Strejčková Jaroslava PhDr.

Jaroslava Strejčková - Foto:  Archiv ČRo

Jaroslava StrejčkováFoto:  Archiv ČRo

23. 2. 1924 Hradec Králové - 29. 10. 2005 Praha
dramaturgyně, autorka

Profesní život Jaroslavy (Vendulky) Strejčkové byl velmi úzce spjat se světem dramatického umění. Po středoškolských studiích v Hradci Králové vstoupila na hereckou dráhu. V roce 1943 se stala členkou hereckého souboru Horáckého divadla v Jihlavě, které bylo v té době zájezdovým divadlem. V září 1944 bylo divadlo německými úřady zavřeno. Strejčková spolu s dalšími herci byla nasazena na nucené práce v hradeckých Škodových závodech. Po válce se zapsala na pražskou Filozofickou fakultu UK, obor divadelní věda. Studia ukončila rigorózní zkouškou v roce 1951. Během studií působila jako lektorka Městského oblastního divadla v Praze na Žižkově (1949), v sezonách 1951-1953 byla dramaturgyní téhož divadla (již pod názvem Divadlo S. K. Neumanna) v Praze-Libni, kde působil i její manžel, režisér Jan Strejček. V roce 1954 nastoupila jako dramaturgyně do oddělení rozhlasových her v redakci literárně-dramatického vysílání, kde pracovala až do odchodu do důchodu na konci roku 1983. 

J. Strejčková představuje pro vývoj české rozhlasové hry jednu z klíčových osobností. Byla to především ona, kdo se - spolu s Josefem Hlavničkou a Jaromírem Ptáčkem - v závěru 50. let nejvíce zasloužil o opětovné oživení původní rozhlasové dramatické tvorby. Velmi záhy projevila mimořádné nadání při hledání nových možností specificky rozhlasových výrazových prostředků. Za zlomovou inscenaci je v tomto směru označována dramatizace Čapkova románu Válka s mloky (1958), jejíž scénář napsala a kterou režíroval Jiří Horčička. Odvážně pojatá kompozice, nápadité využití vypravěče a originální zvuková podoba (technická spolupráce Zdeněk Škopán) představovaly působivý novátorský čin. Tvůrčí partnerství mezi J. Strejčkovou a režisérem Horčičkou, které tehdy vzniklo, se uchovalo po celou dobu jejich rozhlasového působení a přineslo mimořádné výsledky. 

Od konce 50. let získávala česká rozhlasová hra respekt a věnovala se jí celá řada předních dramatiků i prozaiků. 60. léta pak přinesla její nebývalý rozkvět. Autoři pochopili, že rozhlasové drama skýtá velký prostor pro imaginaci, s uvolňováním politických poměrů se pro tvorbu nabízel stále svobodnější prostor. Česká rozhlasová hra začala úspěšně pronikat do zahraničních rozhlasů a naopak domácí program se otevíral nejlepším dílům evropské dramatiky. Na těchto aktivitách a na mimořádné prestiži, jíž česká rozhlasová dramatika v té době dosáhla, měla J. Strejčková podstatný podíl, byla nesporně nejinspirativnějším duchem tehdejší dramaturgie. Projevila neobyčejný cit pro objevování nových talentů. V její dramaturgické péči vzniklo několik desítek původních rozhlasových her, z nichž mnohé dosáhly nejvýznamnějších ocenění: hry L. Aškenazyho Bylo to na váš účet (1964) a M. Stehlíka Linka důvěry (1966) získaly nejvyšší ceny v mezinárodní soutěži Prix Italia. Kromě L. Aškenazyho přivedla J. Strejčková k rozhlasové dramatice řadu dalších autorů - M. Kubátovou, A. Lustiga, J. Otčenáška. I. Hurníka, Z. Mahlera, J. Knitlovou, J. Nesvadbu a další. 

