Předvánočně s Romanem Janálem

S tvorbou Jiřího Pavlici se na koncertu SOČRu v pondělí 22. prosince určitě nesetkáváte poprvé, viďte?

Kdepak. První příležitost k interpretaci jeho hudby jsem dostal v oratoriu „Brána poutníků“, inspirovaném odkazem sv. Vojtěcha. V roce 2010 jsem se na Jiřího přání ujal barytonového partu při premiérovém uvedení tohoto překrásného díla. Od prvních setkání jsme s Jiřím cítili, že naše duše mají hodně společného a vzniklo tak velice vzácné a spontánní přátelství. Zároveň následovaly další společné koncerty, mj. v římské bazilice Santa Maria Maggiore u příležitosti cyrilometodějského výročí 2013.

Čím je vám Jiří Pavlica blízký jako autor?

V naší hudební kultuře představuje originální a neopakovatelný zjev. Jeho tvorba oslovuje, těší a povznáší široké spektrum veřejnosti, proniká do duší a srdcí lidí všech generací. Jeho hudební jazyk je elixírem v době, kterou nejednou prostupuje negativismus, nepokora a konzumní způsob života. Jiří je dalším důkazem Božího působení.

Jsme-li u koncertních projektů, pak před sebou máte pozoruhodnou příležitost v Bratislavě.

V lednu vystoupím se schumannovským programem v rámci komorních večerů Slovenské filharmonie. Vedle cyklu Láska básníkova a výběru z cyklu Liederkreis zařadím jako kuriozitu také několik písní Clary Schumannové. V Bratislavě se na jednom pódiu po delší odmlce setkám s Mariánem Lapšanským, jenž pro mě v oblasti komorní hudby mnohé udělal a jehož umění si velice vážím.

V Národním divadle studujete po říjnové premiéře Fibichova Pádu Arkuna titulní postavu v avantgardní jednoaktovce Dmitrije Šostakoviče Orango. Jak byste nám ji přiblížil?

Po stránce hudební bych operu hodnotil jako sarkastický a humorný pokus s jasným sociálním záměrem.

Abychom skončili v atmosféře sváteční, k níž má ostatně přispět i dnešní koncert, řekněte nám, bez čeho se neobejdou Vánoce u Janálových?

Vždy se nesou v duchu pohody, lásky, Boží milosti a požehnání, voňavého a zářícího stromečku, opojných vánočních pochutin a radosti v srdci!