Základní školu Purkrabka ve Škvorci si vymysleli rodiče podle vlastních představ

„S nápadem přišli tatínkové dětí, které dorostly do předškolního věku. A protože tady všude je dětí hodně, školy jsou poměrně plné a navíc žádná nám nevyhovovala tak úplně, aby se nám líbila tak, že tam děti dáme, proto jsme se rozhodli, že to zkusíme,“ vzpomíná Petra Zvolská, jejíž dcera nastoupila v září 2013 hned do první 1. třídy této školy. Založit novou školu totiž asi deseti rodinám ze Škvorce a okolí trvalo jediný rok. Rodiny se znaly ze školky Maitrea v nedalekých Slušticích, která staví na principech a metodách waldorfské pedagogiky.

Jídelna s výdejem jídla|foto: Alena Rokosová

„Opravdu to byla docela velká parta lidí se silnou motivací, se stejným cílem. Práce to bylo hodně, ale rozdělili jsme si to i podle profesí,“ dodává Vlaďka Burianová, další ze zakládajících členek.

Nebylo to ale jen o nápadu a nadšení, důležité bylo zajistit pro školu prostory. A ty nabídla rodina Daniely Montoyi, které se v roce 1992 statek bývalého purkrabství vrátil v restituci. „Tenhle statek koupil můj pradědeček mému dědečkovi. Potom mu ho zabavili komunisti, ale po revoluci moje maminka zařídila navrácení statku, protože měla všechny dokumenty,“ vysvětluje Daniela Montoya.

Maminka pak jí a jejímu manželovi statek darovala a oni díky půjčce začali budovat první třídy. Zásadní bylo, že mají vlastní stavební firmu. „Kdyby manžel tu školu nestavěl, tak bychom si nikdy nemohli najmout jinou stavební firmu, protože by nás to stálo třikrát tolik,“ dodává.

Základní škola Purkrabka je jiná než většina ostatních škol. „V 1. a ve 2. třídě je teď čtrnáct dětí, pro příští rok plánujeme maximální kapacitu třídy na šestnáct dětí. Ten menší počet umožňuje úplně jiný přístup a vztah pedagoga a žáka,“ potvrzuje ředitelka školy Kateřina Mrzenová.

Třída prvňáků|foto: Alena Rokosová

Děti tráví hodně času venku. Jiná je škola i v tom, že vyučování nezačíná v osm hodin, ale v půl deváté a učitelé děti neznámkují, dávají jim slovní hodnocení. První rok tvořily většinu třídy děti zakládajících členů. Loni ale přišlo k zápisu kolem třiceti dětí. Takže zájem o školu, i když se tam platí školné, je. A jak jsou tu spokojené děti? „Anetka je tu hodně spokojená, někdy nechce ani jít domů, což já mám i starší děti, které jsou ve státní škole, takže vidím ten rozdíl,“ popisuje dojmy své dcery Petra Zvolská. Syn Vlaďky Burianové Tobiáš je v první třídě. „Líbí se mi tu hodně moc, nejvíc čtení.“

V následujících letech škola otevře ještě tři třídy prvního stupně, druhý zatím otevřít neplánuje.