Pracuji 12 hodin denně, ale dělám to rád, říká 74letý spolumajitel Váchova špejcharu

22. srpen 2016

Předkové Františka Váchy žili v Drážkově na Příbramsku od roku 1657. On sám se se tam před 74 lety narodil a když se v devadesátých letech minulého století objevila šance získat zpátky rodinný majetek, i když v neutěšeném stavu, šel do toho.

Drážkov je malá vesnička na Příbramsku nedaleko Sedlčan. Přesto je pravidelně uváděná na mnoha mapách i kulturních přehledech širokého okolí. Jakmile do Drážkova přijedete, všimnete si krásně opraveného „Váchova špejcharu". Tato barokní sýpka vznikla z původní gotické tvrze z přelomu 13. a 14.století.

První členové rodu Váchů mají záznam v berní rule ( což je první úplný soupis daňových povinností v Českém království z roku 1654) obce Drážkov už od roku 1657. Špejchar byl v devadesátých letech rodině Váchů navrácen a dnes je nejen významnou památkou, ale také místem, kde se pravidelně konají různé výstavy i koncerty.

František Vácha na této usedlosti vyrůstal. Jak na to vzpomíná a jaké to bylo získat zpátky špejchar v neutěšeném stavu? „Bylo to zvláštní. Já jsem vlastně byl člověk, který nesměl ani do školy jako syn kulaka, v 50.letech to bylo složitý,“ vzpomíná.

Váchův špejchar

Stavbu získal zpátky v roce 1992. „Dlouho jsme uvažovali, jestli to máme opravit nebo ne. Ve štítech byly praskliny až 10 centimetrů… Ale když jsem dal dohromady strom života, pročetl jsem si spisy všech svých předků, tak jsem měl pocit, že by to byla velká nespravedlnost vůči předkům, abych se do toho nepustil. Já jsem se tu narodil a myslím si, že bych tady měl i umřít,“ dodává.

Čtěte také

Na špejcharu se konají také různé kulturní akce. „Chceme trochu kultivovat naši společnost, předávat dobro. Žádné muzeum v naší republice není výdělečné. Ani tohle ne. I my na tom proděláváme, musíme ekonomiku doplňovat z jiných zdrojů,“ vysvětluje.

Zároveň ale dodává, že měl štěstí na setkání se zajímavými lidmi. „První výstavu tu měla Jana Krausová, která je vystudovaná akademickou malířkou a ta si pozvala na zahájení houslistu Jaroslava Svěceného. A tím začal kolotoč zajímavých setkání,“ říká. Na pořady ve špejcharu podle jeho slov chodí pravidelně zhruba 50 – 60 místních i přespolních.

„Moje dětství nebylo jednoduché. Na farmě jsem musel pracovat. Pásl jsem krávy, jezdil jsem s koňmi, pak s traktorem a pak jsem se stal agronomem, kterým jsem byl 30 let. Dnes už mám věk, je mi 74. Ale pracuji tu 12 hodin denně na plný úvazek a dělám to rád,“ dodává s úsměvem.

Spustit audio