roku 1788.)
Jisté zklamání, které snad může pocítit Evropan uvyklý četným dotekům s historií, určitě vyváží rozlehlé zelené plochy v okolí stavby. Jedinečnou atrakcí je Kenrokuen, původně zbudovaná v polovině 17. století jako vnější zahrada kanazawského hradu. Znalci ji dnes řadí mezi tři nejkrásnější zahrady v celém Japonsku.
A abychom po všech těch vizuálních vjemech a duchovních zážitcích neopomněli ani materiální stránky života,přikládáme pohlednici ze sushi baru.
Publikum v Kanazawě se dočkalo svých milovaných opusů, Vltavy, Novosvětské i Chopinova 1. klavírního koncertu se sólistkou Fujiko Hemming.
Tečku se zaručeným efektem obstaral Slovanský tanec č. 15, u něhož se s požitkem roztancoval i pan šéfdirigent Ondrej Lenárd.
