Tloustnutí na čtyřech kolech. Jak auta ovlivňují náš životní styl?

Auto je dobrý sluha, ale zlý pán, dalo by se parafrázovat známé přísloví. Dnes už pro některé může být těžká i představa, že by dovedli dítě do školy a na nákup si došli pěšky. Nemluvě o paradoxech, kdy sedneme do auta, abychom si dojeli do fitness centra na běžecký pás. Dokud nebylo tolik aut, nachodili jsme zhruba dvě až tři hodiny denně. U žen v domácnosti, které se staraly o děti, byl čas ještě delší.

„A ještě věšely a žehlily plínky. My jsme se prostě všichni neuvěřitelně hýbali. Čas oponou trhnul, jezdíme autem, a to občas tak nesmyslně, že jsme schopni hledat půl hodiny parkoviště, místo abychom tam za půl hodiny došli pěšky. A to devastuje naše tělo,“ říká Kateřina Cajthamlová.

Sezení totiž představuje nefyziologickou polohu. Kdybychom chodili po čtyřech nebo se aspoň kutáleli, bylo by to lepší než sedět. Z hlediska páteře jde o přetěžování páteře bederní. Přepínáme krční páteř, hrbíme se, krčíme se a máme povolené šikmé břišní svaly. Vezmeme-li si přiklad autobusové dopravy, jsou na tom lépe cestující, kteří stojí, než řidič.

Čtěte také

„Pokud stojíme, náš energetický výdej stoupá o 30 %. Pokud chodíme, stoupá o 60 %. Stačí opravdu maličkaté pohybování naším fyziologickým způsobem a tělo si oddychne, narovná se a cítíme se daleko živěji. Jak sedíme, naše pozornost upadá. S předsunutým držením lebky se náš mozek hůř prokrvuje, méně se potom soustředíme a začínáme víc a víc potřebovat různé stimulanty, ať už energetické nápoje, kávu nebo věci, které mozek posunují k tomu, co by normálně udělalo, kdybychom se proběhli. Chováme se zcela nepřírodně a už i iracionálně.“

Kateřina Cajthamlová|foto: Khalil Baalbaki

Za naše potíže samozřejmě nemůžeme vinit samotná auta, hlavním příčinou je naše vlastní pohodlí. Když pouze dojdeme před dům, nasedneme do auta a přesuneme se z místa A na místo B, moc příležitostí k pohybu jednoduše nemáme. I obyčejné využívání autobusové dopravy nám pomůže, když musíme dojít z domu na zastávku. Někteří mají ale sezení v autě spojené se svojí profesí.

„Kdo musí vinou své profese trávit v autě většinu svého času, musí si uvědomit, že je vlastně psychicky pracující člověk, který se musí neustále soustředit. Musí mít tudíž pravidelný příjem tekutin, měl by zhruba každé dvě hodiny vypít sklenici něčeho. Nesmí mít navíc příliš velké výkyvy cukru v mozku, protože to na jednu stranu unavuje. A pokud se najím něčeho velmi sladkého, vyplaví se mi inzulin a po chvíli, co jsem měla vysokou hladinu, ji budu mít zase nízkou a začnu být unavená. Čili pozornost klesá.“