Nový ředitel SOČRu pro Hudební rozhledy

Na otázku „Co vám přináší Český rozhlas?" zřejmě každý fanda klasické hudby odpoví, že poslouchá Vltavu, jednu z celoplošných rozhlasových stanic, která se zaměřuje výhradně na kulturu a vážná hudba je její dominantou. Bude také jistě vědět o existenci Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR), který nabízí více než patnáct abonentních koncertů ročně v pražském Rudolfinu a Obecním domě a pravidelně vystupuje na všech významných tuzemských festivalech. Není to však zdaleka vše, co rozhlas veřejnosti v této oblasti nabízí. Na stanici Vltava zní sice hlavně klasika, ovšem v nabídce jsou také blízké žánry jako jazz, etno a world music. Naproti tomu stanice D-Dur a webové stránky klasika.rozhlas.cz jsou zaměřeny výhradně na vážnou hudbu. V Českém rozhlase vedle již zmíněného SOČR působí také další umělecká tělesa: Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu, Rozhlasový Big Band Gustava Bronia a Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (BROLN). Podpora mladých hudebníků se pak odráží ve dvou hudebních soutěžích, které Český rozhlas pořádá. Jsou jimi Concertino Praga a Concerto Bohemia. Všechna uvedená hudební tělesa i obě soutěže v rozhlase nyní řídí hudební šéfproducent a pověřený ředitel SOČR Jakub Čížek. Položili jsme mu deset následujících otázek:

* Kudy vedla vaše profesní cesta k působení v Českém rozhlase a vedení hudebních projektů včetně symfonického orchestru?

Hudba mě začala více zajímat v tercii nebo kvartě na gymnáziu. Chodil jsem sice tehdy na klasický klavír do trutnovské základní umělecké školy, ale se spolužáky jsme společně muzicírovali a věnovali se více rocku a později jazzu. Nicméně tehdy jsem začal velmi intenzivně poslouchat také vysílání Vltavy, nahrávat si koncerty a pořady na magnetofonové kazety a zajímat se o klasiku a jazz. Věděl jsem, že nejsem dobrý instrumentalista, ale hudbě jsem se chtěl profesionálně věnovat. Proto jsem zvolil studia hudebního managementu na JAMU v Brně. V roce 2000 jsem se přestěhoval do Prahy a začal pracovat jako producent pro Mezinárodní hudební festival Pražský podzim. Po šesti letech jsem odešel do OSA, což korespondovalo i s mými studii práv na Karlově univerzitě. Brány Českého rozhlasu se mi otevřely v roce 2008. Nejprve jsem působil na mezinárodním oddělení, které mimo jiné zajišťuje nabídku koncertů, natočených rozhlasem, pro vysílání v zahraniční v rámci Evropské vysílací unie. Poté jsem měl jako ředitel Odboru komunikace a vnějších vztahů na starosti komunikaci a PR, marketing i mezinárodní vztahy. V roce 2014 jsem se stal šéf producentem hudební tvorby a nedávno přijal post ředitele Symfonického orchestru Českého rozhlasu.

* Jaký je váš osobní vztah ke klasické hudbě, které skladby či autoři patří k vašim oblíbeným?

První místo mezi hudebními žánry u mě zaujímá klasická hudba, i když jsem zároveň velkým fanouškem jazzu. Z klasiky mi je nejbližší symfonická hudba a autoři jako Grieg, Čajkovskij, Rimskij-Korsakov, Dvořák, Stravinskij, Janáček, Martinů, ale i Respighi, Ravel, Rachmaninov a nebo Beethoven. Nejsem nijak vyhraněný. Pro mě je důležité, aby mě hudba zaujala. Pozitivně zaujala. A je jedno čím: melodií, harmonickými postupy, instrumentací nebo i formou. Je krásné neustále něco objevovat z té obrovské studnice hudebních děl, která za poslední staletí vznikla.

* Co pro vás znamená Symfonický orchestr Českého rozhlasu?

Když jsem jako student poslouchal Vltavu, přišlo mi nějak automatické, že má Český rozhlas svůj orchestr, a že právě proto slyším ve vysílání tolik symfonické hudby. Jako producent festivalu jsem orchestr poznal z druhé strany. SOČR byl a dodnes je nejvšestrannější orchestr u nás. Zahraje naprosto cokoli a v některých žánrech je bezkonkurenčně nejlepší. Vedle klasického repertoáru po něm můžete chtít soudobou hudbu, jazz, symfonický rock, filmovou nebo třeba plesovou hudbu. Tento záběr je obdivuhodný a já v tomto umění cítím velký vliv Vladimíra Válka, který jako šéfdirigent orchestr formoval více než čtvrtstoletí (1985-2011). Nyní jako rozhlasák a hudební šéfproducent vnímám ještě třetí rozměr. SOČR, to nejsou jen abonentní koncerty, vystoupení na gala koncertech, festivalech či beneficích anebo turné v zahraničí, to je především natáčení hudby ve studiích. A zde se vám otevírají bezbřehé možnosti. Respektive dramaturgům, kteří plánují jednotlivé tituly či přímo celé cykly (například Kabeláčovy symfonie, koncertantní dílo pro klavír Bohuslava Martinů). Zde vidím pravou podstatu a zároveň poslání SOČR. Jako u každého rozhlasového orchestru je to z větší části národní hudba, kterou orchestr nahrává pro desítky až stovky tisíc rozhlasových posluchačů a rozhlas uchovává ve svých archivech pro budoucí generace.

* Co byste čtenářům doporučil z nadcházejí 89. koncertní sezony?

Aktuální sezóna nabídne celkem 17 koncertů ve dvou koncertních řadách. Klasická řada s podtitulem „klasika s noblesou" bude patřit především tradičním dílům období romantismu a první poloviny 20. století. Upozornil bych na Bartókův 3. klavírní koncert v podání Stefana Vladára 5. 10., hned dvě koncertantní díla Martinů 14. 12., připomínající právě již zmíněný velký studiový projekt, anebo na poctu českým autorům 8. 2., kdy Marek Šedivý představí soudobé české skladatele (Teml, Filas, Bartoň, Gemrot). V Obecním domě čekají na posluchače „nové horizonty", řada, ve které pro velký úspěch pokračujeme a ve které chceme divákům rozšířit obzory a zároveň oslovit posluchače nové. Již 7. 9. oslavíme 80. narozeniny Vladimíra Válka. Zazní Beethovenova „Osudová", Suková Praga a v podání Václava Hudečka dvě Dvořákovy populární skladby. V tomto cyklu se těším i na další koncerty. 12. 10. budeme putovat od opery k rapu a představíme světovou premiéru Zdenka Merty s názvem Shakespeare's RAPsody. 23. 11. oslavíme slavnými muzikálovými melodiemi 25 let pořadu Muzikál Expres, v dalších koncertech se SOČR potká s Epoque Quartetem a Danem Bártou nebo s Clarinet Factory. Věřím, že si posluchači odnesou nové zážitky.

* Jaké plány máte v devadesáté a dalších sezónách?

Devadesátou sezonu momentálně připravujeme a nechci v tuto chvíli prozrazovat všechny naše záměry a touhy. Nicméně půjdeme v duchu poslání SOČR. Zařadíme české autory 20. století, zohledníme americký rok na Vltavě a připomeneme 90 let tohoto výjimečného tělesa. Určitě chceme pokračovat i v druhé, populárnější řadě a objevovat nové věci.

* Prostřednictvím soutěží Concertino Praga a Concerto Bohemia se daří každý rok pomáhat na výsluní mladým hudebníkům. Jak vidíte jejich budoucnost? A nacházejí si laureáti své publikum?

Když jsem před několika lety prvně navštívil koncert laureátů Concertina Praga v Rudolfinu, byl jsem nadmíru překvapen tím, jak tak mladí lidé dokáží interpretovat koncertantní skladby světových autorů, které člověk zná především v podání profesionálních umělců. Jenže oni jsou vlastně ve svých čtrnácti, patnácti letech již také profesionálové. Věnují se hudbě od mala, cvičí mnoho hodin denně a jsou si již moc dobře vědomi toho, že se budou živit právě hudbou. Když pohlédnete do historie této soutěže, uvidíte jména jako Dmitrij Sitkoveckij, Alexander Rudin, Maxim Fedotov, Christian Tetzlaff, lsabelle Faust, Lars Vogt, Julian Rachlin, z Čechů pak Václav Hudeček, Vlastimil Mareš, Igor Ardašev, Jana Brožková, Ludmila Peterková, Pavel Šporcl, Radek Baborák, Zbyněk Müller, Ivo Kahánek, Václav Mácha nebo Vilém Veverka. Z nejmladší generace mohu jmenovat Julii Svěcenou, Tomáše Jamníka nebo Matyáše Nováka. Ti všichni a mnoho dalších jsou laureáti Concertina Praga, a těm všem snad toto ocenění pomohlo v jejich kariéře. Nikdy nevíte, kdo se stane mezinárodně uznávanou hvězdou, a naším úkolem i cílem je takové talenty objevovat a dát jim příležitost. Letos jsem měl prvně šanci zažít Jihočeský festival Concertina Praga - sérii pěti koncertů v jihočeských městech. Na zámcích v Krumlově, Bechyni a Jindřichově Hradci byly plné sály a to je pro nás i interprety dostatečné zadostiučinění a potvrzení toho, že tato práce má smysl. Pokud jde o Concerto Bohemia, v této soutěži dáváme příležitost souborům z hudebních škol v České republice. Hlásí se nám základní i střední hudební školy a samozřejmě konzervatoře. U této soutěže mě velmi inspiruje repertoár soutěžících, který se rozprostírá od klasických kusů přes stále více oblíbenou filmovou tvorbu až po dechovku, dixieland a jazz. Výjimečně sehraný a vyzrálý projev letos představil vítězný soubor Francisextet z Českých Budějovic s Poulenkovým Sextetem. Nejen na ně se moc těším na letošním koncertě vítězů 18. 11., který pořádáme nově ve Fóru Karlín v Praze. Obě soutěže natáčíme, a to nejen jako audio snímek. Rudolfínský koncert Concertina nabízíme lidem formou videopřenosu na internetu, koncert Concerta Bohemia natáčí Česká televize. Obrazové záznamy jsou tak k dispozici několik let nazpět a člověk může s chutí porovnávat a sledovat vývoj mladých hvězd.

