Ve středu (30.6.) vysíláme tzv. SLOVENSKÝ DEN, ke kterému se bude vázat i poslední díl soutěže "Souboj s pamětí".
Hotel Grand
Po dnešním díle Souboje s pamětí možná propadnete pocitu, že tento pořad ve své dosavadní podobě se začátkem prázdnin nejen končí, ale doslova odchází kamsi na východ, do hor. V rámci dnešního slovenského dne si totiž připomeneme období, kdy neplatil zažitý zjednodušující stereotyp, že v Československu se vládlo z Čech Slovensku, ale kdy to bylo právě naopak. Už tušíte, do kterého období se vydáme? Vrátíme se zpět o 65 let, do doby, kdy osvobozování Československa od nacismu postupovalo od východu. A tak zatímco území Protektorátu měli nacisté na začátku roku 1945 ještě stále pevně v rukách, na Slovensku už Rudá armáda úspěšně osvobozovala jeden okres za druhým, takže československá vláda se po letech fungování v londýnském exilu mohla konečně vrátit do vlasti, tedy alespoň do její osvobozené části, na Slovensko. Jaro 1945 díky tomu představovalo nejen hvězdnou chvíli pro Slovensko, odkud dočasně vládla československá vláda, ale také pro československého prezidenta Beneše. Ten totiž mohl konečně pohlížet na svou zemi z výšky, které by na území Čech, Moravy a Slezska nikdy nedosáhl. Své sídlo si totiž otevřel ve Vysokých Tatrách, ve výšinách, vedle nichž kopec s Pražským hradem vypadá jako malý kopeček v údolí. A právě tam, do tatranského Starého Smokovce, se vydáme i my, konkrétně do hotelu Grand.
Naše soutěžní otázka zní:
Pojďme si nyní připomenout slovenské politiky, kteří ovlivňovali české a československé dějiny. Jedním z nejvýznamnějších Slováků v našich dějinách byl nesporně první ministr války samostatné československé republiky. Jak se jmenoval?
Souboj s pamětí dnes vysíláme naposledy (má dvouměsíční prázdniny).
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní v úterý (29.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Josef Ressel
Zatímco třeba takovým starým Egypťanům nebo starým Řekům stejně jako dalším velkým národům se dají přičíst k dobru celé desítky a stovky objevů a vynálezů, my Češi bychom si měli připomínat každý vynález či objev, pod nímž je podepsán Čech nebo Češka. Jeden z takových českých vynálezů se v posledních dvou staletích vyskytuje hojně tam, kde byste to u vynálezu z hlavy českého suchozemce nečekali: na moři. Koho by právě 29. června 1793, kdy se narodil Josef Ressel, napadlo, že tento rodák z Chrudimi, která má k nejbližšímu moři skoro 500 kilometrů, způsobí revoluci v námořní dopravě. Právě on totiž přišel s nápadem, že k pohánění lodí se mnohem více než do té doby obvyklá kolesa umístěná po stranách lodí, hodí vrtulka umístěná pod lodí, pod její zádí. Lodní šroub. Zatímco totiž kolesa jsou do vody ponořena chvíli více a chvíli méně, podle toho, z které strany zrovna přijde vlna, Resslův lodní šroub je pod vodou pořád a tlačí loď před sebou přesně podle toho, jak rychle se otáčí. Kolesa tak zůstala jen na lodích říčních, kde vlny prakticky nejsou, zatímco z námořních lodí je hravě vytlačil právě Resslův lodní šroub. A tak dnes vlastně na každé námořní lodi poháněné lodní šroubem plave jeden chytrý český nápad, takový malý kousek Čech.
Naše soutěžní otázka zní:
Pojďme se podívat na další české vynálezy a vynálezce. Jak se jmenoval český vynálezce bleskosvodu, rodák z východočeského Žamberku?
Soutěž Souboj s pamětí končí 30. 6. 2010 (!!!)
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní v pondělí (28.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Bitva u České skalice
Dnes si připomeneme výročí velmi zvláštní bitvy jedné velmi zvláštní války. Všechny války jsou samozřejmě podivné, tahle byla však o to zvláštnější, že v ní vlastně nešlo o žádnou z věcí, o kterou se války obvykle vedou. Prusko-rakouskou válku roku 1866 totiž nevedli žádní odvěcí nepřátelé, kdepak, vždyť jen o dva roky dříve, roku 1864 společně bojovali proti slabému Dánsku. Nešlo v ní ani o náboženství, ani o osobní urážky, a vlastně ani o území. Jádrem sporu mezi Pruským královstvím a Rakouským císařstvím bylo to, kdo bude tahat za delší konec provazu ve sjednocujícím se Německu. V roztříštěném Německém spolku, skupině států a státečků, která zbyla z Německa po napoleonských válkách, za něj stále ještě formálně tahal rakouský císař František Josef I. Pruský král Vilém I. a jeho kancléř Bismarck však měli jasno v tom, že Německo je třeba sjednotit a že Rakousko má být z tohoto sjednocení vyšachováno, tak aby jediný konec provazu vzalo pevně do ruky právě Prusko. A tak se v červnu 1866 začaly vyměňovat mezi Berlínem a Vídní zlobné nóty, výhružky, přestřihly se telegrafní dráty, odjeli velvyslanci, přestaly jezdit vlaky. Přišla válka. Snad poslední válka, jejímž hlavním bojištěm byly právě české země. Válka, kterou si spojíme automaticky s bitvou u Hradce Králové 3. července 1866. Ale už před touto bitvou došlo mezi Rakušáky a Prajzy, jak si navzájem říkali, k řadě menších srážek. K jedné z nich došlo právě 28. června u České Skalice, kam se dnes vypravíme.
Naše soutěžní otázka zní:
Válce roku 1866 se sice říká prusko-rakouská, ale zúčastnily se jí i další německé státy. Krom toho stál proti Rakouskému císařství válce ještě jeden významný evropský stát. Který?
Soutěž Souboj s pamětí končí 30. 6. 2010 (!!!)
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní v pátek (25.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Relikviář svatého Maura
Zavřete okna, zatáhněte závěsy, zapalte si doma k snídani svíčku, dnešní díl totiž bude tajemný. Bude popisovat dobrodružný příběh, který začal někdy na začátku 13. století v benediktýnském klášteře v belgickém městě Florennes. Právě tam se totiž podařilo mnichům nashromáždit posvátné ostatky svatého Jana Křtitele, svatého Timoteje a svatého Maura a rozhodli se, že je načase postavit těmto ostatkům důstojnou schránku, relikviář. A tak se pustili do výroby dřevěného relikviáře obdélníkového půdorysu, který ozdobili zlatem, stříbrem, drahokamy, reliéfy ze života svatých, antickými gemami a soškami Krista, svatého Maura a apoštolů. V belgickém klášteře tento klenot románského umění spočíval více než půl tisíciletí, když byl ale klášter po francouzské revoluci zrušen, vydal se relikviář na dalekou cestu. Zakoupil jej rod de Beaufort a ten jej nakonec přes Brusel a Paříž převezl na svá česká panství, kde po druhé světové válce stopa relikviáře zmizela, stejně jako z Čech kvůli své kolaboraci s nacisty rychle zmizeli sami Beaufortové. Jak se stalo, že dnes přesto mohou Relikviář svatého Maura obdivovat návštěvníci zámku Bečov nad Teplou, který patříval právě Beaufortům? Na to odpoví dnešní reportáž.
Naše soutěžní otázka zní:
I Václav se stal světcem a už nedlouho po jeho smrti se stalo velkou událostí přenesení jeho ostatků z místa jeho vraždy do Prahy. Kde k této vraždě svatého Václava došlo?
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní ve čtvrtek (24.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Klášterec nad Ohří
Máte rádi historické památky? U posluchačů Souboje s pamětí skoro automaticky předpokládáme, že ano. A jaký druh památek máte nejraději? Zříceniny hradů? Zámky? Zámecké parky? Kláštery? Kostely? Sochy? Morové sloupy? Radnice? Nebo nějakou připomínku historie průmyslu či třeba historické lázně? Ať už je vaším favoritem kterýkoli z těchto druhů památek, troufneme si tvrdit, že dnes potěšíme právě vás, stejně jako by vás jistě potěšila návštěva místa, kam se dnes vydáme. Pokud vás nenapadá, které místo v Čechách má to štěstí, že by se v něm setkaly na malé ploše všechny tyto druhy pamětihodností, napovíme, že má zároveň tu smůlu, že leží poněkud stranou hlavních turistických tras, v severních Čechách, které jsou jako cíl turistů stále neprávem poněkud opomíjeny. Pojďte to s námi dnes napravit a vydejte se s námi k tepně severních Čech, k řece Ohři, do Klášterce nad Ohří.
Naše soutěžní otázka zní:
Jedno velmi starobylé město na Ohři, zmiňované už Kosmasem, má tak roztomilý český název, že je snad i jedno, jestli vznikl podle označení ševců nebo podle kláštera Porta Apostolorum. Jak se toto město jmenuje?
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní ve středu (23.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
První celostátní spartakiáda
Tok času v socialistickém Československu měl každoročně několik předělů. Novoroční projev prezidenta republiky, připomenutí února, kterému se tehdy říkalo Vítězný, v březnu karafiáty a chlebíčky provoněný Mezinárodní den žen a samozřejmě průvody: ten prvomájový se skutečně konal nenápaditě na prvního máje, zato průvod připomínající Velkou říjnovou socialistickou revoluci se konal až v listopadu a mátl tak nejednoho pionýra a pionýrku s lampiónem, protože pochopit rozdíly mezi juliánským a gregoriánským kalendářem nebylo o nic lehčí než třeba rozlousknout heslo o zemi, kde zítra znamenalo včera. A pak přišla zima a další novoroční projev prezidenta, se stejným obsahem a novým letopočtem. Vyšší jednotkou času za minulého režimu pak jako by bylo pět let. Ekonomický život Československa se počítal na pětiletky, tedy na pětileté hospodářské plány, a od 23. června 1955 se na pětiletá období začal dělit i sportovní život země. Právě tehdy se totiž konala první celostátní spartakiáda. Tělovýchovná akce, která vycházela z tradice vystoupení meziválečné Federace dělnických tělovýchovných jednot, se právě od roku 1955 stala masovou demonstrací, v níž obě pohlaví a všechny věkové kategorie dokazovaly nejen schopnost naučit se prostná cvičení, ale také loajalitu režimu. Právě tuto první celostátní spartakiádu si připomeneme v dnešním Souboji s pamětí, neboť málo platné, součástí našich dějin nejsou jen malíři se štětci a rytíři v brnění, ale také ženy s kužely a mladší žáci v trenýrkách.
Naše soutěžní otázka zní:
Pojďme si připomenout, co se dělo v letech, kdy se konaly jednotlivé spartakiády, ostatně bylo jich celkem právě šest. Roku 1955, tedy v roce první celostátní spartakiády, vznikl vojenský pakt, jehož součástí tehdy bylo i Československo. Jak se jmenoval?
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní v úterý (22.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Dějiny české meteorologie
Kdybychom vám teď řekli, že si budeme vyprávět o tom, jaké bylo počasí přesně před sto lety, 22. června 1910, nebo před dvěma sty lety, 22. června 1810, asi byste se dost podivili. Nebojte, nebudeme. Ale mohli bychom. Zprávy o počasí jsou totiž u nás zaznamenávány od poloviny 18. století, tedy už čtvrt tisíciletí, a to už je pěkný kousek dějin. A rozhodně neslouží jen k tomu, abychom vám mohli třeba u nás v rozhlase čas od času říct, ve kterém roce bylo v daném dni nejchladněji či nejtepleji, ale také k tomu, abychom mohli sledovat dlouhodobé trendy ve vývoji počasí, změny ve srážkových úhrnech či teplotách. A tak se s námi pojďte vydat do pražského Klementina poloviny 18. století, kdy tam začali teplotu nejen měřit, ale i zaznamenávat pro budoucnost, čili pro nás, a tím pokládat první dílky skládanky, na kterou navazujeme a kterou s hrdostí využíváme dodnes.
Naše soutěžní otázka zní:
Dnes měříme teplotu obvykle ve stupních Celsia. Jaké národnosti byl fyzik Anders Celsius?
