Tomáš Savka: Hudba mě provází celý život

V netradiční roli vypravěče o vzpouře na bitevní lodi Royal Oak, která vypukla kvůli zákazu provozování jazzu, se představí zpěvák Tomáš Savka, kterého má většina z nás spojeného spíš s muzikály.

Jak přistupuje k hudebním experimentům a jak se na večerní představení se SOČRem připravuje, prozradil v rozhovoru, který vznikl speciálně u příležitosti tohoto koncertu.

Dílo H.M.S. Royal Oak Ervína Shulhoffa je považováno za experimentální, méně typický program, který odmítly mnohé rozhlasové stanice hrát. Jak vy osobně přistupujete k hudebním experimentům?

Pro mě je to první setkání se Schulhoffem, mám rád nové věci, byť se jim třeba později nevěnuji pravidelně. Kdo napsal něco takového, musel být velmi hudebně vzdělaný. Není to jednoduché na poslech, ale velice zajímavé.

Na koncertě vystoupíte v roli recitátora uvádějícího jednotlivé vstupy sólistů. Celý výstup se odehrává v němčině. Kde jste se tak skvěle naučil německy?

Mám v rodině německé kořeny, ale přesto se u nás doma vždy mluvilo jen česky. Když mi bylo 18 let, studoval jsem rok na německém hudebním gymnáziu. Musím přiznat, že víc než němčina mi dělá problém rytmizace celého mluveného projevu. Ležím v tom každou možnou volnou chvíli a beru to jako rytmické cvičení, pouštím si metronom a cvičím to pořád dokola. Je to velká zodpovědnost, postavit se před takový orchestr.

Jaký je pro vás rozdíl mezi účinkováním s orchestrem a na pódiu divadel v muzikálu? Co je vám bližší?

Vystupuji v divadle taky s orchestrem, vlastně devadesát procent mé práce je založeno na spolupráci s orchestrem. Velmi mě baví obojí, samozřejmě divadlo a koncert jsou každé jiná disciplína. Obojí je adrenalin! :-)

Dílo pojednává o vzpouře námořníků proti zákazu provozovat hudbu na lodi. Vzpoura byla naštěstí úspěšná, co byste ale dělal vy, kdybyste nemohl zpívat a hrát? Měl jste nějaký jiný sen nebo představu o své budoucnosti?

Hudba mě provází celý život a dlouho jsem si nedokázal představit, že by to mohlo jít i jinak, ale dnes myslím, že mé priority jsou především vnitřní spokojenost a má rodina. Kdybych nebyl zpěvákem, s oblibou říkám, že bych byl asi kuchařem. K vaření a dobrému jídlu mám velmi vřelý vztah.

Slogan nové kampaně Symfonického orchestru Českého rozhlasu je „SOČR: BOŘÍME ZDI“. Jak vy „boříte zdi“ ve svém životě?

Třeba teď právě „bořím zeď“ tím, že jsem se pustil do jazzového oratoria. To jsem ještě nikdy před tím neudělal a věřím, že nám to dobře dopadne a že se koncert bude líbit.