Proč přijít na rozhlasovou přehlídku?

Nepřísluší mi tedy, abych jejich kvality hodnotila či porovnávala, neb by to nebylo spravedlivé vůči tvůrcům, o jejichž ukázky jsem přišla. Navíc nepochybuji o tom, že se v nejedné tiskové zprávě dočtete, které dílo si získalo ucho posluchače a zrovna tak i o počinu, který byl trnem v oku obecenstva složeného z dramaturgů, režisérů, redaktorů a nás studentů. Jejich názory se budou pravděpodobně lišit a třeba si i vzájemně protiřečit, což je potěšující zpráva pro všechny, kteří chtějí rozhlasovou tvorbu vysvléct ze starého kostýmu a dát jí nový šmrnc pro aktuální posluchače. Jenže najít vhodný oblek, který by padnul na míru a nebyl příliš upnutý, ale ani natolik extravagantní, že by vzbuzoval více údiv, než pochopení, není snadné. Ani velikost a délka není jednoznačná, když vezmeme v potaz náhlé změny v módě. Dnes se nosí krátké a vše přímo odhalující, ale za rok už může být v kurzu dlouhé rafinované zahalení. Chceme tedy přijít s něčím, co osloví dnes v souladu s požadavky a konvencemi současné doby, nebo se předvést kvalitou, která bude mít svůj okruh zájemců v každém období bez ohledů na módní výstřelky?

Soudobý konzument umění nemá času nazbyt, proto prosím rychle a stručně a hlavně ne příliš filozoficky. Nemá čas se zamýšlet a hledat smysl ve spletitém sdělení, vlastně by bylo nejsnazší, pokud byste rovnou řekli, jestli se má cítit šťastně, nebo smutně. Samozřejmě ho nemusíte navigovat hned od začátku, ale v deváté minutě už je na čase, abychom se přiblížili k cíli. Proč bychom to dělali zbytečně složité, když jsme všichni simplyclever. Napadá mě, že bych měla starší generaci zmíněný anglicismus přeložit, aby se na mě neosopila se slovy „za prvé nevím co to je a za druhé mě to uráží“. O pár let starší posluchači totiž nemají pochopení pro ta novátorská vyjádření, kterým chybí dobře osvědčené klišé prozrazující, jakým směrem se bude dílo ubírat.

Jestliže Vás předchozí odstavec urazil, protože od zvukového umění neočekáváte maximální zjednodušení jen proto, že vás zdobí mládí a stejně tak se neupínáte k zažitým stereotypům kvůli léty nastřádaným zkušenostem, pak věřte, že z toho mám škodolibou radost. Poukazuje to totiž na fakt, že rozhlasová tvorba si může zachovat svojí originalitu a různorodost oproti jiným médiím, protože má své výsadní publikum a byla by škoda, aby ho současní producenti podceňovali. Není potřeba snižovat nároky, ale posluchače vychovávat. Domnívám se, že je to cesta k zachování i rozšiřování okruhu zájemců o tuto jedinečnou formu vzdělávání i zábavy.

Přestože jsem se musela vzdát posledního dne rozhlasové přehlídky BILANCE 2015, mohu potvrdit, že zvukovému umění rozmanitost stále nechybí. Horší je to ale s jejím zařazením na jednotlivé stanice, které mi z pohledu amatéra připadají nedostatečně vyprofilované, a tak se může lehce stát, že se skutečně zajímavý pořad nebo hra ocitne na místě, kde nemá šanci vyniknout. Z toho důvodu jsem opravdu ráda, že existují rozhlasové přehlídky jakožto prostor k poslechu, diskuzi a možnosti ovlivnit budoucí podobu rozhlasových vln.