Epoque a SOČR k sobě mají blízko

Tři z jeho členů zároveň znáte jako výrazné hráče SOČRu. Houslistu Vladimíra Klánského jsme vyzpovídali v souvislosti s koncertem 1. února v Obecním domě.

Rozhovor vznikl u příležitosti koncertu SOČRu ve Dvořákově síni Rudolfina v pondělí 18. ledna, a to pro Týdeník Rozhlas, rubriku „Radioraport“.

Pro abonenty a hosty SOČRu zahrajete ve Smetanově síni několik novinek. Představte je prosím.

Můžete se těšit hned na tři světové premiéry, které nám pro tento večer napsali naši dlouholetí přátelé, kolegové a skvělí skladatelé. První novinkou bude Cigánská ouvertura od Petra Wajsara, která byla inspirována zážitky z jeho půldenního pobytu v Košicích s cyklovýletem na sídliště Luník IX. Martin Kumžák ke své skladbě Šroubovice (Helix) uvedl: „Šroubovice – nekonečná spirálovitá křivka zážitků a vjemů, která se zařezává do mé duše jako samořezný šroub do dřeva...

Čtěte také

Míza, která při tomto aktu ze dřeva prýští, je galerie pocitů, nezřídka v podobě hudby...“ Zrození od Jana Kučery už možná někteří naši posluchači znají v původní kvartetní verzi, tentokrát však zazní ve zcela nové symfonicko-kvartetní podobě. A novinkou budou nakonec i tři aranžmá písní Dana Bárty od Filipa Jelínka pro netradiční obsazení – zpěv, smyčcové kvarteto a symfonický orchestr.

K Danu Bártovi nepochybně směřují velká očekávání publika. Máte za sebou více společných projektů?

S Danem a s Illustratosphere spolupracujeme od roku 2011. Původně nás oslovili kvůli jednomu koncertu na Slovensku, ale během zkoušení jsme zjistili, že nás tohle spojení všechny baví a že by byla škoda nepokračovat. Nakonec jsme spolu hráli řadu koncertů v Čechách a na Slovensku a na všechny moc rádi vzpomínáme. Tentokrát Illustratospheru nahradí SOČR.

Dirigenta a skladatele Jana Kučeru pojí s EQ letité přátelství. Nepochybuji, že i leccos dalšího plánujete – rýsuje se aktuálně na obzoru nějaký společný projekt?

S Honzou se známe už z konzervatoře, kde jsme mu spolu s naším kvartetním cellistou Vítkem Petráškem premiérovali jeho raná díla. Později nám Honza začal psát aranže a skladby pro Epoque a v poslední době není mnoho našich koncertů, kde by se nehrál aspoň jeden Kučera. Když jsme onehdy rekapitulovali, kolik skladeb už od něj máme, napadlo nás, že bychom měli natočit společné CD, něco jako Epoque hraje Kučeru. Snad to vyjde!

Považujete kombinaci svého působení v symfonickém orchestru a ansámblu jako je Epoque za optimální, šťastnou?

V zásadě ano. S Epoquem sice máme dost široký hudební záběr, ale jsem rád, že kromě komorní kvartetní hudby mám možnost zahrát si také symfonie, které jsem od dětství poslouchal. A navíc jako člen takhle kvalitního orchestru. Snad jen časově je to někdy náročné.

Každopádně plavba na vlně několika hudebních žánrů vyžaduje notný rozhled, schopnosti, zkušenosti, zapálení, zájem. Máte v životě čas i na něco zásadně vzdáleného muzice nebo se u vás všechny cesty (a hovory) stáčejí k řeči tónů?

Mám celou řadu mimohudebních radostí, třeba dobré jídlo, dobré pití... A taky moc rád cestuju.