* Příští rok se uskuteční již 50. ročník soutěže Concertino Praga. Bude něčím výjimečný?

Příští rok nám dobře vychází na ty nejatraktivnější obory: klavír, housle, violoncello, kytara, u které je zároveň mezi soutěžícími největší ohlas. Soutěžící budou mít navíc další povinnou skladu, celkem tedy dvě, protože jsme pro toto jubileum nechali zkomponovat nové kusy. Svou tvorbou přispěli Jiří Gemrot (klavír), Adam Skoumal (housle), Lukáš Hurník (cello) a Lukáš Sommer (kytara). Rádi bychom v příštím roce rozšířili teritoriální záběr jihočeského turné a zahrnuli mezi města, kde se laureáti představí, i rakouský Zwettl, partnerské město Jindřichova Hradce. V plánu máme také oslovit některé z dnes již slavných laureátů Concertina Praga, aby se připojili k laureátům 50. ročníku a společně s nimi koncertovali.

* Mezi projekty, které vedete, patří také Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů. Je vám lidová instrumentální hudba blízká?

Snad každý z nás na lidovkách vyrostl. Jsou vlastně prazákladem naší muzikálnosti, ať už se stanete aktivními hudebníky nebo „jen" pasivními posluchači. Lidové písničky jsou většinou to první, co nám zpívají maminky, babičky nebo paní učitelky. Rozvíjejí podvědomě náš vztah k hudbě a v tom je jejich důležitost a posvátnost. Líbí se mi, že to není jen myšlení dur-moll, ale i různé modálni formy. Nejraději mám moravské a slovácké písničky. Mými oblíbenými jsou V širém poli studánečka, Pod tým naším okénečkom, Když jsem šel z Hradišťa a z českých Když jsem já šel tou Putimskou branou. Nádherné je, že si je můžete zpívat a hrát celý život. Folklor pro mě stále spojuje tradici se současností. U BROLN si cením toho, jak neúnavně přichází stále s novou dramaturgií, aranžemi i novými písničkami v duchu těch lidových.

* Dětský pěvecký sbor oslaví letos 70. výročí. Jaký je jeho současný stav a jaké s ním má Český rozhlas do budoucna plány?

Kořeny Dětského pěveckého sboru sahají až do počátku 50. let, kdy režisér a zpěvák Jan Kůhn sestavil pro potřeby školského vysílání skupinu dětí z pražských škol. V jeho historii jej vedli sbormistři dr. Bohumil Kulínský, prof. Čestmír Stašek, Luboš Krtička a dr. Blanka Kulínská. V současnosti je to právě ona spolu se sbormistrem Lukášem Jindřichem, kdo dává sboru jeho uměleckou tvář. Nicméně žádné těleso ani umělec nemůže těžit jen z minulosti, a proto máme před sebou velký úkol. Dostat sbor do povědomí nejen hudbymilovných návštěvníků a posluchačů, ale také profesionálních organizátorů. Do budoucna bych si přál, aby sbor více vystupoval s profesionálními orchestry a na profesionálních scénách, ale to musíme také dokázat jeho profesionální kvalitu. Proto chceme od nového školního roku zintenzivnit zkoušení včetně letního soustředění a klást větší důraz na přípravu a disciplínu dětí. Kvalita se nerodí sama od sebe. Přichází pomalu usilovnou prací.

* Všechny zmíněné projekty spojuje jedno - hudba, ale jinak jsou velice odlišné. Klasická hudba, lidové písničky, v neposlední řadě také jazz. Který z projektů je vám nejbližší a dokázal byste říct, který je nejnáročnější?

Nejnáročnější je nepochybně SOČR. Orchestr čítající přes sto muzikantů, to už je pro manažera slušná porce. Nemohu říci, že by mi byl některý soubor nebo soutěž bližší a jiný ne. Nejradši bych byl na všech koncertech a užíval si tu krásu hudby, která je nekonečná.