Josef Červinka (vl. jm. Schwarz)

Zadáte-li v rozhlasovém počítači heslo Josef Červinka, zaplní se obrazovka neuvěřitelným půldruhým tisícem dat a údajů. Některé tituly pořadů se ovšem opakují, to proto, že v rubrice "činnost" se objevují profese: interpret slova, překladatel, režisér, autor rozhlasové úpravy. Pan režisér, vpravdě renesanční rozhlasová osobnost, zastřešoval tuto mnohost svých excelentně zvládaných profesí jediným pojmem INTERPRET. "Chápu interpretaci (ve formě psané nebo orální) jako službu autorovi, jeho myšlence, původci díla. Výborný překlad nebo inscenace je zajisté taky dílo svého druhu, ale Ortega y Gasset říká, že je to teprve cesta k dílu. A já to tak beru."

Narodil se ve východočeském městečku Luže v židovské rodině podnikatele Viktora Schwarze. Někdy se rád představoval i svým židovským jménem Ješajáhu ben Benjamin Zev. (Pseudonym Červinka přijal v roce 1947, jde o dívčí jméno jeho maminky.) Po studijním fiasku na třech východočeských středních školách, způsobeném zřejmě nepokojným mladickým duchem, odchází do Prahy na roční obchodní školu. (Vzkaz všem "otitulovaným": jeden z nejvzdělanějších lidí svého oboru pobaveně říkal, že "to nedotáhl k maturitě"). V letech 1935-1937 je zaměstnán u firmy Philips jako úředník, ale zakrátko již zakotví tam, kam ho srdce táhne - na hereckém oddělení pražské konzervatoře. Jistě i díky svému účinkování v Divadelním kolektivu mladých, vedeným P. Tigridem, a přátelství s J. Ortenem, svým spolužákem a spolubydlícím. Do těchto slunných let patří i první zkušenosti rozhlasové - v roce 1937 interpretoval v režii M. Jareše Nezvalovu poezii.

27 3. 1939 emigroval společně s P. Tigridem do Anglie, kde po absolvování svářečského kurzu pracoval nějakou dobu v továrně, poté, v roce 1941, je i s O. Ornestem přijat jako hlasatel a překladatel do československé sekce BBC. Ze vzpomínky O. Ornesta na společnou službu se Schwarzem-Červinkou v českém vysílání z Londýna: "Každou středu bylo vysílání pro mládež, do něhož jsem psal rozhovory dvou obyčejných mladých českých lidí, Pepíka a Vaška, kteří vyjadřovali své názory na situaci, jak jsme ji znali z českého rozhlasu a českého tisku. Tyto dialogy jsme četli s Josefem Schwarzem. Já jsem byl Vašek." S ním také organizuje kulturní produkce jak pro emigranty, tak pro anglické publikum. Pozoruhodné je, že v době emigrace byla jeho znalost angličtiny (podle vlastních slov) jen nevalná!

Po válce se nejprve léčil v plicním sanatoriu v Davosu, kde vzniká i jeho první překlad z angličtiny (W. Saroyan: My name is Aram, 1947). V listopadu 1946 se vrací do republiky. Z celé jeho rozsáhlé rodiny přežili holocaust jen on a bratr Ota. Od r. 1947 začal pracovat v Čs. rozhlase - nejprve jako herec, později i jako režisér. Obnovuje přátelské styky s P. Tigridem a Z. Urbánkem. K jeho nejbližším přátelům patří dále J. Hiršal, B. Hrabal, K. Lhoták, J. Rychlík, J. Kolář, B. Grögerová. V padesátých letech je jako kosmopolita a bývalý spolupracovník BBC z rozhlasu vyhoštěn i se svou manželkou. Naštěstí pro tuto instituci je po čase zase přijat zpět do rozhlasu se tak na dlouhá léta (vlastně na celý život) vrátil vzdělaný, moudrý a talentovaný INTERPRET, jehož přínos spočíval nejen v citlivém a moderním pojetí režijním, ale také ve schopnosti "otvírat okna do světa" i v letech přejících spíš uzavírání. Seznamoval své posluchače s novými autory i tituly -jako překladatel i jako úpravce.

Vrátil se také vynikající rozhlasový herec (po prodělané TBC byl návrat na jeviště nemožný). Jeho recitace veršů klasických (Seifert, Neruda) i moderních až experimentálních (Morgenstern, Jandl, Hiršal, Kolář) je nenapodobitelná, jeho mistrovské čtení na pokračování je legendární - Doylův Pes baskervillský (1962) a devět jeho detektivních příběhů, Waltariho Egypťan Sinuhet (1983), Vínek vzpomínek J. Hiršala (1991), naposledy Fischlovy Biblické apokryfy (1999).

Jako režisér inscenoval jak klasiku (Čechov, Shakespeare, Gay, Strindberg), tak i autory moderní (Vilímek, Aškenazy, Cooper aj.). Jeho lehkému, ironizujícímu a intelektuálně jiskřivému stylu nejvíce odpovídali autoři angličtí a američtí. Ti byli také v centru jeho zájmu překladatelského (Poe, Thoreau, Saroyan, Sinclaire, Faulkner, Updike).

Jako recitátor vystupoval i mimo rozhlas, nejčastěji v pražské Viole - např. několik sezon s pořadem Překladatel čte svého Poea. V roce 1993 převzal spolu s J. Adamírou a R. Hrušínským na slavnostním večeru Poděbradských dnů poezie Křišťálovou růži za umělecký přednes. "Nemíním vás - ani sebe - unavovat numerickými údaji, ale přeci jenom: za těch šedesát let, tj. 720 měsíců krát 30 dní, co se vměšuji do všeliké interpretační činnosti, jsem třeba v BBC odhlásil nejmíň tisíc zpravodajských bulletinů a komentářů, přeložil z angličtiny i němčiny hodně přes šedesát literárních i dramatických děl, zrežíroval nepočítaně rozhlasových pořadů, přednesl snad právě tolik básnických a prozaických textů - pořád si zpupně ne a ne připustit, že už s tím vším musím jednoho dne definitivně skončit." 28. 10. 2002 byl vyznamenán prezidentem Václavem Havlem Medailí Za zásluhy za vynikající umělecké výsledky.

J. Červinka strávil celý svůj neobyčejně plodný život především v rozhlase. Zanechal v dějinách rozhlasu a rozhlasového umění trvalý odkaz. Pan režisér rád a často citovával. Jistě by dovolil, abych na závěr citovala z jeho vzpomínek: "A co život vůbec? Na návštěvě se chováme nebo bychom se měli chovat slušně, slyšel jsem onehdy. A já jsem tu na světě, zdá se mi často, jakoby na návštěvě. Život mi dal víc, než jsem si troufal od něho chtít. Dal mi dobrou ženu, dobré děti, dobrou práci, dobré přátele, kteří mi pomohli poznat i v sobě něco dobrého."

Z dalších režií: Ch. Dickens Pickwickovci (1961), W. Shakespeare Richard III. (1964), Jindřich V. (1976, vl. úprava), A. P. Čechov Strýček Váňa (1965), I. A. Gončarov Oblomov (1966), K. Hamsun Pan (1971), F. Langer Periférie (1973), I. Olbracht Bratr Žak (1973) a Žalář nejtemnější (1974), N. Hawthorne Šarlatové písmeno (1976), T. Capote Luční harfa (1976), A. Strindberg Hra s ohněm (1979), G. Chaucer Canterburské povídky (1984), J. Gay Žebrácká opera (1985), několik her E. Kishona