Právě vychází 29. číslo rozhlasové revue Svět rozhlasu

Jan Vedral se v něm ve své úvaze „Několik pohledů na tzv. Minutové hry“ kriticky zamýšlí nad jevem, kdy se dobré nápady, autorské počiny a tvůrčí síly rozhlasového vysílání mohou zvrtnout v opak, stane-li se z nich „programová úderka“ rozhlasového pokroku, jež přecení své možnosti akustické a překročí své meze žánrové a obsahové. Pak se to, co má vysílání oživit, může stát jeho plevelem na úkor podstatnější dramatické tvorby. Protože minutovou hru, jak podotýká Kristina Žantovská, za skutečně dramatický formát nelze považovat.

Co s Vedralovým Morem, tedy s jeho rozhlasovou adaptací románu Alberta Camuse Mor (v režii Dimitrije Dudíka). Takovou otázku položila Andrea Hanáčková svým studentům na FF UP, jejichž kritické reflexe najdete v tomto čísle rovněž. V rubrice „Rozhlasová historie“ se vracíme k srpnovým událostem v roce 1968. V rámci cyklu „90 let s vámi“ uvedl unikátní fonoamatérské nahrávky vysílání Československého rozhlasu Tomáš Černý, další okolnosti přibližuje také Bronislava Janečková. Proměnu Československého rozhlasu, spíše jeho osvobozování z pout ideologie ústředních orgánů KSČ v druhé polovině šedesátých let, popisuje ve své studii, opřené o historické prameny, Eva Ješutová.

Tehdy se rozhlas stával hybnou silou demokratizačních proměn společnosti, takže zápis srpnových událostí z prostředí rozhlasu jako by mimoděk byl autentickým rozhlasovým dramatem – to by se opravdu dalo (a možná i v roce 2018 mělo!) vysílat jako strhující rozhlasová hra. Chmurný je závěr kapitoly Od konsolidace k normalizaci. Citujeme autorčin poslední odstavec: „K nejsilnějším okamžikům rozhlasového vysílání dodnes patří závěrečné minuty ranního vysílání z 21. srpna 1968, kdy se do slov komentátorů a opakovaně vysílané státní hymny mísila střelba ze samopalů a hluk z ulice…“