Dramaturgická práce J. Strejčkové byla založena především na hledání a otevírání nových tvarových postupů a možností, jež auditivní dramatická forma nabízí, současně pak na neobyčejné fabulační pestrosti. Byla obdařena spontánním vypravěčským talentem, který oceňovali nejen její blízcí kolegové. Tento dar rozpoznala na konci 60. let i Dita Skálová, která rozhlasovou kolegyni nejednou zařadila mezi tzv. Sedmilháře v legendárním cyklu pořadů osobních vyprávění. 

Období "normalizace" znamenalo - podobně jako ve všech společenských sférách - přerušení příznivého vývoje rozhlasové hry. Stěžejní trojice dramaturgů (Strejčková, Hlavnička, Ptáček) směla i po provedených čistkách v rozhlase nadále pracovat, jejich působení však bylo v mnohém omezováno a přijímáno s nedůvěrou. V polovině 70. let byla však J. Strejčková jako nejzkušenější dramaturg pověřena úkolem koncipovat a uvést do vysílání první díly dlouhodobého rodinného seriálu. Pro tvorbu úvodních částí zvolila ověřené autory J. Otčenáška a J. Marka. V prosinci 1975 se tak v její dramaturgii začal vysílat seriál Jak se máte, Vondrovi?, který se posléze stal jedním z posluchačsky nejúspěšnějších pořadů ČsRo. Jeho přípravě se později věnovalo celé jedno rozhlasové oddělení a jednotlivé díly psali mnozí známí autoři, mezi nimi pod pseudonymy i řada tzv. zakázaných. 

Jakkoli těžiště dramaturgické práce J. Strejčkové spočívalo především v původní tvorbě, rozsah jejího působení byl širší. Z její dílny pochází i velké množství adaptací klasických divadelních textů a dramatizací literárních předloh. Scénáře mnoha z nich připravila sama. Vrcholem jejího dramatizátorského působení jsou dvě vícedílné adaptace rozsáhlých románů: Tolstého Vojny a míru (1978) a Šolochovova Tichého Donu (1982), které připravila spolu se svým manželem a které dodnes patří k vrcholům rozhlasové stereofonie. Během mnohaletého rozhlasového působení Strejčková jen zcela výjimečně zasáhla do jiných tvůrčích oblastí (televizní scénář napsaný na motivy románu O. Scheinpflugové Balada z Karlína; od roku 1982 působila několik let externě jako pedagog na pražské DAMU). V roli dramatizátorky spolupracovala s redakcí rozhlasových her ještě řadu let po odchodu do důchodu. Pražská redakce jí však v té době poskytovala poměrně málo příležitostí, její autorské a dramaturgické zkušenosti dokázalo mnohem více docenit rozhlasové studio v Hradci Králové, které tehdy ještě mělo možnost věnovat se důsledněji i literárně-dramatické tvorbě. Zde našla velké porozumění pro své tvůrčí záměry u režiséra Pavla Krejčího a redaktorky Lenky Jaklové (cyklus milostné korespondence J. Wolkra, J. Vrchlického, V. Nezvala a L. Janáčka Milý, milá..., dramatizace několika detektivních románů A. C. Doyla a další). Pro zájemce vedla s velkým ohlasem v královehradeckém studiu semináře o "praktické dramaturgii". 

V roce 1990 se razantně zasazovala o vznik samostatného občanského sdružení Svaz rozhlasových tvůrců, ve kterém se zpočátku výrazně angažovala. Svým soustředěním na sféru rozhlasové dramatiky a především výsledky dramaturgické a autorské práce představuje Jaroslava Strejčková jednu z nejvýraznějších tvůrčích rozhlasových osobností. 

Z další tvorby:
Adaptace divadelních textů: J. B. Racine Faidra (1962), T. M. Plautus Lišák Pseudolus (1970), A. Dumas Dáma s kaméliemi (1977), Moliere Zdravý nemocný (1982) Dramatizace: R. Merle Až delfín promluví (1975), A. Hailey Let do nebezpečí (1981), G. Chaucer Canterburské povídky (1984), Simenonovy detektivní příběhy komisaře Maigreta (celkem 13 titulů), Vercors Nepřirozená zvířata (1993), A. Dumas Tři mušketýři (1996), R. Graves Já, Claudius (2000). 

 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas