Daniel Kohout, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech

3. září 2013
K věci

V úterý 3. září 2013 byl hostem pořadu „K věci“ ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech Daniel Kohout.

Moderátor Tomáš Pancíř s ním probral současnou úroveň základního školství, finanční možnosti školy, úroveň a počet žáků ve třídách, kvalitu učitelů a zájem mladých lidí o tuto profesi či využívání moderních pomůcek při výuce.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Hezký den, posloucháte Český rozhlas Region, začíná další vydání pořadu K věci. Naším dnešním hostem je u příležitosti začátku nového školního roku ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech Daniel Kohout. Dobrý den, vítejte u nás.

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
Dobrý den.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
S čím nastupuje po prázdninách ředitel školy?

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
No, tak já myslím, že především s hlavou plných obav, co ho zase ten nový školní rok čeká. Pokud budu mluvit konkrétně za sebe, tak asi já se bojím toho, jaká reforma nás možná zase postihne nebo dostihne té změny legislativy nás čekají, to si myslím, že pro ředitele je poměrně velký oříšek všechno usledovat, na všechno reagovat a samozřejmě ta legislativa, která je s tím spojena, tak je enormní a pro toho ředitele je to jeden, bych řekl takový z těch stěžejních prvků jeho práce, což mě osobně mrzí, protože bych se rád věnoval trošičku jiným věcem.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
To znamená to základní a to, co vám dělá nejvíc vrásek, tak to je sledování toho, co připravují úředníci na ministerstvu školství, dá se to tak říct?

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
Tak sledování asi úplně ne, tam na to jsou různý mechanismy, kde já si můžu vyžádat nějakou aktualizaci a tu informaci dostanu, ale musím na to nějak reagovat, a to většinou je ta administrativa, že se musí předělat nějaká směrnice, musí se upravit nějaký dokument a těch dokumentů, kterými musí být zajištěna ta bezpečnost žáků ve škole, to, aby se opravdu vzdělávali, jak se mají vzdělávat, tak to musí být všechno opravdu velmi hodně zdokumentováno, z archivováno, a to nám nebo mně osobně činí problém.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Dá se říci třeba kolik hodin týdně vám zabere nejrůznější papírování a tyhle ty věci, o kterých mluvíte?

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
Asi bych to neměřil na hodiny týdně, ale kdybych vzal procenta ze svého pracovního času, tak si myslím, že ta administrativa mě stojí tak 80 % času.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
A ta administrativa přichází z ministerstva, tedy ze státní úrovně nebo z krajské úrovně nebo třeba i z obecní úrovně nebo ze všech?

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
To já si myslím, že to běží ze všech stran. Ono to je nastaveno tak, že různá ministerstva vymýšlejí různé zákonné normy, no a ty normy leckdy dopadají na školu. Může to být ministerstvo zemědělství, které učiní nějakou normu v rámci hygienických předpisů, a i to potom se dostane do školy a dneska ten ředitel vzhledem k tomu financování těch škol, tak na spoustu těch věcí je sám. Určitě je za všechno zodpovědný, ale nemá člověka, který by mu obstaral personalistiku, nemá člověka, který by mu obstaral další a další věci, kde třeba běžně ve firmách jsou náměstci pro ekonomiku například, a tady vlastně všechno podepisuje ředitel a musí veškerý tyto věci sledovat. Takže pokud ministerstvo práce vydá nějaký předpis, který se týká zaměstnávání zaměstnanců, tak já už musím na to reagovat jako ředitel.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Má tohle nějaké řešení? Třeba bavili jste se o tom s kolegy ze zahraničí, že třeba tam ten servis od státu nebo od města nebo od zřizovatele té školy je větší?

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
Tak je to určitě zajímavá myšlenka, jsou obce, kde dejme tomu těch škol je víc, ten odbor školství tam má pod sebou třeba desítky škol, typicky Praha, a tam si myslím, že ten servis zas asi jak si to vezme který ředitel, ale ten servis může být zajímavý v tom, že oni třeba se svým právníkem jsou schopni připravit ty podklady, jsou schopni připravit vzorové dokumenty tomu řediteli a dají to tomu řediteli v podstatě jako službu, což je zajímavý, ale zase možná pro některého ředitele to může být docela takové svazující.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Dnešním hostem pořadu K věci Českého rozhlasu Region je ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech Daniel Kohout. Když jste na začátku říkal, že máte obavy, tak já jsem očekával, že jedním z těch problémů je třeba financování. Jak je na tom finančně taková základní škola?

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
No, tak trošičku zapeklitá otázka, protože v dnešní době financování základní školy je dáno v podstatě bych řekl minimálně dvouzdrojově. Tím prvním zdrojem je státní rozpočet a tím druhým zdrojem je obecní rozpočet té dané obce, která tu školu zřizuje. Ten státní rozpočet má poměrně jasná pravidla. Kdybych to řekl jakoby hodně lidově, tak co počet dětí, to je nějaký příspěvek, který ta škola dostane téměř bez ohledu na to, kolik si tam pak ten ředitel zaměstná učitelů. Co se týče toho financování z toho obecního rozpočtu, tak tam ta pravidla si určuje sama ta obec.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
To znamená, že co ředitel dokáže na vedení své obce získat, tak to získá?

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
Přesně tak a myslím si, že dneska je ten stav hodně, bych to pojmenoval stagnující, těch peněz není příliš na ten rozvoj těch škol obecně, i ty města, ti zřizovatelé nemají příliš peněz a potřebují taky roztříštit ty finanční prostředky i do jiných záležitostí než je škola. Takže myslím si, že v rámci těch obecních rozpočtů ty školy se potýkají s tím přísunem peněz trošičku víc než s těmi penězi, které jsou vlastně určené víceméně na platy od toho státního rozpočtu, protože ten zbytek leží vlastně na bedrech toho zřizovatele.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Jestli můžeme být konkrétní, jak velký tedy je poměr toho, s čím hospodaříte, toho, co dostáváte od státu a toho, co dostáváte od obce?

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
Myslím si, že dejme tomu škola střední velikosti, možná větší škola okolo 500 žáků, tak dostane od zřizovatele tak osminu toho, co dostane ze státního rozpočtu, Opravdu ten poměr je tam, výrazně nakloněný na tu stranu, co ta škola spotřebuje na ten bych řekl personální provoz, na ty finanční prostředky pro to, aby mohla fungovat personálně.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
To znamená tedy 7/8 dostáváte od státu. Kolik vy máte aktuálně žáků?

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
My jsme škola, která má teď necelých 600 dětí.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Jak velké jsou třídy?

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
Na prvním stupni máme okolo 27, 28 dětí v průměru ve třídě, na tom druhém stupni to potom trošičku klesá na úkor vlastně víceletých gymnázií, takže tam těch dětí bývá okolo 22, 23.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Těch 27, 28 dětí ve třídě na prvním stupni, není to moc?

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
Pokud budu mluvit za naší školu, tak věřím, že ne.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Ptám se i proto, že v pondělní Mladé frontě DNES byl článek právě o počtu dětí ve třídách, odborníci se tam vyjadřovali v tom smyslu, že v podstatě v současné generaci, kdy děti jsou živější než byly třeba před 20, 30 lety, tak ten učitel není schopen kolem té 30, což konec konců je zákonný limit, více dětí by ve třídě nemělo být. Takže ten učitel není schopen zvládnout, takže proto se ptám.

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
Já si myslím, že je potřeba vzít všechny věci, které okolo toho vzdělávání jsou. On ten počet dětí ve třídě je jeden aspekt a těch aspektů je celá řada. Myslím si, že výběr metod a forem toho vzdělávání je podstatně důležitější než to, kolik těch dětí v té třídě je. Pokud budu mít děti a budu je chtít mít v lavicích 3 řady vedle sebe, ty děti budou muset sedět, neustále poslouchat toho učitele, tak samozřejmě ve 30 dětech budu rád, pokud mě budou poslouchat první dvě lavice a myslím si, že vzadu už budou sedět ty děti, které celý rok nebudou muset toho moc dělat, občas se na ně dostanu pohledem, občas se na ně dostanu nějakým testem, ale obávám se, že tohle to nelze opravdu ve 30 dětech. Naše škola v rámci toho vzdělávání vsadila na to, že pracujeme v takzvaných centrech, to znamená, že v té třídě sedí děti vždycky po skupince, typicky pokud je tam 30 dětí, tak je tam pět skupinek po šesti dětech a snažíme se, aby ten učitel nebyl ten, kdo stojí u tabule, ta tabule je tam opravdu jenom jedna z mnoha pomůcek, ten učitel tam chodí mezi dětmi, snaží se jim pomáhat a v podstatě celé to vzdělávání na tom prvním stupni se snažíme stavět tak, že ty děti jsou ty, co objevují ty dovednosti a znalosti, které mají získat na té základní škole a ten učitel není ten, kdo jim to servíruje slepě, protože dneska vlastně s vývojem těch technologií vnímám tohle to třeba hodně na druhém stupni. Pokud budu mít žáka, který pod lavicí si vezme mobilní telefon připojený na internet a bude mít hodinu fyziku, tak toho učitele vyškolí jakýkoholiv, protože prostě z wikipedií a s dalšíma encyklopedickýma znalostma, který si najde na internetu, tak samozřejmě mu ten učitel těžko může konkurovat. Takže dneska asi to není úplně o tom do těch dětí nahustit všechny znalosti, ten svět je už tak bohatý na ty znalosti, že to prostě nejde. Takže myslím si, že opravdu i ta reforma toho školství směřovala k tomu, aby ty děti se naučily učit, aby získaly nějaké kompetence, dokázali číst porozumění a tak dále.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Dnešním hostem pořadu K věci Českého rozhlasu Region je ředitel Základní školy v Říčanech, Základní školy u Říčanského lesa Daniel Kohout. Teď říkáte, že smyslem školy z vašeho pohledu není dítě nahustit vědomostmi, když to zjednoduším, co tedy je tím smyslem, kdy jste spokojen s tím, co naučíte žáka, který odchází?

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
Ta výše vědomostí se poměrně těžce dneska hodnotí. Jsou věci, které ty děti se samozřejmě musí naučit, když to řeknu jednoduše, tak asi vždycky to dítě bude muset umět vyjmenovaný slova a bude muset umět násobilku, protože jsou to naprosto elementární dovednosti, které se opravdu musí naučit zpaměti. Na druhou stranu myslím si, že je potřeba, aby ty děti dokázaly pracovat tak, že při té češtině nebudou jenom dejme tomu psát sloh, ale ten sloh si napíšou třeba ve wordu, napíšou si ho na počítači, naučí se přitom naformátovat odstavec, naučí se při tom mnoho dalších věcí a splní to v podstatě nějaké průřezové témata z obou dvou předmětů. A to si myslím, že je asi ideál toho, co by to dítě mělo umět, a to je i vlastně popsáno v těch jednotlivých školních vzdělávacích programech, nadřazeni dokument k tomu je tedy rámcový vzdělávací program, který říká, co ty děti mají dokázat a dneska vlastně ...

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Promiňte, to zní samozřejmě hezky, tyhle ty věci, ale když si vezmu, že jsem rodič, dítě dávám do školy, jak poznám, že tohle to se skutečně učí, že ta škola s ním něco pracuje a pak druhá podotázka, na to, aby se naučil pracovat s textovým editorem, musí vůbec chodit do školy, když ten počítač má doma? Jinak, má smysl, aby chodilo do školy?

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
No, tak já si myslím, že určitě smysl to má. I kdyby to nemělo smysl kvůli tomu, že tam bude třeba ve třídě špatný učitel a nebude schopný nic to dítě naučit, což by byl úplně jakoby tragický případ, tak minimálně je důležitý, že to dítě je v nějakém kolektivu, které leckdy ten kolektiv formuje to dítě víc než ten samotný učitel.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Tak a teď k tomu jak poznám, že ta škola je k něčemu, nejenom tedy, že socializuje, když použiju tento termín, moje dítě, ale že také ho něco učí?

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
Je pravda, že dneska se dá ta kvalita té školy velice těžce poznat, protože v podstatě nejsou žádné základní srovnávací možnosti těch škol, probíhá nějaké srovnávací testování České školní inspekce v pátek v deváté třídě, je to takové hodně diskutabilní, jaká kvalita je to testování, na co je to testování zaměřeno. Jedním z takových těch hlavních měřítek bych řekl ještě před několika lety bylo to, jestli ti žáci jsou přijímáni třeba na víceletá gymnázia.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Což teď na školu se v podstatě dostane každý, přitom, když jsou populačně slabší ročníky.

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
Což je jedna věc.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
A soukromé školy.

