Klicperovská předehra

Příroda byla k Iljovi Hurníkovi, který se narodil učitelské manželské dvojici v Porubě, neobvykle štědrá: obdařila ho vysokou míru obecného intelektu a specifickým nadáním hudebním a literárním. Díky literárním dílům ho dnes znají i mnozí nemuzikanti; z této produkce připomeňme alespoň fejetony, knihy (mj. Trubači z Jericha), libreta k operám (Dáma a lupiči, Mudrci a bloudi, Diogenes, Rybáři v síti, Oldřich a Boženka), rozhlasové hry (Apokryfy, Moli, Lov na pláč), povídky (Muzikální Sherlock, Příliš mnoho života, Rusalka).

Hurník se ovšem především věnoval hudbě. Studoval nejprve jako soukromý žák Viléma Kurze (klavír) a Vítězslava Nováka (skladba). V roce 1948 absolvoval mistrovskou školu Pražské konzervatoře a v letech 1948-52 byl na hudební fakultě AMU v Praze posluchačem prof. Ilony Štěpánové-Kurzové. Respekt si získal jako koncertující pianista (1957-78 byl sólistou brněnské filharmonie). Nepominutelná je i jeho zásluha o renesanci čtyřruční klavírní hry, o niž se postaral společně s chotí Janou a s Pavlem Štěpánem. Jako skladatel zaujal už v 50. letech. Velká část Hurníkovy tvořivé činnosti patřila pedagogickému působení (1973-1988 na Pražské konzervatoři; 1975-80 na VŠMU v Bratislavě). Nezapomenutelný je široký ohlas jeho vzdělávacích pořadů pro rozhlas i televizi. 

Uměleckým talentem je ovšem "postižena" celá Hurníkova rodina: jeho žena Jana Roubalová je pianistkou, syn Lukáš úspěšným skladatelem a dnes zároveň ředitelem rozhlasové stanice ČRo 3 - Vltava. Ilja Hurník je švagrem skladatele Petra Ebena (a strýcem trojice Ebenových synů). Hurník je nositelem řady společenských ocenění: Ostravská univerzita mu udělila titul DrSc. honoris causa, Václav Klaus zase Státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. 

Dnes hrané dílo nejvýstižněji charakterizují autorova slova: "V 80. letech minulého století jsem se dal do opery ´Oldřich a Boženka´. Každá opera chce předehru. Ale jak jsem ji vymýšlel, prodlužovala se. Její klasická forma by se těžko zkracovala, a tak jsem z ní udělal samostatnou koncertní skladbu. Jak operu na svoje libreto, tak předehru jsem opřel o Klicperův balanc mezi hravým veselím a dramatickou vážností..." K ouvertuře k opeře, v níž se kníže Oldřich zamiluje do venkovské pradlenky a pojme ji za ženu, Hurník dodává: "Sluší se, aby opera měla předehru, která naznačí její hlavní témata. Jenže mi vzrostla na nějakých sedm minut. Představil jsem si diváky, jak budou čekat, až se zvedne opona, a tak dlouho by čekat neměli. Tak jsem z předehry udělal symfonickou skladbu pro koncerty..."