Tomáš Čechal

Tomáš Čechal - Foto: Martin Straka

Tomáš ČechalFoto: Martin Straka

Člen skupiny Lesní rohy

Jsem pokorným a nehodným služebníkem svaté Cecilky (takto familiérně můžeme oslovovat naši patronku jen my, hudebníci), která mi do vínku dala především lásku k hudbě.  

Paní Hudba mi dopřála projít několika orchestry: Českou filharmonií, Pražským komorním orchestrem, orchestrem Národního divadla i Pražskou komorní operou; před dvaceti lety se stal mým domovským orchestrem Symfonický orchestr Českého rozhlasu, důvěrně i oficiálně zvaný SOČR. Jsem hornista čili hráč na lesní roh. 

Jaký je můj nástroj?
Pohádkově krásný. Žádný jiný nástroj nemá tolik vyjadřovacích prostředků. Jeho sametový tón se při legátech a vůbec v lyrických sólech nejvíce podobá lidskému hlasu; na lesní roh se totiž musí umět zpívat… Lesní roh je však také hrdinský, mohutný ve svém tónu a musí být někdy slyšet nad celý orchestr! Musí být zároveň oduševnělý v hlubokých tónech a jásající v závratných výškách, intimní a laskavý v pianissimech. 

Jaký byl můj dětský sen?
Na tuto otázku odpovím slovy Marka Twaina: „Neodpoutávej se nikdy od svých snů. Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít“. 

Co mě baví?
Žít hudbou. Žít s hudbou. Dotýkat se jí. Hudba nikdy není „hotová“, když je dopsána, ba ani, když je provedena. Neboť i posluchač na ni spolupůsobí, a to vždy v novém kontextu. „Baví“ mě žít hudbou, protože slovy Jiřího Pilky je hudba „nejkrásnější řečí lásky a objevuje nám svět i člověka takto posvěcenýma očima. Proto se dotýkáme hudby. Sytí naše duše, ať už prosvětlená sluncem nebo obolavěná mlhou“. 

Autor:  Lucie Ryss

Sledujte nás

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas