Matys Rudolf

Rudolf Matys

Rudolf Matys

28. 5. 1938 Praha
redaktor, básník, prozaik, publicista, literární historik a kritik

Rudolf Matys patří jednoznačně mezi nejvýznamnější rozhlasové osobnosti druhé poloviny dvacátého století. Od roku 1967 do roku 2002 pracoval jako redaktor v literární redakci Československého, později Českého rozhlasu a po odchodu do důchodu se stal jedním z jejích nejvýkonnějších a nejkvalitnějších externích spolupracovníků. 

Narodil se v rodině hudebního pedagoga a skladatele, maturoval v roce 1955 v Náchodě. Po promoci na Vysoké škole pedagogické v Praze (obor čeština - dějepis) v roce 1961 učil na různých pražských školách, poté krátce pracoval jako lektor a průvodce Pražské informační služby; v letech 1965-1966 působil jako psycholog a biblioterapeut v bohnické psychiatrické léčebně. Pak již nastoupil do Čs. rozhlasu, kde setrval celých 35 let. 

Kompletní výčet pořadů, pod nimiž je R. Matys podepsán jako odpovědný redaktor, by vystačil na samostatnou publikaci, jejich počet jde do tisíců. Ty z nich, které připravil autorsky, se vždy vyznačovaly brilantním úvodním či průvodním slovem: v omezeném časovém prostoru dokázal proniknout k podstatě básnické výpovědi či poetiky daného autora nebo směru a sdělit tak mnohem víc než obvyklé redakční či ediční poznámky. A přestože se jako interpret svých textů dlouhá léta mikrofonu důsledně vyhýbal (nejčastěji jej zastupoval R. Vašinka), jeho nezaměnitelný autorský styl jej vždy "prozradil". Redigoval převážně pořady z oblasti české a slovenské poezie (Klenotnice klasické poezie, Moderní poezie, Panoráma české a slovenské poezie, Polední verše, Básník mého srdce, Básník nad svým rukopisem, Souzvuk, Krásné je žít), i v ostatních kmenových pořadech literární redakce se však sotva najde nějaký, do něhož by Matys jako dramaturg, redaktor nebo autor nezasáhl (polemiky v různých naukových cyklech, komponovaná pásma ve Schůzkách s literaturou či Stylových, později Pátečních večerech, Eseje, Stránky na dobrou noc, Výročí týdne, knižní novinky v Ex libris). Podílel se rovněž na přípravě mnoha Četeb na pokračování. Pro svou mimořádnou erudici nejen v literatuře, hudbě a výtvarném umění, ale i v ostatních oborech lidské činnosti - zejména historii, psychologii, medicíně - se stal vyhledávaným konzultantem a rádcem zdaleka ne jen ve své domovské redakci. Nepostradatelný byl jeho názor při profilování nových programových řad literární redakce nebo obměnách vysílacího schématu stanice Vltava. Z jeho podnětů vzniklo několik typů pořadů, například Klaviatury (90minutová kompozice slova a hudby), Sympozion (odborná debata či polemika), s kolegou P. Šrutem vymysleli poetickou řadu Vyňatá slova a motivy v české a světové poezii. Za své pořady získal R. Matys v průběhu let mj. několikrát ocenění v rozhlasových Žatvách. 

Pro svůj obor byl R. Matys dokonale vybaven nejen zevrubnými znalostmi a zkušenostmi z vlastní četby i tvorby, ale také osobními kontakty s předními českými básníky: V. Holanem, F. Hrubínem, V. Hrabětem, I. Divišem, I. Slavíkem, E. Julišem a dalšími. Systematicky sledoval i práce začínajících básníků, z nichž mnohým byl náročným a přitom trpělivým a nezištným lektorem (M. Toman, K. Erbová, O. Čálek aj.). První literární pokusy mladých autorů-studentů dodnes sleduje i jako porotce různých soutěží (Ortenova Kutná Hora, Šrámkova Sobotka). Byl členem i dalších literárních porot, např. cen Magnesia Litera nebo Nadace Českého literární fondu - obor rozhlas a divadlo. Pro spolupráci s rozhlasem získal několik cenných externistů, mezi nimi například básníky P. Kabeše, M. Topinku a O. Kryštofka a dále K. Mráze, A. Čechovou, J. Kříže, V. Skalickou, A. Pohorského, V. Stanovského, O. Moravce. V 80. letech "objevil" české literatuře architekta, scénografa a básníka Víta Obrtela, již léta žijícího v ústraní (ročník 1901), a z Matysova popudu pak dokonce vznikly dvě pozoruhodné knihy básnických próz, jimiž se Obrtelovo životní dílo uzavřelo. I v podmínkách normalizace Matys spolu s ostatními kolegy z literární redakce, především s V. Daňkem, dokázali udržet literární vysílání na vysoké úrovni. Díky nim a jejich kontaktům po celá sedmdesátá a osmdesátá léta s redakcí spolupracovali pod jmény tzv. "pokrývačů" mnozí režimem proskribovaní autoři a překladatelé (J. Hiršal, B. Grögerová, J. Zábrana, L. Kundera aj.). 

V průběhu svého působení v literární redakci R. Matys spolupracoval se všemi režiséry slovesných uměleckých pořadů, vnitřně nejblíže však k sobě měli s J. Melčem. Z jejich spolupráce vznikla například stereofonní inscenace Zeyerova Zeleného vítěze (1979), pozoruhodná analýza a interpretace Máchova Máje (1986), ojedinělý projekt Čteme Písmo (od r. 1993, ve spolupráci s J. Halasem). Opakovaně se spolu vraceli k tématu baroka, např. ve třech hodinových debatách pro programovou řadu Sympozion (s A. Stichem, J. Kolárem a jejich studenty) a v Pátečním večeru věnovaném barokním Klatovům (se spoluautorem K. Mrázem). 

Doposud však zůstal stranou R. Matys jako autor. Větší část jeho vlastní tvorby tvoří práce určené médiu, jemuž se upsal, rozhlasu. Je autorem rozhlasových her Klíč a Sisyfos na prázdninách, četných mimořádně objevných a skvěle strukturovaných Klaviatur, Schůzek s literaturou, Sympozionů, Výročí týdne, četeb a dramatizací próz našich i zahraničních autorů, desítek literárních pásem a naukových cyklů. Na tomto místě je nutné vyzdvihnout zejména 30dílný cyklus Semper viva, pro nějž vybral a okomentoval dodnes živý odkaz českých básníků od A. Michny z Otradovic přes J. V. Sládka až po F. Hrubína. Tato originální antologie získala Výroční cenu Nadace Českého literárního fondu za nejlepší rozhlasové dílo roku 1995. Pro programovou řadu Reflexe napsal několik brilantních esejů, z nichž některé později vyšly tiskem v různých sbornících, jako např. Duchovní vertikalita Čech (1992), Nést od základu (1994), Paměť jazyka a média (2004). Po roce 1989 konečně také "vystoupil z anonymity" před mikrofon jako výborný interpret vlastních i cizích textů. Osobitý smysl pro humor projevil v manifestu recesistického uměleckého směru, pro který vymyslel název Kompresionismus (2000). Ten již překročil hranice rozhlasu a ujal se zejména mezi výtvarníky. 

Vůči své vlastní básnické tvorbě je R. Matys až úzkostlivě sebekritický a přehnaně skromný. V jednom rozhovoru pro Týdeník Rozhlas si povzdechl, že "nedá se říci, že by krásná práce-služba rozhlasového redaktora podporovala vlastní psaní" a "aby člověk stihl práci, nestíhá někdy sám sebe". Jeho bibliografie není tedy příliš rozsáhlá. Kromě veršů pro děti (Říkanky a vyprávěnky) publikoval "jen" čtyři sbírky poezie (Sedm, Tři ze dvou, Dech a Láhev do moře). Z prozaických knih jmenujme Kutnohorské pověsti a novelu Žakér. Ke 140. výročí založení nejstaršího a nejvýznamnějšího uměleckého spolku v českých zemích napsal vynikající monografii V umění volnost - Kapitoly z dějin Umělecké besedy (2003). Kromě toho je R. Matys i erudovaným rozhlasovým teoretikem a kritikem, jako recenzent pravidelně přispívá do Týdeníku Rozhlas. Jeho přednášky, úvahové texty a literární recenze jsou rozesety po mnoha časopisech a sbornících. Je autorem několika desítek předmluv a doslovů, editorem různých antologií, sborníků a CD. Další aktivity vyvíjí jako člen PEN klubu, Obce spisovatelů, Umělecké besedy; je předsedou redakční rady její revue Život. 

 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas