Mentálně postižení už nemusí být v ústavech, stěhují se do domů a bytů
Lidé s mentálním postižením se ve středních Čechách vracejí z ústavů do klasických domů a bytů. Nemusí se tak už dělit s desítkami klientů o koupelnu, vaří si s pomocí asistentů, na co mají chuť, a třeba si i sami nakupují.
Přeměnu sociálních služeb jako první ve Středočeském kraji dokončilo vedení ústavního zařízení Vyšší Hrádek. Budovu v Brandýse nad Labem, ve které už v roce 1930 žily nevidomé dívky, kompletně vyklidilo a vrátilo klíče Středočeskému kraji.
„Izolační místnost se používala v minulosti, pokud personál nevěděl, jak zvládnout komplikované chování nějakého pacienta, tak ho prostě zavřel sem. Bohužel je to realita roku 2006,“ popisuje situace z minulosti ředitel ústavu Ivan Semecký.
Redaktorka ČRo Alena Rokosová mluvila s ředitelem ústavního zařízení Ivanem Semeckým o stěhování mentálně postižených do domů a bytů
„Postupně se nám podařilo umožnit 90 lidem, aby budovu mohli opustit a žít v důstojném prostředí rodinných domků nebo bytových domů,“ dodává.
V roce 2007 začal Vyšší Hrádek poskytovat chráněné bydlení, o rok později zahájil provoz denního stacionáře. Do nových domovů se posledních čtyřicet klientů žijících v budově v Piaristické ulici přestěhovalo letos v létě.
Teď žijí nejen v Brandýse, ale také v Čelákovicích nebo v Kostelci nad Labem. Někteří se dokonce vrátili do místa svého bydliště.
Velká změna to je pro všechny
„Líbí se nám to hrozně, je to lepší, myju nádobí, utírám podlahy a tak dále. Vůbec se nám po ústavu nestýská,“ říká jedna z bývalých obyvatelek ústavu.
Změnu vnímají i tři dobrovolnice, které za lidmi s mentálním nebo kombinovaným postižením z Prahy přijíždějí každých čtrnáct dní.
„Oni vypadají spokojeně a nemusí to ani říkat. Velký úspěch je pro ně to, že se účastní denního života,“ vysvětlují dobrovolnice.
A ředitel Ivan Semecký dodává, že na novou situaci si nezvykají jen klienti a zaměstnanci, ale také ti, kteří mají nové sousedy.
„Je to naše společná cesta do společného života v komunitě. Při tom překvapení se můžeme vzájemně poznávat, učit se soužití a sousedským vztahům.“
Uživatelé služeb Vyššího Hrádku se s Brandýsem rozloučí i výstavou nazvanou Z Domova domů. Mentálně postižení lidé se nechali vyfotit na svých nejoblíbenějších místech, na kterých je ale ostatní obyvatelé města možná nikdy pořádně neviděli.
