Hrajeme si se zvířaty (3.) - Chytrost si nekoupíš
Nikoho asi nepřekvapí, že stejně jako lidé nejsou stejně chytří a schopní, rozdíly najdeme i mezi zvířaty. A to jak při srovnávání jednotlivých druhů, tak také mezi zástupci jednoho druhu a případně mezi jednotlivými plemeny tam, kde jsou dlouhodobě šlechtěna k určitému cíli a využití.
Tuto skutečnost si musí uvědomit zavčas každý majitel zvířecího miláčka, jakkoliv je přesvědčen o jeho genialitě a schopnostech. Asi těžko naučíme drobné hlodavce aportovat, ale můžeme jim připravit složitou prolézačku, kde při sledování jejich snah o překonání překážek zažijeme mnoho zábavy. Přijdeme na to, že nejnadanější v tomto směru jsou potkani, zatímco s křečky to bývá trochu horší.
Navzdory všeobecně vžitým představám o necvičitelnosti koček se nám může klidně podařit naučit leckterou micinku aportovat. U psů to už vůbec nebývá problém. Právě mezi nimi však bývají velké rozdíly mezi jednotlivými plemeny. Služební plemena se dobře motivují ke všem hledacím a pátracím hrám, výsledky třeba s chrty nebo s některými společenskými plemeny mohou být daleko horší, ale rozhodně to není pravidlem.
Lidé jsou tvorové soutěživí a je jasné, že hlavně děti budou porovnávat své miláčky vzájemně a závodit, který toho dokáže více, kdo první dojde k cíli. Na tom samo o sobě není nic špatného, naopak, zvyšuje to motivaci ke společné činnosti. Ale kvůli neúspěchu přirozeně na prohraného nezanevřeme a nebudeme ho trestat. Za snahu totiž každé zvíře zaslouží stejnou odměnu, jako by vyhrálo.
Nikdy nesmíme zapomenout, že vždy musí být někdo první a někdo poslední.
Hry doma
Velký prostor v naší příručce věnujeme návodům na hry v místnosti, v bytě, v domácnosti. S výjimkou psů a omezeně některých dalších zvířat bude právě uzavřený prostor jediným místem, kde si s našimi miláčky budeme moci hrát beze strachu, že nám uniknou.
Má to své výhody i nevýhody. Jednu z výhod jsme zmínili, nemusíme se bát, že zvířata nenávratně zmizí, utečou nebo ulétnou. Výhodou je, že zvířata většinou omezený prostor dobře znají a bezpečně se v něm pohybují, vědí, kde na ně může číhat jaké nebezpečí, čemu se vyhnout, co obejít. Ovšem i doma bychom měli zvířata pouštět jen pod dohledem. Drobní hlodavci s oblibou zalézají do nejmenších štěrbin, za těžký nábytek, se kterým se obtížně manipuluje, mohou překousat elektrické vedení a telefonní kabely, zničit nábytek.
I ptáci se silným zobákem bývají postrachem interiéru bytu a nic jim nečiní větší potěšení, než prozkoumávat porcelán na policích, okusovat okrasné rostliny a shazovat předměty z výšky na zem.
Pokračování příště...
Hrajeme si se zvířaty (2.) - Je to ještě hra?
