Hudební nástroje

Tenorsaxofon - Foto:  Wikipedia Commons

TenorsaxofonFoto:  Wikipedia Commons

Z jakých roztodivných a přitom nepostradatelných částí se skládají hudební nástroje?

Dusítko (slangově „sordinka“) – zařízení, které tlumí zvuk nástroje, zároveň však také mění jeho barvu. Dusítka jsou typická pro smyčcové nástroje (připevňují se na kobylku, přes kterou vedou struny) a pro plechové nástroje (vkládají se do roztrubu). U plechových nástrojů existuje řada dusítek nejrůznějších tvarů a charakteristik. Svá dusítka má i klavír – jsou to plstěné obdélníčky ležící na struně. Na některých bicích nástrojích (zejména tympánech) se dusí zvuk položením plstěného obdélníku na kůži nástroje. 

Hudební nástroj – v podstatě lidskou rukou vytvořený přístroj určený k provozování hudby. Za léta vývoje hudebního vyjadřování se vytvořily určité rodiny nástrojů: strunné, dechové, bicí, elektronické. V posledních letech razantně vstupují na scénu zvuky vytvářené počítačovou cestou. 

Čtěte také: Slovník aneb Do you speak SOČR?

Ladění – upravení poměru jednotlivých tónů. Ladění je celá řada typů. Dnes se převážně ladí takzvaně temperovaně (pravidelná distance mezi jednotlivými tóny), v praxi však při provádění hudby dochází u nástrojů toho schopných a u zpěváků z této pravidelnosti velmi často k odchylkám. Dnešní návraty k takzvané stylové intepretaci (hra na staré nástroje způsoby, které se v minulosti používaly) vedou také k oživování starších ladění užívaných před zavedením temperované soustavy. 

Nátrubek – malý kovový předmět nálevkovitého tvaru, který je na jedné straně rourkou zastrčen do vlastního těla nástroje a druhou stranu tiskne hráč do úst. Foukáním do nástroje společně s chvěním hráčových úst se vytváří tón. Nátrubky užívají takzvané žesťové (kovové) nástroje. Jde o trubky, křídlovky, lesní rohy, pozouny, tuby a některé další specifické nástroje. 

Pedál – 1. U varhan klávesnice pro hru nohama. Klávesy jsou oproti klávesám pro ruce mnohem větší a širší a mají podobu dřevěných hranolů s mezerami mezi nimi. 2. U klavíru dvě, nebo i tři šlapadla ovládaná nohou. Pravý pedál mechanicky nadzdvihuje všechna takzvaná dusítka (malé plstěné obdélníčky umístěné nad každou strunou, které se při stisku patřičné klávesy nadzdvihnou, tím umožní struně, aby zněla a při puštění klávesy zase na strunu dopadnou a tím její zvuk zruší), takže tóny znějí i po puštění klávesy. V mnohých skladbách pro klavír je používání tohoto pedálu naznačeno značkou Ped. (ozdobným písmem), jeho puštění hvězdičkou. Prostřední pedál (mají jen některé nástroje) funguje jako pravý, ale jen pro ta dusítka, která byla nadzdvihnuta před sešlápnutím pedálu. Levý pedál posouvá kladívka tlukoucí do strun stranou, takže u těch tónů, kde jsou zdvojené, nebo ztrojené struny jich zní menší počet a v důsledku toho je tón slabší. Některé klavíry (zejména pianina) dosahují zdušení zvuku tím, že pedál mechanickým převodem vloží mezi kladívka a struny plstěné proužky. Předpis pro sešlápnutí levého pedálu zní: una corda, návrat do původní polohy se označuje: tre corde. Nové klavíry fungující na elektrickém systému výroby zvuku mají pedály obdobné funkce, jen je jejich práce vykonávána za pomoci elektrické energie. 3. Pedály u cembal slouží podobné funkci, jako rejstříková táhla u varhan. Buď mění barvu tónu, anebo způsobují oktávování hraných tónů. V době baroka existovala pedálová cembala, která měla pedálové klávesnice sloužící hře nohami, podobně jako tomu je u varhan. 4. Pedály mají také novodobé tympány. Za jejich pomoci se na nástroji natahuje, či povoluje blána a tím se mění výška tónu. 5. Nepřesně se termín pedál (v důsledku špatného překladu) užívá jako ekvivalent slova prodleva (dlouhý držení tón, který často i disonuje s harmonickým okolím). I když tato prodleva může být ve faktuře fráze kdekoliv, termín pedál se užívá výhradně pro prodlevu v nejnižším, basovém hlase. 

Plátek – obdélníkový kousek třtiny, jehož rozechvěním hráčovým dechem se dociluje u některých hudebních nástrojů vyluzování zvuku. U klarinetů a saxofonů se plátek chvěje vůči pevnému tělu takzvané hubičky, u hoboje, anglického rohu, fagotu a kontrafagotu se chvějí dva plátky vůči sobě. Dvěma plátkům zakončeným na jednom konci malou rourkou, která se zastrkuje do horního konce nástroje (druhý konec obou plátků má hráč v ústech) se říká strojek. Výroba plátků (strojků) je činnost náročná na jemnost a kvalitu práce. Většinou si je hráči vytvářejí sami. 

Struna – střevové, kovové, nebo z umělé hmoty vyrobené vlákno, které je nataženo na ozvučné skříni (nejčastěji ze dřeva). Struna se rozechvívá buď drnkáním prsty, nebo smyčcem, drnkáním, nebo úderem nějakého předmětu (u klavíru se jmenuje předmět rozechvívající strunu kladívko). Tím se vytváří zvuk, který je zesilován zmiňovanou ozvučnou skříní (tělo houslí, violy, violoncella, kontrabasu, kytary, loutny, harfy, klavíru a řady dalších takzvaných strunných nástrojů). 

Vír – mezi hudebníky běžně slangově z němčiny zčeštělé „virbl“ – způsob hry na bicí nástroje, kdy hudebník rychle střídá údery oběma paličkami. Díky dozvuku je výsledkem kontinuální, ale chvějící se a výrazově vzrušený zvuk. 

Nové články v rubrice

Video

ZÁZNAM: SOČR a hvězdy pro Světlušku

Přední osobnosti klasické hudby spolu s nevidomými umělci rozsvítily pro Světlušku 27. února Obecní...

My jsme SOČR - Foto: Vladimír Staněk
 

Sledujte nás

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace