Rozhovor se skladatelkou Olgou Ježkovou

9. leden 2013

…se k mé lítosti nemohl uskutečnit osobně. Na přelomu roku totiž postihl paní Ježkovou zánět průdušek a s ním i pobyt doma, překračující rámec vymezený červenými svátečními dny v kalendáři. Nezbylo mi tedy, než zasednout k počítači a naklepat několikero otázek. Odpovědi se vrátily v příjemně překvapivé formě eseje, který nehodlám nikterak uměle členit. Příjemné počtení!

Pocházím ze široké hudební rodiny, kde bylo samozřejmostí, že se hrálo a zpívalo, i když vlastně nikdo nebyl profesionálem (maminka sochařka a táta radiochemik), ale všichni jsme hudbu potřebovali k životu.

Se mnou byla od začátku potíž, protože jsem špatně četla z listu (na rozdíl od bratra a maminky) a nebavilo mě cvičit na klavír. Proto, aby se stále od klavíru něco ozývalo, vymýšlela jsem si sama svoje skladby. Časem jich už bylo tolik, že jsem zapomínala jednu pro druhou. To bylo v době mých gymnazijních studií a já jsem si řekla, že poprosím svou bývalou profesorku klavíru, paní Šimkovou, aby mně poradila, jak skladby zapisovat. Ta mě předala do rukou svého chotě, pana Šimka, houslisty ze SOČRu, který mi udělal rychlokurz z hudební teorie a před maturitou na gymnáziu jsem už měla napsáno několik skladeb instrumentálních i sborů.

S těmi jsem pak vstoupila přímo do 2. ročníku kompozičního oddělení Pražské konzervatoře k profesoru Kovaříčkovi. Po celá studia mě provázela nepochopitelná vlastnost, kterou někteří tolerovali (prof. Kovaříček) a jiné naopak rozčilovala (prof. Klemens). Byla jsem vlastně jakýsi notový dyslektik, což bylo velice stresující. Možnost psát noty přímo do počítače a obejít se tak bez klavíru byla obrovská pomoc, která ulevila mému problému.

Všechny nástroje mají pro mne krásné barvy pro malování do času, jen ten klavír mi připadá tak střízlivě nezajímavý a nemotorný. Prvního syna jsem měla ještě před dokončením 6. ročníku konzervatoře. Je profesionálním muzikantem a hraje na můj nejmilovanější nástroj, na housle. Druhý syn hrál na violoncello a já jsem začala učit na ZUŠ. Tam jsem se zakousla do problému, jak co nejdříve a bez potíží naučit děti číst hudbu – mít tu schopnost, která mně byla odepřena. Pracovala jsem na tom s takovou vervou, že jsem dokonce vyhrála 2. cenu za nové osnovy hudební nauky a byla jsem vyslána do zahraničí, konkrétně do Parmy, s ukázkovými hodinami. Založila jsem ve škole dva sbory, dirigovala je a psala skladby jak pro ně, tak i pro orchestr a komorní soubory ve škole.

Pro koho píšu? Pro každého, kdo je ochoten to vyslechnout a naslouchat s otevřeným srdcem, aby bylo možno ho tím sdělením nějak proměnit. Vždycky si držím palce, abych posluchače hudbou alespoň potřísnila a způsobila, že si moji skladbu vyslechne ještě jednou. Vždyť všichni máme zkušenost, že se nám začne líbit až ta hudba, kterou už známe nebo jsme se jí dokonce prokousali.

Píšu, jakmile nejsem příliš unavená prací v nakladatelství, ale budiž řečeno, že komponování mě nabíjí a že při něm zažívám ty nejkrásnější životní chvilky. Jakmile je skladba napsána, pak už následuje jen starost, aby se uplatnila, a stud, když se třeba někomu nelíbí. Komponování je v podstatě velice nepraktická činnost, vždyť jiné druhy umění nepotřebují tolik zprostředkovatelů, a dokončená partitura velké symfonie je pro většinu lidí jen kus popsaného papíru. Možná proto je tak málo žen skladatelek. Ženy jsou méně hravé než muži. Pro mne je to útěk do světa krásy, kde si já sama řídím, co a kdy v něm bude znít. Pokud na mne zapůsobí nějaká událost, artefakt nebo literární útvar, jsem šťastná, když ho můžu proměnit v hudbu. Největší inspirací je pro mne ale víra. Tam je moje pevná zem, odkud se odrážím, a současně shora čerpám každý nápad a upřímně ani nevím, je-li opravdu můj. Věřím, že ho jen dostávám.

Práce v hudebním nakladatelství je zajímavá, protože mi umožňuje se brodit cizími partiturami, a to je užitečné. Díky vybírání skladeb pro stanici D dur poznávám obrovské množství cizí hudby, staré i nejnovější, a ještě se musím přinutit zformulovat si na ni názor a říct ho do éteru. Kdyby mě ale komponování uživilo, hodila bych to všechno přes palubu, vymýšlela hudbu od rána do večera a konečně jednou zakusila pocit únavy z téhle činnosti. To se mi ještě nestalo.

Spustit audio

CD SOČRu v e-shopu