Rozhovor s klavíristou Huguesem Leclerem

21. září 2010

12. října zazní na II. abonentním koncertu SOČRu vedle děl Manuela de Fally a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho také Koncert pro klavír a orchestr G dur Maurice Ravela se sólistou z Francie Huguesem Leclerem. Pokud Vám jeho jméno zní povědomě, pak připomínáme, že interpret spolupracoval se SOČRem už před dvěma lety. V listopadu 2007 uvedl pod taktovkou Ondreje Lenárda Mozartův Koncert pro klavír a orchestr č. 23 A dur. Tentokrát mu vedle SOČRu bude partnerem španělský dirigent Manuel Hernández-Silva. Díky mailu a Huguesově vstřícnosti jsme se v předstihu mohli zeptat:

Je pro Vás Ravel dobrou nabídkou? Nebo šlo dokonce o vlastní volbu?

Obojí. Koncert G dur je nádherné dílo. Ravel tady dokázal spojit nejrůznější vlivy, aniž by při tom ztratil vlastní skladatelskou osobnost. Jde o velmi "šťastný" kus, což (připusťme si) nebývá v hudební historii až tak častý případ. Přechody mezi hudebními žerty a něžnými pasážemi jsou tak jemné, plné energie, burleskní, ovšem nikdy ne vulgární.

Před dvěma lety jsem si vychutnal fantastické dechy Vašeho orchestru, takže jsem nadšen, že mohu tentokrát uvést Ravela, který předepisuje virtuózní pasáže nejenom klavíristovi, ale zároveň i hráčům na trubku, anglický roh, hoboj, flétnu, lesní roh, harfu! Jako by šlo o velkou koncertantní symfonii. A až zazní druhá věta, můžeme klidně bez lítosti zemřít, je tak kouzelná!

Jak často tento koncert uvádíte?

Hrál jsem ho v Německu, Francii, Belgii a Lucembursku. V říjnu mě čekají ještě dvě provedení s národním orchestrem v Mexiku.

Které další skladatele byste uvedl jako Vám zvláště blízké?

Současnost od nás ve všech oborech žádá specializaci, hudbu nevyjímaje. Ale já rovnou říkám, že oceňuji každou dobrou muziku. Máme ohromnou výhodu, že hudba představuje univerzální jazyk, a já s požitkem objevuji další nové génie z nejrůznějších koutů, skrze jejich tvorbu. Vždy přede mnou vyvstane nový osobitý svět, který volá po odhalení, pochopení. Líbí se mi vstupovat do něj, nechat se jím pohltit, poznat ho. Nejraději bych zvládl veškerý repertoár, ale náš život není bez limitů. To je i hlavní důvod, proč ještě organizuji další koncerty: takto vlastně rozšiřuji své omezené kapacity, mohu si vyslechnout více hudby, než jsem sám schopen nastudovat, a v neposlední řadě ji mohu zprostředkovat publiku.

Teď zřejmě hovoříte o postu uměleckého ředitele festivalu Nancyphonies v Nancy. Můžete projekt blíže představit?

Každé léto organizujeme 40 koncertů, sólovými recitály počínaje a orchestrálními programy konče. Také připravujeme jedny z nejvýznamnějších mistrovských kurzů v Evropě, na které přijíždí bezmála 500 studentů ze dvaceti zemí. Dřív probíhaly v Nancy, teď se konají rovněž v Paříži, kde žiju. Vzniká tak fantastická hudební laboratoř a já si odnáším úžasné životní zkušenosti. Festival jsem založil jako jedenadvacetiletý, před dvaceti lety, a dodnes mě ani v nejmenším neunavuje. Naopak, občerstvuje mou mysl, nejspíš proto, že hudba nikdy není stejná. Je to perfektní metafora života.

Co čeští hudebníci, máte mezi nimi nějaké přátele?

Samozřejmě vím o bohaté umělecké historii České republiky a fascinuje mě. Co se týká hudby, mám fantastické vzpomínky na svou spolupráci se SOČRem před dvěma lety. Vybavuji si naprosto svěží, temperamentní těleso, přitom přizpůsobivé, hrající na vrcholné umělecké úrovni. Nestává se mi často, abych se při provedení koncertu cítil jako v komorní hudbě - to byl ten případ, fantastická zkušenost. Hrál jsem také s Talichovým kvartetem, mám je moc rád. Jejich respekt pro uváděnou skladbu je bezmezný, jsou nejenom vynikající umělci, ale také bych je nazval "humanisty". Stejně jako rozhlasový orchestr i oni nabízejí dokonalou ukázku české smyčcové školy: brilantní, plné života a nesmírně citlivé. Radost s nimi hrát!

Jaké umělecké úkoly Vás čekají v nejbližší budoucnosti!

Je toho víc než dost, naštěstí: uvedu kompletní Chopinovo dílo pro klavír s doprovodem orchestru, ovšem v komorní verzi, a to společně s přáteli ze smyčcového kvinteta Berlínských filharmoniků. Také jsem právě dokončil představení o Almě a Gustavu Mahlerových, se dvěma herci a sopranistkou nás čeká několik provedení. Mám také speciální program s flétnou: latinsko-americké populární písně v aranžmá předního francouzského jazzového skladatele. Tango, salsa, bossa - to vše zabaleno do smyslných harmonií, s nádhernými melodiemi. Zbožňuji propojení rozmanitých forem umění!

Spustit audio

CD SOČRu v e-shopu