Když Shakespeare rapuje
Pravda, ten titulek je poněkud provokativní - na druhou stranu vystihuje podstatu závěrečné skladby koncertu, který v pondělí 12. října uspořádají rozhlasoví symfonikové v Obecním domě. Bude to večer nepochybně hodnotný, nabídne jednu českou a jednu světovou premiéru. Právě o ní jsme si povídali se skladatelem Zdenkem Mertou v materiálu, který najdete na stránkách Týdeníku Rozhlas a který s laskavým svolením redakce zveřejňujeme i zde.
Název skladby zní Shakespeare´s RAPsody (sedm Shakespearových sonetů). Z jakého podnětu jste se tentokrát (ve své kariéře nikoli poprvé) soustředil na shakespearovský námět?
S nápadem tohoto zpracování několika sonetů přišli moji noví přátelé – rapeři, konkrétně Oto Klempíř. Původně se mi to zdálo trochu moc na efekt. Dnes mě mrzí, že jsem to spojení nevymyslel sám. Ale myslím, že výsledný tvar se od naší první schůzky dost vyvinul.
Co všechno obnášela příprava, co všechno jste přečetl a vstřebal, než jste usedl ke klavíru a začal komponovat?
Já Shakespeara relativně znám, napsal jsem hudbu k několika jeho hrám a můj kamarád neustále rozdává svým blízkým jednotlivé sonety v překladech Jiřího Joska nebo Martina Hilského. Teď jsem však pracoval se starou angličtinou, která je úžasně zpěvná a inspirující. Konečně jsem sonety přečetl všechny, k tomu taky různé hypotetické geneze jejich vzniku. Je to nádhera a přitom vlastně provokace. S géniem se dobře spolupracuje.
Co je to za formu, tahle RAPsody?
Primárně jde o zhudebněné básně a ještě k tomu v rapu – to je poměrně limitující. Název jsem vymyslel intuitivně (samozřejmě s využitím slovní hříčky), ale u příležitosti odpovědi na tuto otázku jsem otevřel slovník a vyhledal termín „rapsodie“. Stálo tam: Jde o volnou skladbu s výrazně dramatickým obsahem. Melodické části se střídají s rytmickými. To je docela trefné.
Jak obvykle prožíváte dny před premiérou – a bude to tentokrát podobné?
Premiéry jsou výbornou záležitostí, vždy nějak emotivní. Tentokrát sice budu v předcházejících dnech velmi zaměstnán, ale koncert si i tak určitě užiju.
Máte už „zálusk“ na nějakou další skladbu, která by se vám líbila právě v provedení SOČRu?
Bylo by mi ctí, kdyby kolegové chtěli něco mého provést, mám k dispozici skladby i nápady. Symfonický orchestr je zázrak.
Patříte k častým návštěvníkům koncertů, máte dobře zmapovánu naši hudební scénu. Připadá vám SOČR v něčem ojedinělý, výlučný?
To neumím říct, rozhodně však zaznamenávám jeho kvalitativní vzestup. Jakoby orchestr lépe hrál. Pro to může být spousta důvodů, jistě je to i dramaturgií a repertoárem. Například se mi líbí koncertní řada, jejíž součástí je také moje RAPsody.