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní v pondělí (21.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Historie vinařství na Mělnicku
„Král Karel s Buškem z Velhartic teď zasedli si k dubovému stolu - ti dva už pili mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic." Tato Romance o Karlu IV. nám už od čítanek připomíná, že se Karel IV. zasloužil o rozvoj vinařství v našich zemích. Víno samotné k nám ale možná přivezli už staří Římané, když se mihli jižní Moravou. Zcela určitě pak přišlo nejpozději s příchodem křesťanství, protože liturgické rituály se bez něj dost dobře neobejdou. A tak patrně poprvé se u nás začalo víno takto používat na Velké Moravě poté, co tam roku 863 přinesli soluňští bratři Cyril a Metoděj křesťanství. A i když hlavně díky výhodnějším klimatickým podmínkám už Moravě primát ve vinařství zůstal, i do Čech dorazilo jak víno, tak vinná réva a její pěstování. A tak už od přelomu devátého a desátého století můžeme u několika českých panovníků do kolonky zásluh zařadit i zásluhy o vinařství. I za těmito historickými postavami se vydáme do jednoho z nejvýznamnějších vinařských center v Čechách, do starobylého města na soutoku Vltavy a Labe, do Mělníka.
Naše soutěžní otázka zní:
V jednom českém filmovém muzikálu se zpívá o tom, že Karel IV. ač byl ukrutný feudál, tak zaved' u nás víno a ne chmel. Z jakého slavného muzikálu tato píseň pochází?
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní ve čtvrtek (17.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Štramberk
V dnešním Souboji s pamětí potěšíme určitě hlavně ty, kteří mají rádi jak historii, tak sladkosti. Takže zatímco třeba ve Vídni byste možná váhali, zda si dát v kavárně ještě jeden Sacher dort nebo konečně opustit kavárnu a vydat se za vídeňskými památkami, u nás na Praze dostanete sladkost i historii v jednom, ani nemusíte právě snídat. Už vás napadlo, kam se vypravíme? Nebude to ani do Pardubic za perníkem, ani do Hořic za trubičkami, ani do Polné za mrkvanci. Vydáme se do Štramberku za tamníma štramberskýma ušima. V této sladké pochoutce z předhůří Beskyd se totiž skrývá historie nejen česká, ale přímo světová. Podle pověsti jsou tyto kornouty ozvukem doby, kdy vojska mocné Mongolské říše, která na vrcholu své slávy obsadila zhruba pětinu tehdejšího světa, došla roku 1241 až k nám. České vojsko odklonilo jejich postup od Čech, a tak Mongolové jen rychle protáhli Moravou a pokračovali dál do Uher. Po Mongolech, kterým se tu říkalo také Tataři, tu zůstaly vypálené vesnice a právě zmíněné štramberské uši, o kterých si budeme dnes také vyprávět. Předem ale varujeme, že to bude historka poněkud krvavá.
Naše soutěžní otázka zní:
V Evropě známý byl i jeden z Čingischánových vnuků, chán Kublaj, který se stal vládcem Číny a Evropanům o něm vyprávěl jeden italský cestovatel. Jak se tento benátský cestovatel jmenoval?
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní ve středu (16.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Dějiny českých poštovních známek
Chcete-li se brouzdat dějinami, nabízí se k tomu bezpočtu cest. Začíst se do nějaké historické knihy nebo románu je možná ta nejpřirozenější, ale rozhodně ne jediná. Stejně tak dobře se můžete jen tak vydat českou krajinou a divit se, kolik cestou najdete nejrůznějších památek, ale třeba i památníků významných událostí, které se staly právě tam. O dějinách vyprávějí i sochy na náměstích, ba dokonce i názvy ulic, v nichž se potkáváte s výraznými osobami i událostmi minulosti. A o dějinách vyprávějí i poštovní známky. Malé vroubkované papírové obrázky, které rozhodně říkají mnohem víc než jen to, že ten, kdo je přilepil na dopis nebo balík, zaplatil řádně poštovné. Poštovní známky vyprávějí také o době, v níž byly vydány: ukazují hlavy států té doby, její symboly a také připomínají umělecká díla, historické události či osoby, které ta která doba považovala za významné. A tak raději zavřete okna a dveře, ať nemáte v pokoji průvan, který by je rozfoukal, a pojďte se s námi vydat do historie, tentokrát po malých vroubkovaných krůčcích.
Naše soutěžní otázka zní:
Jedním z nejznámějších českých filatelistů je patrně muž jménem Maxmilián Dráp. Je to ale filatelista fiktivní, konkrétně komiksový. Jeho příběh líčí jedna z epizod slavného českého komiksu o klubu pěti hochů, který začal vycházet ve 30. letech. Jak se tento historický komiks jmenuje?
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní v úterý (15.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Korunovace Vratislava králem
Titul kníže sice přichází v české politice v posledních letech opět jaksi do módy, před tisíci lety tu ale moc populární nebyl. Vládce sousedního Polska, Boleslav Chrabrý, byl z knížete povýšen na krále už roku 1025. Uherský panovník Štěpán se stal králem dokonce už roku 1000. Jen Češi měli pořád ve svém čele pouze knížete, a to přesto, že třeba křesťanství přijala česká knížata o století dřív než panovníci Uher a Polska. Trpělivost se ale nakonec pražským přemyslovským knížatům vyplatila a právě před 925 lety, 15. června 1085, byl český kníže Vratislav II. konečně povýšen na krále. A čím si ten vytoužený královský titul zasloužil? I když to zní v politice nepravděpodobně, bylo to za věrnost, konkrétně za věrnost a přátelství německému císaři Jindřichu IV. Tomu totiž Vratislav poskytoval podporu v bojích s papežem Řehořem VII. o to, zda má být nejvyšší hlavou křesťanského světa císař nebo papež. A z Vratislavovy strany nešlo jen o podporu duševní, císař Jindřich si k němu rozhodně nechodil jen poplakat na rameno. Kníže Vratislav císaře Jindřicha podporoval hlavně vojensky, a tak čeští vojáci nechyběli v 70. a 80. letech 11. století takřka v žádné bitvě a vždy stáli na císařově straně. A i odměna za tuto věrnost byla opravdu královská: královská koruna pro Vratislava. Dnes si připomeneme 925. výročí dne, kdy byla Vratislavovi slavnostně položena na hlavu.
Naše soutěžní otázka zní:
Velkým problémem krále Vratislava byl nesporně jeho mladší bratr Jaromír. Jakou významnou funkci tento jeho nezvedený sourozenec zastával?
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní v pondělí (14.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Slet na krystal
Kdybychom měli vyjmenovat fenomény, které charakterizovaly první československou republiku a které ji odlišovaly od ostatních tehdejších států, pak někde mezi tatíčkem Masarykem, komediemi Vlasty Buriana, legionáři, bratry Čapky, Baťovými závody ve Zlíně, Junákem a Osvobozeným divadlem by byly určitě také rozhlas a tělovýchovná jednota Sokol. To, že jsme se roku 1923 stali první zemí na evropském kontinentě, která propadla kouzlu rozhlasu, už jsme si v naší soutěži připomněli. Masová tělovýchovná organizace Sokol pak provází české země už od svého založení roku 1862 a právě v době První republiky zažívala největší rozkvět. Snad proto, že právě Sokol byl tradičně jedním z nejvýraznějších nositelů české národní myšlenky. Snad proto, že i prezidentu Masarykovi byl sympatický sokolský ideál kalokagathie, tedy rozvoje těla i ducha. Snad proto, že to byli právě sokolové, kteří společně s legionáři tvořili v prvních měsících československé samostatnosti základ armády ohrožené republiky a udržovali i pořádek v ulicích. A tak bylo jen přirozené, že dříve či později se musely tyto dva československé fenomény, Sokol a rozhlas, potkat. K tomu setkání došlo při Všesokolském sletu v červnu roku 1926, kdy rozhlas uspořádal tzv. Slet na krystal.
Naše soutěžní otázka zní:
Dalším ze zakladatelů byl první starosta Sokola, muž, který pomáhal zajišťovat i financování Sokola. Ne nadarmo se jinak věnoval obchodu a pojišťovnictví. Jak se jmenoval?
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní v pátek (11.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Národní divadlo
Kdybychom měli to štěstí a mohli se nějakým strojem času přenést o 129 let zpátky, do 11. června 1881, byli bychom přítomni jedné z nejslavnostnějších chvil, které český národ zažil. Otevření Národního divadla. Pokud bychom si s sebou ale v tom stroji času odvezli i své znalosti historie, automaticky bychom při pohledu na tu národní radost trochu zakašlali a dodali: „první" otevření Národního divadla. A škarohlíd by nad tou slávou možná podotkl, že hlučná svatba značí obvykle tichý rozvod. Věděli bychom totiž, že budova, která je s takovou slávou otvírána jako výsledek celonárodního úsilí, jako věčná zlatá kaplička národního umění, bude bohužel stát pouhé dva měsíce. Už za dva měsíce, v srpnu 1881, ji zničí nejslavnější požár našich dějin, požár Národního divadla. My ale nebudeme škarohlídi a spíš se s úctou zastavíme nad tím, že v sobě český národ našel nejen odhodlání a obětavost, aby tuto velkolepou budovu postavil, ale že její zkáza, která přišla už po dvou měsících, naše odhodlání nejen nezničila, ale ještě umocnila a jako praví furianti jsme jej nechali postavit znova. A tak v sobě potlačme škarohlída a pojďme se podívat na otevření, o kterém jen my obeznámení víme, že je teprve první v řadě...
Naše soutěžní otázka zní:
Spolu s Ženíškem se na výzdobě foyer Národního divadla podílel malíř a také významný ilustrátor knih z jihočeských Mirotic.
Jak se jmenoval?
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní ve čtvrtek (10.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Karlštejn
České země jsou sice zeměpisně srdcem Evropy, jen zřídka jsou ale i jejím politickým srdcem. O to víc si ceníme občasných výjimek z tohoto pravidla. Na vznešeně dlouhých 32 let byla takovou výjimkou vláda Otce vlasti Karla IV. Ten byl totiž od roku 1346 až do své smrti nejen českým králem, ale také německým králem a od své slavné římské korunovace roku 1355 také římským císařem a tím pádem nejvýše postaveným panovníkem celého křesťanského světa. Němci čekali, že jako německý panovník bude pobývat především v Německu. Někteří italští učenci a politici jej naopak lákali, aby se jako římský císař usídlil v Itálii a vrátil jí a Římu zašlý lesk. Karel se ale rozhodl jinak. Středem jeho říše se měla stát země, kterou měl i on, stejně jako my dnes, nejraději, tedy české království. Právě tady se cítil doma. A tak přebudoval své sídelní město Prahu tak, aby byla důstojným hlavním městem říše jeho potomků, a přikročil i k dalšímu zvelebování českých zemí. Součástí tohoto zvelebovacího plánu bylo i postavení mohutného a reprezentativního hradu, který měl střežit korunovační klenoty Svaté říše římské. Tím hradem se měl stát Karlštejn a právě před 662 lety, 10. června 1348, byl nad Berounkou položen jeho základní kámen.
Naše soutěžní otázka zní:
Jedním z Italů, kteří Karla IV. přesvědčovali, ať se věnuje radši Itálii než Čechám, byl i renesanční italský básník, kterého známe hlavně jako autora Sonetů Lauře. Jak se jmenoval?
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní ve středu (9.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Letecká bitva
Dnes se vydáme na místo jedné letecké bitvy z druhé světové války. Když se řekne letecká bitva, mnozí z nás se možná zasní a přenesou se v duchu někam nad kanál La Manche, do bitvy o Británii, v níž se roku 1940 vyznamenali v uniformách RAF i českoslovenští letci. My ale zůstaneme úplně doma, konkrétně v jižních Čechách. V létě 1944 už totiž letecká válka plně zasáhla všechny části Evropy okupované Němci, a tak se i Protektorát Čechy a Morava jako významný dopravní uzel a centrum průmyslu bohužel stále ještě pracujícího pro nacisty stal cílem řady bombardovacích náletů. Tam, kde spojenecké bombardéry narazily na odpor německých stíhačů, pak i jinak poklidná česká obloha připomínala scény, které naštěstí známe už jen z historických filmů. Výstřely a kouřem z padajících letadel se tak zaplnila i obloha nad Jindřichovým Hradcem, a to ve čtvrtek 24. 8. 1944. Právě tuto letní jihočeskou leteckou bitvu si dnes připomeneme.
Naše soutěžní otázka zní:
Jak se jmenovalo největší československé letecké eso ve službách RAF s úctyhodnou dvacítkou sestřelených letadel?
a) Karel Kuttelwascher
b) Jiří Doležal
c) Petr Krátký
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní v úterý (8.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
První pitva
Pokud byste žili v Čechách na přelomu 16. a 17. století a měli jen trochu konzervativnější povahu, pak byste při návštěvě rudolfinské Prahy přesně před 410 lety, v létě roku 1600, nevyšli z pohoršení, co se tu všechno děje. Městem se potulují nejrůznější alchymisté, astrologové a astronomové. O jednom z těch astronomů, Němci Keplerovi, se dokonce říká, že je syn čarodějnice! A těch malířů co císař živí! Nejen, že místo svatých malují nahé ženy, jeden z nich prý dokonce namaloval i jeho císařské Veličenstvo Rudolfa II. jako obličej poskládaný z kusů ovoce! Ani lidské tělo jim není svaté! A tak jako by toho už beztak nebylo dost, zrovna teď, 8. června 1600, se má u nás v Praze konat veřejná pitva. Jeden slovenský profesor medicíny, Ján Jesenský, který vyučuje medicínu ve Wittenberku a nechává si po latinsku říkat Jessenius, prý veřejně rozřeže nějakého oběšence tak, aby se na to všichni mohli dívat. Právě tuto dosud nevídanou podívanou si připomeneme v dnešní reportáži. Vydáme se totiž do Prahy před 410 lety, kde právě 8. června 1600 začala první veřejná pitva.
Naše soutěžní otázka zní:
Mezi alchymisty působícími na dvoře Rudolfa II. byste našli i Angličana, který pod dlouhými vlasy skrýval chybějící uši. Usekli mu je doma v Anglii a i tady v Čechách skončil neslavně ve vězení. O kom je řeč?
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní v pondělí (7.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Šebestian Hněvkovský
A zase ti obrozenci, chtělo by se zvolat! Lidé, kterým vděčíme za zachování národní identity a českého jazyka, a tak je jen dobře využít každou vhodnou příležitost k tomu, abychom si je připomněli. Tou dnešní příležitostí je 163. výročí úmrtí Šebestiana Hněvkovského, který zemřel 7. června 1847. Také máte pocit, že vám to jméno jakoby něco říká, jen si s ním hned nespojíte žádné konkrétní dílo? No právě. Vojenskou terminologií řečeno už jsme se v naší soutěži věnovali řadě „generálů" národního obrození, Tylovi, Máchovi a dalším. Připomněli jsme i některé obrozenecké „pěšáky", zapomenuté lidové písmáky šířící českou literaturu na venkově. Jen jsme dosud opomíjeli řekněme „plukovníky" českého národního obrození, muže, kteří se pohybovali v onom úzkém kroužku nejznámějších obrozenců, ale na jejich knihy už dnes sedá prach a z nich samotných zůstávají už spíše jen hesla v učebnicích literatury. Takovým heslem se stává i Šebestian Hněvkovský, rodák z Žebráku u Berouna, který spolu s dalšími objevoval na přelomu 18. a 19. století básnickou češtinu. Pojďme si připomenout jeho osud, aby se opravdu nestal jen heslem v učebnicích.
Naše soutěžní otázka zní:
Přítelem Hněvkovského a dalším ze zakladatelů obrozeneckého básnictví byl kněz z Týna nad Vltavou. Jaké příjmení měl tento básník a obrozenecký organizátor s iniciálami A.J.P.?
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní v pátek (4.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Smrt Heydricha
Dnes si sice připomeneme smrt jedné oběti atentátu, ale věřte nebo ne, připomeneme si ji s hrdostí. Před 68 lety, 4. června 1942, totiž v nemocnici na Bulovce zemřela na následky atentátu jedna z nejzápornějších postav našich dějin, Reinhard Heydrich. Tento pohledný syn ředitele konzervatoře disponoval mnoha talenty, byl přeborníkem v šermu, hrál výborně na housle a plynně hovořil několika cizími jazyky. Tyto své talenty dal ovšem do služby nacismu. A tak se postupně stal druhým mužem nacistické SS, zastupujícím říšským protektorem v Protektorátu Čechy a Morava, jedním z hlavních strůjců holocaustu a nakonec i cílem nejvýznamnějšího úspěšného atentátu celé války, atentátu, který provedli Čechoslováci. Československá exilová vláda prezidenta Edvarda Beneše totiž cítila, že ji Britové a Američané berou poněkud s rezervou. Formálně vzato byl koneckonců pražský protektorátní prezident Emil Hácha řádně demokraticky zvolen ještě na podzim roku 1938. Formálně vzato přeci české země nebyly dobytým územím, ale územím, které Hácha odevzdal v březnu 1939 pod ochranu vůdce Německé říše. A tak se Beneš a jeho vláda rozhodli, že rázným činem dokáží, že Protektorát je jen zástěrkou okupace a že Češi nenávidí kolaborantskou vládu a nacismus. Samotný atentát nakonec společně takřka symbolicky provedli Slovák Jozef Gabčík, Moravák Josef Valčík a Čech Jan Kubiš. Po úspěchu atentátu ovšem nenásledovala jen Heydrichova smrt, kterou si dnes připomínáme, a světový obdiv československého odporu, ale také krvavá pomsta na tisících Čechů a zběsilý hon na samotné atentátníky. Na místo konce tohoto honu se vydáme v dnešní reportáži.
Naše soutěžní otázka zní:
Heydrich pocházel nejen z hudební rodiny, ale i z hudebního města, Halle nad Sálou. Jaký barokní německý skladatel, autor oratoria Mesiáš nebo Vodní hudby, se tu roku 1685 narodil?
PŘEHRÁT AUDIO
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní ve čtvrtek (3.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Karel Zeman
Dnes vás v Souboji s pamětí pozveme na opravdu neuvěřitelně dalekou cestu, a to jak v čase, tak v prostoru. V čase se vydáme na Cestu do pravěku. V prostoru se octneme až Na kometě. A při tom všem zůstaneme i v Souboji s pamětí vlastně ve Zlíně, tedy ve světě filmů pro děti. Už tušíte, odkud vítr vane? Ano, vane z ateliéru filmového mága Karla Zemana. Narodil se v Ostroměři roku 1910 a k práci s obrázky se dostal právě tady, ve Zlíně, v reklamních ateliérech Baťových závodů. Po druhé světové válce jej již ale plně získal film, ve kterém zhmotnil své fantazie a klukovské sny způsobem, který do té doby neměl obdoby nejen v naší, ale ani světové kinematografii. Propojil animace a živé herce tak, že to vzbuzuje náš údiv ještě dnes, v éře digitálních triků. Neskutečně vzdálené, ale i přímo neskutečné světy, které pro své diváky vytvořil, si připomeneme i v dnešní soutěži.
Naše soutěžní otázka zní:
Jedním z prvních Zemanových filmů byl Král Lávra. Jaký český básník a publicista byl autorem satirické básně, která byla předlohou tohoto filmu?
Náhodně vybíráme jednu z otázek, která zazní ve středu (2.6.) v soutěži "Souboj s pamětí". Vysílá ČRo 2 - Praha od pondělí do pátku, a to vždy po 9:09 hodině.
Jan Eskymo Welzl
Koho si představíte, když se řekne Strýček Eskymák? Nějakého skutečného Eskymáka odkojeného v iglú, s vystouplými lícními kostmi, rovnými černými vlasy a poněkud šikmýma očima? Samá voda a v tomto případě navíc pěkně studená. Strýček Eskymák, o kterém dnes bude řeč, se totiž nenarodil v žádném iglú v Grónsku nebo u nějakého kanadského břehu, ale v Zábřehu na Moravě, a to roku 1868 v rodině kloboučníka. Vzhledem nepřipomínal Eskymáka, ale díky své podsadité postavě a kníru spíš mrože a jmenoval se docela obyčejně Jan Welzl. O to neobyčejnější byl jeho život. Znechucen krátkou službou v rakousko-uherské armádě odjel do Hamburku, kde se dal najmout na loď a jako strojník a topič proplul všechna možná moře, až zakotvil v Port Arthuru ve východní Asii. Vydal se do ruského Irkutska a odtud k Bajkalu, pomáhat na stavbě železnice. A pak už ho čekala širá Sibiř, kterou se sobím spřežením přejel až k moři. To byl ale jen začátek jeho dobrodružství, před ním byla ještě kariéra obchodníka s kožešinami na Sibiři, zlatokopa na Aljašce a eskymáckého náčelníka na Novosibiřských ostrovech. O tom všem si budeme vyprávět v dnešní reportáži.
Naše soutěžní otázka zní:
Jedna z Welzlových zastávek, Port Arthur, se proslavila v letech 1904 až 1905 v jedné krátké, ale významné válce. Jaké dva státy spolu tehdy bojovaly o tento přístav a nadvládu nad Koreou a Mandžuskem?
PŘEHRÁT AUDIO