Pompe Ludvík

12. 11. 1920 Plzeň - 15. 2. 1981 Praha

Snad každý z věrných rozhlasových posluchačů Českého rozhlasu si vybaví větu: Režii má Ludvík Pompe. Slýchávali jsme a slýcháme ji především u rozhlasových her. 

L. Pompe vystudoval dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze. Do Čs. rozhlasu nastoupil v r. 1945 jako žák a asistent šéfrežiséra J. Bezdíčka. Svou režijní prvotinu Přeškrtnuté květy Josefa Königsmarka (1945) natočil v krajském studiu v Plzni, kam se často a rád vracel i v následujících letech. R. 1956 zde s herci Divadla J. K. Tyla natočil v čs. premiéře např. hru K. Simonova Příběh lásky. Byl režisérem lyrického typu a kromě mnoha výborných režií má na svém kontě i řadu zdařilých rozhlasových úprav. Jedním z jeho prvních titulů bylo představení divadla Disk Slaměný klobouk (1947), které pro rozhlas upravil a také režíroval. Ve stejném roce natočil dramatické pásmo Matěj Kopecký o životě slavného českého loutkáře. V r. 1949 následovalo další pásmo, tentokrát poněkud kuriózní - Příslušníci SNB píší rozhlasové hry. Z námětů, které zaslali příslušníci SNB do rozhlasové soutěže, je sestavil F. Kožík a místo herců v něm účinkovali sami příslušníci SNB. V letech 1953-1954 natočil Haškovy povídky s M. Horníčkem, A. Zíbem, O. Korbelářem a B. Bezouškou. V Pompeho režiích z 50. let převažovaly adaptace klasických divadelních her. Za vynikající je považována inscenace Šrámkova Léta, které natočil v úpravě D. Chalupy a s hudbou J. Kapra v r. 1954. Do hlavních rolí obsadil F. Smolíka, R. Naskovou a V. Fabianovou. Téhož roku natočil i Jiráskovy Písničky v rozhlasové úpravě E. Basse. V r. 1956 režíroval Rusalku v esperantu. Další charakteristické režie přibyly do pomyslného soupisu v r. 1957: Loupežník K. Čapka (s hudbou I. Hurníka), Šrámkův Měsíc nad řekou, Vančurova Josefina. Nejzdařilejší režií následujícího roku byla hra A. Casony Stromy umírají vstoje. 

Počátkem 60. let se rozhlasová režie začala oprošťovat od pojetí rozhlasové hry jako "záznamu divadelní hry na jevišti, před které je postaven mikrofon" (Antonín Přidal). Rozhlasoví tvůrci - autoři, redaktoři, dramaturgové i režiséři - si uvědomovali, že tento princip je překonaný a výrazně zaostává za současnými trendy v zahraničí. HRLD naštěstí měla několik kreativních dramaturgů, schopných nové pojetí uvádět do praxe i u nás. V rozhlasové dramaturgii vedené D. Chalupou se začaly prosazovat výrazné osobnosti jako J. Strejčková, J. Ptáček, M. Stuchl a J. Hlavnička. Vedle hvězdného režisérského triumvirátu J. Bezdíček, P. Pražský a M. Jareš vyrostla nová generace výborných režisérů jako J. Horčička, J. Bezdíčková, J. Červinka, J. Henke, O. Hoblík, J. Melč. A patřil k nim i L. Pompe. V 60. letech režíroval řadu rozhlasových her, které byly převzaty ze zahraničních rozhlasů a odvysílány v rámci Přehlídek zahraniční rozhlasové hry. V jednom z prvních ročníků přehlídky (1963) pod jeho vedením účinkovala v rozhlase poprvé G. Vránová (ve hře z NDR Tři růže z papíru). Na počátku 60. let realizoval Pompe v plzeňském rozhlase hru J. Londona Námořník bez kompasu (1962, v úpravě J. Körbera). V r. 1964 nastudoval nejznámější a nejoceňovanější hru L. Kundery Zvědavost a také Rohlenovy a Pipkovy Vavříny, což je jediná rozhlasová hra, ve které účinkuje J. Werich (spolu s J. Šejbalovou a svou dcerou Janou). Ze spolupráce s dramaturgyní J. Strejčkovou vzešla téhož roku zdařilá inscenace Dürrenmattovy původní rozhlasové hry Noční rozhovor. V r. 1966 se Pompe jako pomocný režisér podílel na realizaci Weissova Přelíčení s podtitulem Oratorium o 11 zpěvech, kde účinkovalo 31 herců (režíroval režisér německého rozhlasu a TV z Hannoveru Peter Schulze-Rohr). Byl to v té době módní typ dokumentaristické hry na téma procesu s nacistickými zločinci. V r. 1967 natočil Pompe 12dílnou četbu na pokračování z románu A. Tolstého Křížová cesta. Autorem dramatizace byl Jan Strejček, hudbu složil (jako ostatně k většině her režírovaných L. Pompem) Vadim Petrov. Z tvorby současných dramatiků nastudoval dvě hry O. Daňka - Dialog ve spirále (1969) a Dialog s doprovodem děl (1967, Štěpánek, Adamíra, Vinklář, Větrovec). V r. 1968 měla premiéru hra J. Hubače v dramaturgii D. Chalupy Žena ve smutku. Kromě rozhlasových her se L. Pompe věnoval i režii četeb, veršů, pásem všech typů a pohádek. V porovnání s pohádkovými "specialisty" J. Svátkem, K. Weinlichem či H. Philippovou jich natočil jen několik. Z klasických to byly pohádky bří Grimmů Skřivánek (1956), B. Němcové O chytré princezně(1957) či H. Ch. Andersena Zimní královna (1957). Dochovány zůstaly dvě - Vánoční holubička M. Kalinové (1950) a Gottwaldovy komíny (1952) L. Blažejovské, věnované "narozeninám soudruha presidenta". 

Po r. 1968, kdy byl z Čs. rozhlasu vyhozen, vedoucí režisér J. Henke a většina dalších režisérů zůstala zaměstnána tzv. podmínečně, stal se L. Pompe přisluhovačem normalizačního vedení a svůj talent obětoval kariéře. Ujímal se především režie angažovaných pořadů. V r. 1970 natočil jako četbu na pokračování Fučíkovu Reportáž psanou na oprátce v interpretaci V. Vejražky. Typickým příkladem je i Řezáčův Nástup (1971), čtyřdílná dramatizace, do níž zapojil 50 herců, "kteří mají nemalou zásluhu v konsolidaci na kulturně politickém poli" (L. P). Sám tento počin, určený jako dominanta rozhlasového literárně-dramatického vysílání k 50. výročí založení KSČ, označil za "umělecké zpracování historického dokumentu". Režíroval i desetidílný cyklus Avantgardní lidské znamení (1971) věnovaný 50 letům české pokrokové literatury. K posledním rozhlasovým režiím L. Pompeho patří Lundgrenova Majolika, natočená v r. 1971 v Plzni a vysílaná v r. 1975, Avelinův Případ Magny (1972) a Häglundovo Prší (1973). Až po r. 1989 se premiéry dočkala dramatizace povídky M. Kubátové Jak to bylo s vdovou (nat 1969). Té se L. Pompe nedožil, nervově se zhroutil a do rozhlasu se již nevrátil. Díla režírovaná Ludvíkem Pompem, s výjimkou těch poplatných režimu, jsou dodnes v ČRo často reprízována. V r. 2007 se vysílal např. Dialog s doprovodem děl, Turandot (1965), Noční rozhovor; Vavříny se dokonce od r. 2000 vysílaly čtyřikrát. Dokladem jeho režisérských kvalit je i to, že řada z jím realizovaných režií dnes patří do pomyslného zlatého fondu Českého rozhlasu. 

Z další režijní tvorby:
V. K. Klicpera Každý něco pro vlast (1952), A. Jirásek Vojnarka (1953), B. Lane Divotvorný hrnec (1956), J. Vrchlický Šárka (1958), W. Shakespeare Jak se vám líbí (1959, Plzeň), A. de Musset Španělská stěna (1962), B. Seeger Jinovatka (1963, České Budějovice), W. Shakespeare Sen noci svatojánské (1964, s hudbou K. Hály a TOČR), Homér Odysseův návrat - Ženichové (1967), G. Weisenborn Lovci volavek (1967), J. Toman Řeka čaruje (1968, Plzeň), R. Adrian Jen my dva, F. Kožík Cesta k pramenům (obojí 1971). 

 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas