Pražský Přemysl

24. 7. 1893 Nýřany - 1. 8. 1964 Praha
herec, režisér, filmový podnikatel, scenárista

Přemysl Pražský procházel uměleckými obory postupně ve sledu jejich historického nástupu, působil tedy v divadle, ve filmu a posléze v rozhlase. 

V divadle strávil první čtyři roky u venkovských společností a druhé čtyřletí už nejen jako herec, ale také jako režisér ve Švandově divadle. Pohostinsky se objevil i ve Vinohradském divadle. V roce 1919 přešel k filmové tvorbě. Byl v ní úspěšný jako herec, ale vypracoval se řadou průměrných a omezených snímků i na významné místo ve filmové režii. Vrcholu dosáhl v r. 1927 filmem Batalion, zpracovaným podle předlohy J. Haise-Týneckého. (Vděčný námět ovšem zpracovali i K. L. Kukla, Leopold Šmíd a Ignát Herrmann.) Zpracování Pražského bylo oceněno jako "jedno z těch mála vzácných českých filmových děl, za nimiž cítíte osobnost jejich tvůrce" (Otto Rádl). Zvlášť bylo vyzdviženo vedení herců a skladba záběrů a film se dostal na žebříčku kvality do první desítky mezi českými filmy i mezi špičky světové. Hovoří se o něm v souvislosti s několika filmaři, kteří svým elánem po první světové válce probudili český film a dovedli ho k profesionalitě. Batalion přinesl Pražskému slávu, ale také dluhy. Po neúspěchu svého prvního zvukového filmu Sedmá velmoc se režisér s filmem rozloučil a nastoupil v roce 1933 externí spolupráci s rozhlasem, s nímž už několik let předtím byl v určitém kontaktu. 

Režiséři nového sdělovacího prostředku, který chce podobně jako film technicky zprostředkovávat umělecký výraz, se snažili čerpat inspiraci od němého filmu. Filmový obraz bez zvuku jim právem připadal jako paralela rozhlasového snímku bez obrazu. To, co oni sledovali jako diváci v kině, to zažil Pražský jako aktivní tvůrce. Zkušenost ovšem v rozhlase zúročil. Místo činit slyšitelné viditelným rozhodl se napříště viditelné činit slyšitelným. Režisér, který točil filmy v Německu a Rakousku, v Paříži a Budapešti, se "projevil jako režisér, chápající zvláštní povahu rozhlasové reprodukce. S velkou péčí, důmyslem a pronikavostí se tehdy ujímal i těch nejmenších úkolů, jako reportážních pásem a odborných pořadů, které se jeho zásluhou dostaly na nebývalou úroveň". 

V roce 1942, kdy uzavřel sňatek s první ženou, hlasatelkou rozhlasu M. M. Tomanovou, stal se také interním zaměstnancem rozhlasu. A po roce 1945 se po zásluze dostal k režiím závažných literárních pořadů a činoher. "Se svým já tam jdu' vbíhal do studia za herci vždy krásně rozvášněný." Natočil mj. Lucernu (1951), Úklady a lásku (1953), Romea a Julii (1953) i Fausta (1959), celou řadu špičkových děl domácí a světové klasiky. "Každá jeho režie," praví interní rozhlasový dokument, "nese pečeť hlubokého promyšlení díla, pevné režijní koncepce, zapalující práce s herci a důsledné spolupráce s techniky." Vzniká legendární trojhvězdí Bezdíček-Pražský-Jareš. Režisér Horčička se jednou vyznal: "Zejména na mě působil Přemysl Pražský. To byl ďábel. Režisér, který se na práci vrhal. S hrou vedl boj. (...) Líbila se mi jeho zarputilost a nekonformnost. Šel za svým i za cenu omylu a nedělal kompromisy. Rád točil s mnoha herci, velkým komparsem a celým orchestrem. Někdy se pro něho pracovalo i ve třech studiích najednou - v šestce, ve dvojce i v tehdejší osmičce. Vše jsme ovládali tlačítky. (...) Práce s režisérem Pražským byla často napínavá." V roce 1957 byl P. Pražský jmenován zasloužilým umělcem. 

Do důchodu - který ovšem neznamenal ukončení režijní práce - odešel v roce 1958 (kdy Horčička natočil svoji slavnou Válku s mloky). Osobní oddělení mu poděkovalo za "dlouholetou uměleckou práci v Československém rozhlase, kterou jste vždy vykonával s veškerou energií a tvůrčí iniciativou a zasloužil jste se tak podstatně o vysokou uměleckou úroveň pořadů, které jste režijně vedl." 

Z další režijní tvorby:
Rozhlasové: D. L. Sayersová Muž bolesti (1948), A. Jirásek Jan Žižka, Lucerna (obě 1951), Jan Hus, Pan Johanes (obě 1952), B. Němcová Chytrá horákyně (1953), K. Čapek Telegram, Vražedný útok, Alexandr Veliký, Básník, Pseudolot čili O vlastenectví, Modrá chrysantéma, Pět chlebů, Prometheův trest, Archimedova smrt, P. Calderón Zalamejský sudí (všechny 1954), E. Rostand Cyrano z Bergeracu (1955), K. Čapek Případ s havlovickým vodníkem, Pohádka vodnická (1956), E. Bass Cirkus Humberto (1957, 12 částí), K. Poláček Michelup a motocykl (1956, 5 částí), Schiller-Seghersová Panna Orleánská, J. K. Tyl Jan Hus, Staré Město a Malá Strana (všechny 1956), L. Feuchtwanger Vdova Kapetova (1958), K. M. Čapek Chod Turbína (1963). Filmové: Pepánek Nezdara 1923, Podskalák 1926, Pražský flamendr 1926. 

 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas