Pravé užovky
Hadi z čeledi užovkovití jsou častými chovanci v teráriích. Tato široká skupina, řádově až tisíce druhů hadů, má chovatelům skutečně co nabídnout. Podívejme se v dnešním díle na některé zástupce pravých užovek.
Korálovky patří k nejvyhledávanějším chovancům terárií. Díky své přizpůsobivosti se dobře sžívají i s podmínkami chovu v lidské péči a po generace se zde rozmnožují, jsou mírné a naprosto neškodné, vzhledově výjimečně líbivé, na červeném podkladě jsou výrazné černé a bílé kroužky. Korálovky jsou rozšířeny od severu Jižní Ameriky až do jižní Kanady. Obývají rozmanité oblasti od mořského pobřeží do vysokých hor, od pouští po tropické deštné lesy. Zařídíme pro ně středně velké suché terárium s úkryty a větví. Denní teploty vyhovují v rozmezí 25-30 °C, noční se mají pohybovat kolem 22 °C.
Dalším oblíbeným chovancem je užovka červená, která obvykle dosahuje délky 180 cm. Základní zbarvení svrchní části těla je hnědé, šedé, nebo oranžové. Po celém hřbetě i ocasu jsou rozmístěny červené, červenohnědé či hnědé skvrny, které jsou lemovány černě. K chovu pořídíme středně velké, univerzálně zařízené terárium (větve, kameny, voda...). Užovky červené přijímají potravu velmi ochotně, mají rády především hlodavce.
Bojgy patří mezi hady, kteří mají jedový aparát, jsou to tedy "jedovaté užovky". V Evropě jsou rozšířeny na jihu Pyrenejského poloostrova a ve Středomoří. Vyhledávají suchá kamenitá místa porostlá křovinami, lesní světliny a zbořeniště. Pro chov pořídíme menší terárium s podkladem z hrubšího písku nebo hoblin. Nutné jsou tmavé úkryty z plochých kamenů, keramických střepů, kousků kůry apod. Tito hadi jsou však aktivní převážně v noci. Zajímavé je, že bojgy jsou dosti vybíravé co se týče potravy, v podstatě jedí jen ještěrky a gekony. Někteří jedinci se dají přimět k příjmu myšat a menších myší, jiné krmíme např. porcovanými myšmi pachově upravenými trusem ještěrů. Bojgy, vzhledem k jejich jedovatosti, doporučuji spíše zkušeným chovatelům.
Užovka černá je nejběžněji chovanou užovkou, již po dlouhou dobu rozmnožovanou v zajetí. V teráriu se užovky někdy zahrabávají, dobře šplhají a rády se koupou. Tato užovka je více méně černá, břišní strana má černobílý vzorek. Vyskytuje se v USA v oblasti N. Anglie a Ontaria, do Georgie na východě a po Wisconsin, Oklahomu a Lousianu na středozápadě. Pokud chceme hady rozmnožovat, musíme nakladená vejce přenést do inkubátoru, kde jsou z poloviny zahrabána do substrátu, např. do rašeliny. Při teplotě 24-30 °C trvá vývoj mláďat 70-90 dní.
Další velice zajímavou užovkou je vejcožrout africký. Tento druh je široce rozšířen od jižního Maroka přes celou východní Afriku do jižní Afriky. Vejcožrouti se živí výlučně ptačími vejci, a to pouze v hnízdní sezoně určitých druhů drobného ptactva. Vejce spolknou, naříznou ostrými výběžky krčních obratlů, obsah vymačkají a skořápku vyvrhnou. Vejcožrouti vydávají v nebezpečí šustivé zvuky, které vznikají třením tělních šupin, podobně jako u zmijí. Zastrašují výpady široce otevřenou uvnitř černou tlamou, čímž mohou napodobovat mambu černou, jsou však zcela neškodní a bezbranní.
V dalším díle si představíme užovky, které se vyskytují na našem území.
