Zvuková spolupráce
[Oblíbené ropáky, malá vymyšlená zvířátka, možná znáte ze slavného studentského filmu Jana Svěráka... V rozhlase má tohle označení ropák nebo ropáci docela jiný význam. Je to slangové pojmenování kolegů, kteří pracují jako Režiséři Ozvučení Pořadů. Právě oni doplňují rozhlasové hry o všechny ruchy a zvukové efekty potřebné pro detailní vykreslení atmosféry.
Není divu, že právě tohle oddělení našich kolegů patří pokaždé během Dne otevřených dveří v Českém rozhlase k nejvyhledávanějším. Kdo by nechtěl vidět, jak se v rozhlase dělá vítr a bouřka nebo jak s pomocí starých novin pochodují vojáci na přehlídce...
Legendou mezi zvukovými režiséry byl pan Artur Šviha. Vzpomíná na něj herec Vlastimil Brodský: "Osůbka pomenší, možná podivínská, s božím darem vyluzovat nepřebernou škálu zvuků, kterými dokonale imitoval vše, co lze kdy slyšet na této planetě. Ze šmudlání zrníček písku vyloudil zvuk chůze po pěšině, otloukáním kokosových skořápek cval a klus koní a hráchem, který nechal klouzat po moučném sítu vzbudil zvukový dojem deště nebo průtrže mračen."
V dalším videozáznamu nahlédnete do zákulisí práce Josefa Plechatého v pohádce Poslední slovo. Uvidíte, jak se v rozhlase např. píše husím brkem a jak se jednoduše udělá mávání ptačích křídel. Ale k pohádce patří i kočár pro krále a pro princeznu...
