Kritické vyčerpání může potkat i vás. Jak se vyvarovat syndromu vyhoření?
Slyšeli jste už někdy o syndromu vyhoření? Netýká se jen vrcholných manažerů nebo pracovníků ve vysokých funkcích. Ve skutečnosti může potkat každého. Jak mu v lepším případě předejít, případně jak se s ním vyrovnat a dostat se zpátky do normálního života?
Syndrom vyhoření je možné definovat jako stav naprostého vyčerpání. Jde především o psychickou únavu, ale týká se i našeho fyzického těla. A zasáhnout může nepříjemně i naše vztahy.
Ačkoli byl popsán v roce 1974, je pravděpodobně starý jako lidstvo samo. Týká se totiž všech lidských činností a lidské práce. Objevuje se tam, kde nás práce přestane těšit, bavit a nadměrně nás vyčerpává.
„Syndrom vyhoření se ale nemusí týkat jen zaměstnání. Takzvaně vyhořet mohou třeba i lidé, kteří dlouhodobě pečují o někoho nemocného, anebo matky či otcové na rodičovské dovolené,“ říká Miroslava Bartošová z pražské Psychoterapie Anděl.
Co se týče zaměstnání, existují profese, které jsou k vyhoření náchylnější. Jde například o pomáhající profese - tedy o lékaře, sestry, pečovatele, sociální pracovníky nebo učitele.
„Syndrom vyhoření často přichází spolu s pocitem, že naše snažení nemá smysl, nebo když máme dojem, že naši práci nikdo neocení, nikdo si jí neváží, nevidí tu naši snahu,“ vysvětluje Miroslava Bartošová.
Komu hrozí přepjetí nejvíce?
Syndromem vyhoření jsou ohroženi zejména ti, kteří se s velkou vervou a počátečním nadšením vrhají do nové práce, někdy hraničícím až s workoholismem, anebo ti, kteří nemají moc přátel a osobních zájmů, a také ti, kteří nemají schopnost odmítat záplavu úkolů, jež se na ně valí.
Hlavním problémem u začínajícího procesu vyhoření je fakt, že lidé nevnímají signály, které k nim začne postupně vysílat jejich tělo, aby je upozornilo na to, že je potřeba zpomalit, ubrat, zastavit, odpočinout si. A pracují až do úplného vyčerpání.
Vyhoření se projevuje na psychické úrovni pocity sklíčenosti, pocitem beznaděje, bezmoci. Přestáváme stíhat a jsme z toho ve stresu. „K tomu se pak ještě mohou přidat tělesné signály, jako jsou žaludeční neurózy, vysoký krevní tlak, ale třeba i časté virózy - tedy narušená imunita a podobně,“ popisuje Miroslava Bartošová.
V takové chvíli je potřeba vyhledat pomoc a obrátit se na odborníka. „Psycholog nebo psychoterapeut si s klientem nejprve povídá o tom, co přesně se v jeho životě děje, a postupně s ním začne pracovat na opětovném získání sebedůvěry a vypěstování realističtějšího přístupu k zaměstnání, ale i k sobě samému,“ říká terapeutka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
