Symfonické variace pro velký orchestr

Viktor Kalabis
(1923–2006)

Viktor Kalabis patřil ke generaci, která měla velmi těžký vstup do života. Středoškolská studia její příslušníci končili v době protektorátu, vysoké školy byly uzavřeny. Mnozí mladí byli posléze takzvaně totálně nasazeni do válečné výroby. Tohle všechno postihlo i Viktora Kalabise. Teprve po 2. světové válce mohl nastoupit studia na Pražské konzervatoři a poté na AMU a Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Následně pracoval v Československém rozhlase a stal se jedním ze spoluzakladatelů světoznámé interpretační soutěže mladých hudebníků Concertino Praga. 

Kalabisovo kompoziční umění rychle vyzrálo, jeho tvůrčí estetika se opírala o hluboké vzdělanostní zázemí. V soukromém životě bylo možno s tímto umělcem diskutovat o literatuře, výtvarném umění, filozofii – všude projevoval hluboké znalosti, směřující navíc k originálním pohledům. Toto vše se pak pochopitelně projevuje i v Kalabisově hudbě. Jeho tvorba obsahuje takzvaně závažné tituly, ve většině Kalabisových děl jde o hluboké myšlenky. Brzy si vytvořil svůj osobní styl, opřený o klasiky hudby 20. století a vyhýbající se některým momentálně módním a většinou povrchním kompozičním řešením. S postupujícím věkem se Kalabisova tvorba “kondenzovala” do stále stručnějších tvarů s vyloučením všeho zbytečného. Jedním z jeho vzorů byla Michelangelova Pietà Rondanini, kde z původního kamene vystupuje zdánlivě nedokončené sousoší; toto řešení však skýtá možnost mnohovrstevného výkladu. Podobně jsou jakoby fragmentem mnohé Kalabisovy kompozice – ve skutečnosti jde o autorský záměr, takový přístup nutí posluchače domýšlet vyslechnuté. Jako vnějškový znak této tendence bychom zde mohli uvést počet vět Kalabisových symfonií: 1. a 2. mají věty čtyři, 3. symfonie má tři věty, čtvrtá dvě a poslední pátá je jednovětá. V závěru života tvořil Viktor Kalabis většinou introvertní komorní díla. 

Kalabisova tvorba znamená výrazné obohacení české poválečné tvorby a interpreti si jí velmi považují. Jde o umění nanejvýš poctivé: Kalabis si byl vědom odpovědnosti umělce a jeho povinnosti. Totiž: věnovat veškeré úsilí – až na hraně sebeobětování – dokonalosti své práce. 

Variace pro orchestr patří do středního období skladatelovy tvorby. V sevřené, v podstatě nedlouhé kompozici je nakumulován hluboký obsah. Na jeho vyznění můžeme plně vztáhnout přirovnání s Michelangelových vzorem. Jednotlivé plochy díla jsou stručné, stojí v prudkých kontrastech, a konec díla nutí k zamyšlení.
 

Autor:  Jitka Novotná

Nové články v rubrice

Video

Zahajovací koncert

V pondělí 2. října zahájil SOČR svou 91. abonentní sezónu koncertem s podtitulem „Vzpomínky, osudy a...

My jsme SOČR - Foto: Vladimír Staněk
 

Sledujte nás

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace