Parsifal, výběr ze symfonických částí opery

Richard Wagner
(1813–1883)

Richard Wagner byl nejen skvělý hudebník, ale také divadelník a myslitel. Jeho opery a hudební dramata vždy skrývají za konkrétními náměty nějaké obecné myšlenky. Nejsložitější je jistě tetralogie Prsten Niebelungův. Dílo, které v celku zabere čtyři dlouhé večery, přivedlo mnohé k úvahám typu „Co jím mistr mínil říci?“. Na konci Wagnerovy tvůrčí dráhy pak stojí zvláštní opus, vymykající se svým obsahem všemu, co dosud skladatel vytvořil: Parsifal. Jde o příběh čistého jedince, prostého vší záludnosti, falše a zloby, který má osvobodit rytíře, hlídající svatý grál, misku s Kristovou krví, a kopí, jímž byl proboden. Kouzelník Klingsor a smyslná Kundry mají Parsifalovu poslání zabránit, jeho čistota však vždy zvítězí a nakonec prokletí rytířů zlomí. Kundry, která přijala křest, zemře a rytíři grálu mohou dále střežit vzácné předměty. Parsifal sám je jmenován budoucím králem grálu. 

Wagnerovo myšlenkové spočinutí v hluboké křesťanské mystice s její základní myšlenkou, že vše přemůže láska a čistota, je zvláštním vyústěním revolučních postojů jeho mládí. Vědom si jedinečnosti Parsifala, možná ale také s přihlédnutím k postupům, které dnes označujeme jako „marketingové tahy“, skladatel stanovil, že se Parsifal smí třicet let provozovat jen v domovském Wagnerově divadle v Bayreuthu. Tím pochopitelně vyvolal zájem o složitě dostupné představení. 

Námět opery si vyžádal nový typ hudebního ztvárnění. Parsifal je obdařen jako všechna Wagnerova vrcholná díla takzvanými příznačnými motivy: Jsou tu motivy grálu, víry, Parsifala a dalších osob, motiv kopí ad. Celkový výraz je důsledně vznešený až slavnostní, jen na místě scén, kde Kundry hodlá Parsifala přemoci svým ženstvím, se výraz změní k tristanovské smyslnosti. Parsifal obsahuje poměrně dlouhé, samostatné hudební plochy. (Pomineme-li předehru, jde hlavně o scénu, kdy rytíři otevírají schránu s grálem, a o tzv. „Kouzlo Velkého pátku“, scénu, kdy je Parsifal korunován na budoucího krále grálu, náhle procitne ze svého nevědomí a poznává tajemství přírody.) Tyto partie vždy lákaly k vyjmutí z organismu díla a uvedení na koncertním pódiu. Poměrně často se tak hrává předehra nebo hudba doprovázející zmiňovanou scénu, odehrávající se na Velký pátek. Dnes uváděný výběr scén je méně obvyklý, umožní však poznat krásu hudby díla, které pro svou zvláštnost přeci jen není zcela běžně na repertoáru. 

Autor:  Jitka Novotná

Nové články v rubrice

Video

Zahajovací koncert

V pondělí 2. října zahájil SOČR svou 91. abonentní sezónu koncertem s podtitulem „Vzpomínky, osudy a...

My jsme SOČR - Foto: Vladimír Staněk
 

Sledujte nás

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace