Zelenka Bedřich

Bedřich Zelenka

Bedřich Zelenka

3. 12. 1921 Kralupy nad Vltavou - 14. 10. 2011
redaktor, humorista, autor a interpret fejetonů a scének

Pro Bedřicha Zelenku byl humor a pozitivní vztah ke světu po celý život bytostným vyznáním. "Humor jsem miloval už od chvíle, kdy jsem rozeznal buchtu od dudlíku. Všem předkům dík, protože legrace je vždycky lepší než nervy v kýblu," říkal o sobě. 

Absolvoval gymnázium, dvouletou obchodní školu na Žižkově, posléze obchodní akademii, kterou začal studovat v Karlových Varech, po záboru Sudet v roce 1938 ji dokončil v Lounech. V roce 1942 byl totálně nasazen na práce v BMW v duryňském Eisenachu. Měl však štěstí, onen krušný čas měl možnost prožít v německé rodině protinacistického humoristy. Po návratu se živil v celé řadě profesí, jež s jeho pozdějším zaměřením nijak nesouvisely - pracoval v ČKD, poté, co byl jeho rodičům v roce 1948 znárodněn obchod i dům v Kralupech, v dalších kralupských továrnách a podnicích. Od studentských let působil jako náruživý ochotník. Miloval zejména kabaret a komické scénky, a tak není divu, že se brzy začal pokoušet také o jejich autorství. Nejprve si účinnost svých výstupů, které si sám pro sebe psal, ověřoval na četných vystoupeních v rámci estrád v rodném okrese, později se osmělil nabízet je rozhlasu. Byl úspěšný, první jím napsanou scénku v rozhlase realizovali v roce 1954 František Filipovský a Jiří Štuchal. V té době začínala rozšiřovat své působení televize. I pro ni napsal Zelenka řadu úspěšných skečů a výstupů. V roce 1957 se pak v televizi ucházel o místo a byl přijat - po další čtyři roky působil jako dramaturg redakce humoru a satiry. 

Na počátku 60. let se v Čs. rozhlase utvořila silná a velmi kvalitní redakce zábavy. Redakční kolektiv se v průběhu 50. let vytříbil, tvořily ho osobnosti, jakými byli Jiří Štuchal, Zdeněk Jirotka, Ilja Kučera, Jiří Melíšek, Ivana Pietrazsková, Václav Jelínek, Milan Směták, Jaroslav Matoušek (posledně dva jmenovaní byli součástí redakce veřejných estrád). V čele této party skvělých humoristů stál od roku 1959 Vladimír Rohlena, který ji během 60. let dovedl k velkým úspěchům a nebývalé posluchačské popularitě. Právě Rohlena do redakce přivedl v roce 1961 svého přítele Bedřicha Zelenku. Od té doby působil Zelenka jako redaktor, autor a interpret zábavných pořadů až do svého odchodu do důchodu koncem roku 1981. Externě pak s redakcí spolupracoval ještě dlouhá léta. 

Za dvě desítky let své redakční činnosti Zelenka napsal a interpretoval několik stovek scének, střízlivý odhad je přibližně 400. Kromě textů, které si psal "na tělo", byl autorem velkého množství pořadů, které připravil pro jiné interprety, řadu z nich rovněž moderoval. Podílel se na přípravě oblíbených pořadů, jakými byly Večery pod svíčkou, Šestý den je sobota, Kolotoč, Směska, Co s načatým večerem, Sedm jednou ranou. Od roku 1962 se stal pravidelným přispěvatelem do silvestrovských rozhlasových estrád, jeho jméno nechybí ani ve sledu scének Ostře sledovaného Silvestra z roku 1968, který se mnoha autorům a účinkujícím stal (z hlediska rozhlasového působení) osudným. Zelenkův humor a satira nebyly však nikdy upřeny vyhraněně politickým směrem, satirickým ostřím stíhal spíše drobné lidské malosti a v karikované podobě postihoval běžné denní situace, proto se mu podařilo přežít "zemětřesení", které vyvolal nástup "normalizace". Včlenil se posléze do redakce zábavy, která se svým personálním složením jinak zcela proměnila. Stal se oblíbeným a přátelským kolegou o jednu či dvě generace mladších redaktorů (Zdeněk Bouček, Helena Dubničová, Zdena Vlašimská, Václav Bálek, Jiří Kamen, Michal Madry ad.), věnoval se opět svým úsměvným karikaturám, v nichž jako v křivém zrcadle odrážel nešvary současnosti; kromě toho stále častěji čerpal ve své tvorbě z archivních snímků Kabaret pro pamětníky (1977), Silvestr pro pamětníky (1978). 

Do širokého povědomí se dostaly Zelenkovy scénky, v nichž na postavě Hlustvisiháka, nenapodobitelně interpretovaného Lubomírem Lipským, podroboval kritice tupost malých českých byrokratů. Od roku 1964, kdy se Hlustvisihák zrodil v silvestrovském pořadu (v první scénce toto jméno ovšem ještě nenesla postava vrátného, hraná Lipským), napsal Zelenka v průběhu let celkem asi 50 skečů, ve kterých poměřuje úřednickou omezenost Hlustvisihákovu s celou řadou odlišných prostředí (jen namátkou: Hlustvisihák na nádraží, H. na třídní schůzce, H. mění byt, H. na návštěvě u dozorčího kasáren...). Obliba této figury byla velká a vedla k vytvoření estrádní skupiny, v níž po boku L. Lipského vystupovali především M. Homola, D. Klapka, S. Májová, někdy také V. Menšík a ovšem autor scének B. Zelenka. Pod názvem Hlustvisihák a ti druzí kočovala skupina po mnoha estrádních pódiích celé republiky. S půvabným smyslem pro sebeironii zformuloval Bedřich Zelenka svou stručnou charakteristiku: "Vyšel jsem z chudičkých poměrů. Dík celoživotní houževnaté píli a pracovitosti jsem se do nich zase dostal." 

Mimorozhlasové působení:
Poválečná léta - účetní a kulturní referent ČKD, vedoucí podnikové chaty ČKD ve Strážném u Vrchlabí; po roce 1948 okresní stavební kombinát, kralupská továrna na barvy; v letech 1957-1961 Čs. televize 

 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas