Rozhlasovému herectví se přezdívá herectví neviditelné. Věrní posluchači rozhlasových her ale vědí, že neviditelné herectví je pouze velká nadsázka. Herec je v rozhlase svému publiku možná ještě blíž než v divadle nebo ve filmu...
Skutečně nevidíme tváře herců, když slyšíme jejich hlas? Není umění rozhlasového herectví o to těžší, že právě a jen s pomocí svého hlasu musí herci svým posluchačům vytvořit živou představu a probudit v nich pocit, že se neviditelné stává jasným a zřetelným?
S kamerou vám nejprve představíme ukázky ze čtené přípravné zkoušky pohádky Poslední slovo. Stejnou scénu jsme zaznamenali i při natáčení ve studiu.