Othello, V přírodě, Karneval

Antonín Dvořák
(1841-1904)

Antonín Dvořák byl velmi skoupý při podávání informací o vnitřních pohnutkách vedoucích k vytvoření jeho děl. A tak se mnohdy můžeme jenom domnívat, proč skladatel vytvořil právě to nebo ono a co se snažil vyjádřit. Přesně to je případ tří koncertních předeher sdružených do volného cyklu pod názvem Příroda, život a láska. Nejasnosti při snaze vykládat obsah těchto předeher pak završuje fakt, že Antonín Dvořák dlouho hledal pravé názvy jednotlivých ouvertur. Prvá z nich se postupně jmenovala Letní noc, Ouvertura lyrica, Pastorální, Na samotě, druhá Český karneval, Život, třetí Láska, Tragická, Eroica. Ještě při premiéře celého cyklu měly předehry jiné názvy, než jaké známe v současnosti. Teprve při vydání tiskem se ustálily jednotlivé tituly na dnes známé podobě. 

Antonín Dvořák vytvořil cyklus Příroda, život a láska v době svých padesátin a lze tak možná vytušit, že toužil vyjádřit určité životní vyznání. Zcela bezpečně to platí u první předehry. Z mnoha skladatelových projevů, zejména z jeho korespondence je známo, jak miloval přírodu. Prvá předehra je oslavou přírody, a to přírody klidné, oblažující, inspirující. Hudba se zde nese v klidném, lyrickém tónu, který ovšem ve svých vrcholech přesahuje do až extatického hymnična. V prvých taktech předehry V přírodě je exponován motiv, který pak hraje důležitou roli i v dalších předehrách. 

Karneval, druhá část cyklu, je značně kontrastní: vířivá, zvukově opojná hudba vytváří dojem maximální životní energie, místy až nevázané rozpustilosti. Jednou z vykladačských záhad je ovšem rozsáhlá meditativní epizoda ve středu předehry. Právě zde je citován motiv, označovaný většinou jako motiv přírody z 1. části cyklu. Původní nálada se však vrátí a my se můžeme jen dohadovat, proč skladatel zařadil do Karnevalu toto neskutečně nádherné lyrické místo. 

Othello, 3. část cyklu, je v kontrastu k oběma předchozím. Obsahuje většinou hudbu dramatickou a výbušnou. Přes titul poukazující k Shakespearovi nesmíme v předehře hledat nějakou paralelu k ději slavného dramatu. V obecné rovině se tu střídají různé pohledy na lidskou lásku, přičemž v drtivém závěru vítězí láska démonická. 

Antonín Dvořák byl svou tvůrčí podstatou čistý hudebník. Jeho kompozice s programními tituly bývají nanejvýš osobité a často u nich postřehneme, že skladatel nikdy neobětoval hudební logiku logice vnějškového námětu. Ostatně váhání nad názvy jednotlivých předeher o tom plně svědčí. Možná právě zde je příčina toho, že se nikdy nedobereme přesného mimohudebního obsahu jeho děl. 

Dnešní provedení cyklu Příroda, život a láska bude do jisté míry experimentem. Předehry budou provedeny v jiném pořadí, a to v pořadí, které upřednostňuje čistě hudebně stavební logiku: po vzoru mnoha symfonických cyklů bude interpretován nejprve dramatický Othello, poté bude následovat lyrická předehra V přírodě a na konec zvukově efektní Karneval.