Zezulová Olga (roz. Waltrová)

17. 9. 1922 Brno - 28. 8. 2001 Brno
režisérka, autorka, básnířka, prozaička

Olga Zezulová-Waltrová se narodila do rodiny se silným uměleckým zázemím a hereckou tradicí. Byla dcerou divadelního ředitele, herce, režiséra a pedagoga Rudolfa Waltra a herečky Marie Waltrové. Prarodiče z matčiny strany byli Ema a Ladislav Pechovi, strýc pak Ladislav Pešek. A tak se dalo předpokládat, že i její zaměření se bude ubírat tímto směrem. V letech 1935 a 1936 publikovala svou literární tvorbu ve Studentském časopise. V roce 1937 nastoupila na dramatické oddělení Státní konzervatoře. Studium skončilo se začátkem války. Dokončila tak pouze 2 ročníky. Už od prvního roku studia začala její spolupráce s rozhlasem, který odvysílal pořad melodramů Jana Evangelisty Zelenky Mladé jaro komponovaný na texty veršů z její sbírky a posléze i její veršovanou hru Zcela prostě (dramaturgie Dalibor Chalupa, režie její otec Rudolf Walter). 

Aby Olga unikla totálnímu nasazení, podařilo se jí nastoupit do brněnského Divadelního studia, kde od září 1941 do června 1942 pracovala oficiálně sice jako rekvizitářka, ovšem ve skutečnosti její působení bylo mnohem širší a významnější. Prosadila se jako lektorka, ale též v dramaturgii a režii. Od poloviny roku 1942 až do konce války byla v domácnosti. Její spolupráce s rozhlasem však pokračovala. Brno odvysílalo desítky literárních, zábavných a kabaretních pásem a pohádek, na kterých se podílela. 

Po válce byla angažována ve Svobodném divadle (1945-1948), kde působila jako režisérka a dramaturgyně, zároveň pracovala i jako redaktorka Divadelních listů (až do r. 1952). V rámci pokračující externí spolupráce s rozhlasem vznikla řada rozhlasových úprav divadelních her, překladů a her z polštiny, psala i vlastní rozhlasové hry, jako např. Štěstí, člověče (1949). V letech 1950 až 1953 působila v Krajském oblastním divadle v Brně (později Divadlo bratří Mrštíků, nyní Městské divadlo v Brně) jako stálá hostující režisérka. Na sklonku 50. let se stala spoluzakladatelkou Satirického divadla Večerní Brno. V 60. letech tam režírovala dvě první premiéry a nadále hostovala v Divadle bratří Mrštíků. 

V brněnské rozhlasové stanici, kam nastoupila v roce 1953 jako režisérka uměleckých pořadů, pak působila až do svého odchodu do důchodu v r. 1979. V její režii vznikly např. rozhlasové inscenace G. B. Shawa Měšťané calaisští (1956), Lorcova Mariana Pinedová (1958), Krležovi Páni Glembayové (1959), Nezvalova Manon Lescaut (1961, patří do zlatého fondu), Wildeův Ideální manžel (1962). Postupem času svůj důraz na hudbu a zvukové prvky, které měly podtrhnout význam textu, přesunula na slovo, tedy propracovanou hereckou interpretaci, zvýrazněnou intonaci a dobrou práci hlasu s mikrofonem. V roce 1962 tak vznikla první verze Těsnohlídkových Příhod lišky Bystroušky, kterou pro rozhlas upravil Jan Skácel, v interpretaci Karla Högera. 

60. léta byla i v brněnském rozhlase obdobím velké renesance. O. Zezulová-Waltrová často spolupracovala s autory, k nimž patřili především Jaromír Ptáček, Milan Uhde, Ludvík Kundera a Karel Tachovský. Jako příklad dramatizací lze uvést: Milan Uhde Komedie s Lotem (1963), Dylan Thomas Pod mléčným lesem (1965), Milan Uhde Svědkové (1965), Ilse Aichingerová Návštěva na faře (1966), Kundera-Přidal-Tachovský Královská sonáta (natočeno 1969, premiéra 1990). 

Kromě rozhlasových her a úprav režírovala také kabaretní pásma a scénky pro literární magazín Nashledanou v sobotu. S jejím jménem jsou spojeny též cykly Kalendář naší vesnice (vysílaný v letech 1961 až 1970) či literárně-zábavné revue, kde nejednou přebírala i roli průvodce: Pozor, žena, Sfinx na pochodu staletími, Malé věci okolo nás, Oprášená inserce. Na tyto pořady navázala Schůzkami s literaturou v letech sedmdesátých. 

Seznam pořadů, na kterých se podílela, a děl, která pod jejím režijním dohledem vznikla, je úctyhodný. Po odchodu do důchodu její spolupráce s literární redakcí pokračovala. Olga Zezulová-Waltrová patřila k silným tvůrčím rozhlasovým osobnostem. Jak uvádí Antonín Přidal: "Její mimořádný talent a jemný ženský cit ji přivedl k velmi vynalézavé práci s tónem a rytmem lidského hlasu, který musí před mikrofonem vyjádřit maximum bez pohybu, gest a mimiky." 

 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas