Zálesácké okénko - vaření v přírodě
Všem zálesákům ahoj! Jeden krásný měsíc se nám nachýlil ke konci, ale druhý před chvílí začal, a tak stále máme před sebou toulání s batohem, naše cesty za dobrodružstvím. Ovšem, k cestám za dobrodružstvím patří i jedna zdánlivě všední věc - jídlo, přesněji zálesácké vaření...
Je to vlastně trošku i zkouška samostatnosti, příprava na opravdové expedice někdy později - třeba i v opravdové divočině. Při větším putování se přece nedá pořád jíst jenom chleba s paštikou a tak, žaludek potřebuje teplé jídlo aspoň dvakrát za den.
Ostatně, vaření není žádná dřina, často je to i něco jako zábavná hra. Někdy si člověk nad kotlíkem nebo ešusem připadá trošku jako alchymista a jídla připravená pod širým nebem se jenom těžko najdou v kuchařské knize. Ovšem často chutnají možná ještě líp než všelijaké pamlsky v pětihvězdičkovém hotelu! Ta vůně ohníčku, kterou jsou cítit, se totiž nedá ničím nahradit!
A kdo si netroufáte na vlastní produkci, aspoň si udělejte polévku z pytlíku, brambory a ohřátou konzervu. Ani to ale není vždycky jen tak, už rozdělat oheň a pak ho udržovat, to je pro nováčky často dost těžký oříšek. Trvá jim třeba hodinu, než vodu přivedou k varu, a pak ji zase někdy nechají bublat tak divoce, že překypí a uhasí plameny...
Prostě všechno chce svoje, pokuste se na výpravě uvařit a uvidíte, že to bude zážitek! A přeju dobrou chuť.
