Jako kdysi. Památník otevřel domek určený po válce lidickým ženám a dětem
Do 50. let minulého století se dostanou od čtvrtečního odpoledne návštěvníci nové expozice Památníku Lidice. Kurátoři upravili rodinný dům číslo 116 tak, jak vypadal v době, kdy se do něho nastěhovaly lidické ženy a děti, které přežily vyhlazení obce nacisty v roce 1942. Část exponátů pro výstavu darovali památníku sami obyvatelé.
Expozice Stavíme nové Lidice je rozdělená na dvě části. V první je původní bytový prostor vybavený nábytkem, které v té době patřil k tomu nejlepšímu v produkci poválečného Československa.
"Z té návštěvy můžete skutečně poznat, že Lidice nebyly obyčejnou vesnicí, ale naopak šlo o místo velmi promýšlené. Osoby, které se do projektovaných domů měly nastěhovat, patřily k těm, kterých si tehdejší Československo považovalo nejvíce," vysvětluje ředitelka Památníku Lidice Martina Lehmannová.
Nábytek se podle ní nesháněl snadno. Kurátorka výstavy Luba Hédlová se svými kolegy obcházela jednotlivé domy a rodiny v Lidicích, aby Památníku věnovali původní kusy nábytku, které jim z období zůstaly.
Domek měl být původně otevřen už před půl rokem. Ředitelka Lehmannová tvrdí, že šlo o drobné administrativní problémy a dodělávky. Dům podle ní nemá sloužit jen k prohlídkám, ale i k výchově a hrám. "V bývalém dětském pokoji proto vznikl edukační prostor, kam budou moct chodit děti samy nebo i s rodiči. Tam se mohou učit číst v krajině, prohlížet mapy a připraveny jsou i další programy,″ uvedla Lehmannová.
Souběžně s otevřením domku v Lidické galerii začala krátkodobá výstava Domov můj - svědectví portrétu. Fotograf Martin Homola na nich zachycuje portréty těch, kteří přežli tragédie vyhlazení Lidic a Ležáků a dosud žijí.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Dluh narůstá, ale společnost nemá žádné příjmy. Likvidátor firmy Salia Group navrhuje její konkurs
-
Kaderka nás měl za nepřátele a lháře. Kdo s námi mluvil, ten na to doplatil, popisuje reportér Janoušek
-
Paliativní péče a eutanázie jsou spojené nádoby. Zákon je však třeba nastavit přísně, říká senátorka
-
Máme potřebu hledat střední cestu a nevyčnívat, ale proč nebýt ambiciózní, říká ekonomka