Mentálně postižení už nemusí být v ústavech, stěhují se do domů a bytů

Lidé s mentálním postižením se ve středních Čechách vracejí z ústavů do klasických domů a bytů. Nemusí se tak už dělit s desítkami klientů o koupelnu, vaří si s pomocí asistentů, na co mají chuť, a třeba si i sami nakupují.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Sídliště Sever v České Lípě

Sídliště Sever v České Lípě | Foto: Tomáš Mařas

Přeměnu sociálních služeb jako první ve Středočeském kraji dokončilo vedení ústavního zařízení Vyšší Hrádek. Budovu v Brandýse nad Labem, ve které už v roce 1930 žily nevidomé dívky, kompletně vyklidilo a vrátilo klíče Středočeskému kraji.

„Izolační místnost se používala v minulosti, pokud personál nevěděl, jak zvládnout komplikované chování nějakého pacienta, tak ho prostě zavřel sem. Bohužel je to realita roku 2006,“ popisuje situace z minulosti ředitel ústavu Ivan Semecký.

Přehrát

00:00 / 00:00

Redaktorka ČRo Alena Rokosová mluvila s ředitelem ústavního zařízení Ivanem Semeckým o stěhování mentálně postižených do domů a bytů

„Postupně se nám podařilo umožnit 90 lidem, aby budovu mohli opustit a žít v důstojném prostředí rodinných domků nebo bytových domů,“ dodává.

V roce 2007 začal Vyšší Hrádek poskytovat chráněné bydlení, o rok později zahájil provoz denního stacionáře. Do nových domovů se posledních čtyřicet klientů žijících v budově v Piaristické ulici přestěhovalo letos v létě.

Teď žijí nejen v Brandýse, ale také v Čelákovicích nebo v Kostelci nad Labem. Někteří se dokonce vrátili do místa svého bydliště.

Velká změna to je pro všechny

„Líbí se nám to hrozně, je to lepší, myju nádobí, utírám podlahy a tak dále. Vůbec se nám po ústavu nestýská,“ říká jedna z bývalých obyvatelek ústavu.

Změnu vnímají i tři dobrovolnice, které za lidmi s mentálním nebo kombinovaným postižením z Prahy přijíždějí každých čtrnáct dní.

„Oni vypadají spokojeně a nemusí to ani říkat. Velký úspěch je pro ně to, že se účastní denního života,“ vysvětlují dobrovolnice.

A ředitel Ivan Semecký dodává, že na novou situaci si nezvykají jen klienti a zaměstnanci, ale také ti, kteří mají nové sousedy.

„Je to naše společná cesta do společného života v komunitě. Při tom překvapení se můžeme vzájemně poznávat, učit se soužití a sousedským vztahům.“

Uživatelé služeb Vyššího Hrádku se s Brandýsem rozloučí i výstavou nazvanou Z Domova domů. Mentálně postižení lidé se nechali vyfotit na svých nejoblíbenějších místech, na kterých je ale ostatní obyvatelé města možná nikdy pořádně neviděli.

A.Rokosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme