Pan a Syrinx, přírodní scéna pro orchestr

Carl Nielsen
(1865–1931)

Romantizující filmy o umělcích vytvářejí rády představu o člověku zmítaném osudem, jehož osobní život prostupují zvraty, tvůrčí krize, vedoucí ke zničujícím depresím, nešťastné lásky, skandály. Umělec, jehož život takovéto znaky nevykazuje, jakoby ani nebyl řádným tvůrcem. A přece mnoho takových nalezneme. Jedním z nich je dánský autor Carl Nielsen. Jeho životní a tvůrčí dráhu lze velmi stručně popsat linií: šťastné dětství v rodině milující hudbu, projevení se výrazného nadání, přijetí na konzervatoř v Kodani, první skladatelské úspěchy, soustavná práce na tvorbě, která byla přijímána všeobecně kladně, dožití se váženého postavení (Nielsen byl už za svého života uznáván jako klasik dánské hudby). Několikaleté působení ve funkci dirigenta Královské opery v Kodani bylo pro Nielsena epizodou. V momentě, kdy získal pocit, že je jeho pravé místo u tvorby, nikoli u dirigování, taktovku opustil. 

Nielsen zasáhl do všech žánrů. V komorní hudbě je Dechový kvintet e moll zcela zásadním dílem, provozovaným všemi soubory. Obě opery, Saul a David a zejména Maškaráda, bývají tu a tam uváděny dodnes. Vůbec nejvíce ceněným je z Nielsenovy tvorby komplet šesti symfonií. Některé z nich mají neobyčejné názvy: „Čtyři povahy“, „Espansiva“, „Neuhasitelná“. Ze tří koncertů je vedle houslového a klarinetového neznámější flétnový. 

Orchestrální tvorbu doplňuje několik jednovětých kompozic, jednou z nich je „přírodní scéna“ s názvem Pan a Syrinx. Nielsen toto dílo vytvořil za několik dní. Ještě v době, kdy už necelé tři týdny před plánovanou premiérou visely plakáty, ohlašující nové skladatelovo dílo, neměl skladatel napsanou ani notu, jak se přiznává v zachovaném dopise skladatelskému kolegovi. Nakonec však toto poměrně stručné dílo vytvořil. Námětem je zde jedna z řeckých bájí, kterou krásně zbásnil Ovidius ve svých Proměnách. Zamilovaný bůh Pan pronásleduje do úmoru vílu Syrinx. (Že by dávná podoba dnešního „stalkingu“?) Ta uteče až k řece Ladon a zde prosí o pomoc nymfy. Je proměněna v rákosí a Panovi nezbývá, než se utěšovat trháním rákosí a vyluzováním tónů na jednotlivé stvoly. Podle Ovidia vydávalo rákosí zvuk jemnější než vánek, ale i tak měl Pan pocit, že se svou milovanou Syrinx komunikuje alespoň takto. Sestava různě dlouhých rákosových píšťalek byla pak nazvána Panovou flétnou, anebo také Syrinx.  

Autor:  Jitka Novotná

Nové články v rubrice

Video

TATA / BOJS a SOČR Live

Když loni oznámili TATA / BOJS společný koncert se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod taktovkou...

My jsme SOČR - Foto: Vladimír Staněk
 

Sledujte nás

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace