Rozhovor s houslistou Václavem Hudečkem

Kdy jste Chačaturjanův opus nastudoval?

Tento nádherný koncert jsem se začal učit už v mládí, ale "dodělal" jsem ho až před pár lety.

Měl jste možnost hovořit o něm právě s Davidem Oistrachem?

Bohužel jsem se s Davidem Oistrachem k tomuto dílu už nedostal. Znám ale jeho úžasnou nahrávku, dále pak snímek Leonida Kogana, dirigovaný osobně autorem, a v neposlední řadě fascinující živý záznam vystoupení Juliana Sitkoveckého.

Čím Vám Chačaturjanův koncert imponuje?

Je to uhrančivá hudba, plná vášní, orientálních rytmů a božských témat. Osobně jsem se s Aramem Chačaturjanem znal a při našem posledním setkání jsem mu slíbil, že si jeho koncert určitě dodělám. To setkání se uskutečnilo v moskevské nemocnici, kde byl Aram na operaci, a ležel tam David po posledním přežitém infarktu. Bohužel se už ani jeden mého provedení nedožili.

Dnes dílo uvádíte pod taktovkou Jiřího Maláta. Máte za sebou víc společných vystoupení? Jak dlouho se vlastně znáte?

S Jirkou jsme kamarádi už od konzervatoře a velice si ho vážím. Je to skvělý kumštýř a dobrý člověk. Chačaturjana jsem se "na stará kolena" konečně doučil vlastně na jeho popud. Zařadil mě do sezony Plzeňské filharmonie, kde v té době šéfoval, hned mně dal podepsat smlouvu a mně už nic jiného nezbývalo, než se do koncertu pustit. Od té doby patří mezi mé nejoblíbenější a jsem za ten impuls Jirkovi moc vděčný. Hráli jsme ho spolu i v Německu a těším se, že kromě SOČRu si ho s Jirkou ještě hodně užijeme.

Co dalšího Vám přináší a přinese probíhající sezona?

Kromě zahraničních cest, které mě letos zavedou mimo jiné do Maďarska, Německa, Turecka a Belgie, připravuji tradiční předvánoční turné s vítězem letošní luhačovické Akademie. Nadále pokračujeme v cyklu koncertů Svátky hudby v kostele sv. Šimona a Judy.

Zmínil jste svou akademii, jak se daří letním houslovým kurzům v Luhačovicích, s jakými pocity jste uzavřel jejich 11. ročník?

Letošní, v Luhačovicích 11., jinak ovšem už 13. ročník "Akademie" byl mimořádný. Kromě kurzů jsme při této příležitosti měli druhý ročník festivalu "Svátky hudby v Luhačovicích". Na zahajovacím koncertu poprvé zahrála Filharmonie Bohuslava Martinů ze Zlína a všech sedm koncertů jsme měli vyprodaných. Navíc jeden večer vysílala v přímém přenosu televize Noe, další natáčela. Poprvé také jeden studentský koncert doprovázel vynikající komorní orchestr Barocco sempre giovane, se kterým už máme první CD. Ke klavírní spolupráci se mi podařilo získat skutečnou pianistickou elitu, prof. Petra Adamce a Jaroslavu Pěchočovou.

Aktivity související s kurzy, zdá se, neúnavně rozšiřujete. Rýsují se na obzoru další novinky?

CD jsem už zmínil, připravujeme i vydání vlastního DVD. Ještě nevím, bude-li to sestřih toho nejlepšího nebo záznam letošního koncertu z Luhačovic nazvaného "Návraty". Tradičně na něm účinkují bývalí vítězové Akademie. Letos jsme pozvali Josefa Špačka a sourozence Matějákovy s orchestrem Barocco sempre giovane a varhaníkem Pavlem Svobodou. Konal se v kostele, výkony účinkujících byly úžasné. Uvidíme...

S organizací kurzů Vám pomáhá manželka. V čem spatřujete výhody a naopak úskalí takového partnerského pracovního tandemu?

Moje žena je nesmírně múzický člověk. Sama v mládí hrála na klavír, a tak si hudbu osobně "osahala". Je mým spravedlivým rádcem a studentům dodává sebevědomí, když je v nich někdy před koncertem "malá dušička". Takže žádná úskalí, skvěle nám to funguje. Navíc máme na všechno to "nehudební" organizování výbornou a spolehlivou paní ředitelku Mirku Krumpolcovou ze Zlína.

Závěrem zpět k Vašim sólovým aktivitám: kolik koncertů v průměru za rok absolvujete?

Ročně se jejich počet pohybuje od osmdesáti do sto dvaceti, podle sezony a typu koncertů.

A na který byste naše publikum rád pozval?

Samozřejmě na Svátky hudby u Šimona a Judy, ale i na všechny ostatní.