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
Soukromé školy, přesně tak. Dneska si myslím, že pokud ten rodič chce, aby pro svoje dítě dostal kvalitní vzdělání, tak mu nezbude nic jiného, než aby se vypravil do školy, aby se v té škole podíval, aby se podíval, jestli ta škola splňuje jeho představy o tom jak se má vzdělávat. Myslím si, že dneska ta škola je postavena jako služba rodičům. Jsou místa, kde ty školy bojují o žáky, jsou ty místa, kde ty školy třeba tolik bojovat o ty žáky nemusí, ale každopádně ten rodič je ten, kdo jim tam dává dítě a podle toho ta škola by se měla chovat. Takže nemělo by to být jenom o otevřených dveří například, kdy se dá udělat nějaké divadlo pro rodiče, ale mělo by to být o tom, že ten rodič se může přijít podívat na tu výuku kdykoliv, může se přijít podívat i překvapivě a uvidí tam, jestli ta škola plní to, co má napsáno nebo to, cop slíbila. Dneska samozřejmě nějaké vědomosti jsou důležité, ty jsou popsané v tom školním vzdělávacím programu, takže když řeknu znova něco třeba k fyzice, tak jsou tam nějaké výstupy, co se mají naučit, že proud, síla a tak dále, to je jedna věc. A potom jsou ty záležitosti, které jsou tam popsané, to jsou ty různé mezipředmětové vztahy, a to je to, co opravdu ten rodič by si měl přečíst a měl by sledovat vlastně ten proces vzdělávací a pokud tohle to tam není, tak by měl přijít do té školy, měl by se o tom bavit a měl by tyhle ty věci řešit. Je spousta rodičů, kteří dneska, a myslím si, že ten trend začíná být takový, že začínají číst ty školní vzdělávací programy a začínají si poměrně poctivě tu školu vybírat a řekněme, že jsou aktivnější, ale musím říct, že ta aktivnost s tím, jak to dítě odrůstá od první třídy výš, tak klesá ten zájem o to vzdělávání, už se potom dostává na úroveň toho, už tam to dítě máme, tak prostě vybrali jsme si jednou tu školu a už ta kvalita se tolik nekontroluje.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Jestli můžu, vy jste v podstatě říkal, že to je služba, to znamená náš zákazník náš pán, rodiče u vás se mohou chodit dívat přímo do škol, navíc jste v Říčanech, kde okolo jsou satelitní městečka, to znamená, řekněme je tam větší šance, že jsou to sebevědomější rodiče, nevytváří tohle to všechno přílišný tlak na učitele a neprojevuje se to třeba potom i v tom, že nejsou tak přísní?

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
Tak já doufám, že ne, snažíme se u nás ve škole o to, aby i když těch tříd v ročníku máme více, tak aby ty kritéria byla jednotná. Musím říct, že naopak leckterý učitel třeba s tímhle tím může mít problém, protože se cítí potom hodně sešněrovaný, ale myslím si, že ta osobnost toho učitele by se asi měla projevovat v něčem trošičku jiném než v nějakých akrobatických kouscích při vyučování, když to tak řeknu. Asi každá oblast má nějaké specifické rodiče, myslím si, že každý ředitel se určitě setkal s rodičem, s kterým musel komunikovat více, možná se setkali i kolegové určitě i s rodiči, s kterými prostě se příliš komunikovat nedá, ale to asi k té práci patří, ale je to určitě jeden z prvků takových, kteří kromě té administrativy hodně vyplní právě čas toho ředitele, protože ta komunikace je nezbytná. Ale myslím si, že je podstatně lepší, pokud rodiče přijdou do školy, napíšou e-mail, zavolají a řeší tu záležitost, která se jim nezdá, než když se někde potom baví nebo řeší tyhle ty záležitosti mimo školu a vlastně roste napětí mezi těmi rodiči, o kterém třeba ani ti učitelé ani ten ředitel neví.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Říká dnešní host v pořadu K věci Českého rozhlasu Region ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech Daniel Kohout. Díky, že jste byl tady u nás a zase někdy na viděnou, na slyšenou.

Daniel KOHOUT, ředitel Základní školy u Říčanského lesa v Říčanech
--------------------
Děkuji za pozvání, na shledanou.

Tomáš PANCÍŘ, moderátor
--------------------
Od mikrofonu se loučí i Tomáš Pancíř.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

Zprávy z iROZHLAS.cz