Pásový opar je zákeřný. Útočí při oslabené imunitě a bez lékaře ho neporazíte

Když se řekne opar, jistě si každý představí nevzhledný puchýřek na rtu. Není to sice nic příjemného, ale žádný velký problém nepředstavuje. Pak ale existuje takzvaný pásový opar a v jeho případě už může být řeč o skutečně velkém nebezpečí.

Pásový opar je infekční virové onemocnění. Jeho vyvolavatelem je virus, který patří do skupiny herpetických virů. Způsobuje ho stejný virus jako plané neštovice. „Každému, kdo plané neštovice prodělal, zůstane tento virus už navždy v těle,“ vysvětluje prof. MUDr. Jana Hercogová, přednostka Dermatovenerologické kliniky pražské Nemocnice Na Bulovce.

Příčinou vzniku pásového oparu je oslabení organismu, ať už v podobě stresu, prožitého šoku nebo po těžké operaci. „Ve chvíli, kdy je náš organismus oslabený, se dřímající virus probudí a vycestuje do kůže a způsobí tam zánět kůže, ale zároveň i zánět nervu, což má za následek bolestivost pásového oparu,“ popisuje dermatoveneroložka.


Pro děti není pásový opar typický, u nich se objeví právě zmíněné neštovice. Nejhorší je toto onemocnění pro starší osoby, po padesátém roce věku. A také pro lidi, kteří mají oslabenou imunitu. Obvykle se pásový opar objeví jen jednou za život. Přibližně u pěti procent se objeví víckrát.

Výskyt pásového oparu obvykle začíná pocitem svědění, následuje zarudnutí kůže, na které se postupně vysejí puchýřky naplněné tkáňovým mokem. Některé pak začínají zasychat, vadnout a jiné teprve vznikají. Tyto postupné výsevy jsou pro pásový opar typické.

„Pásový opar se mu říká proto, že se výsev objevuje v linii pruhu, pásu. Kopíruje inervaci kůže určitým nervem. Postihnout může část obličeje, nejčastěji v okolí očí, dolní i horní končetinu nebo trup,“ vypočítává prof. Jana Hercogová.

Čtěte také

Člověk se při onemocnění pásovým oparem zpravidla necítí dobře, může mít teplotu, může být unavený nebo malátný jako třeba při chřipce. U lidí, kteří trpí poruchou imunity, může mít toto onemocnění velice závažný průběh.

Důležité je přijít ke kožnímu lékaři co nejdříve. „Ideální je zahájit léčbu do dvou dnů od vzniku puchýřků na kůži. Podávají se antivirotika, která při včasném nasazení velice rychle puchýřky zahojí a pacient zůstane bez následků. Pokud ale nemocný přijde k lékaři pozdě, mohou nastat komplikace,“ říká lékařka.

Bolest může v nejhorších případech trvat i měsíce

Nejčastější komplikací pásového oparu je takzvaná postherpetická neuralgie, tedy přetrvávající bolest v místě onemocnění i po zahojení puchýřků, která může trvat velice dlouho, třeba i několik měsíců.

Zdravotnictví, nemocnice

Při objevení pásového oparu bychom kůži vůbec neměli vystavovat slunci a neměli bychom se ani chodit koupat. A to až do úplného zahojení puchýřků. Hygienu samozřejmě dodržovat musíme, ale je třeba nemocné místo příliš nemáčet, ideální je pouze ho rychle opláchnout a ošetřit místní léčbou.

Nutný je při tomto onemocnění klidový režim. Pokud nenastanou komplikace, kůže se obvykle zahojí za dva až tři týdny.

Při onemocnění pásovým oparem je člověk nakažlivý pro své okolí do té doby, než puchýřky na kůži zaschnou a vytvoří se strupy. Jde o kontaktní infekci, která se přenáší pouze stykem s nemocnou kůží.

„Pro děti není pásový opar typický, u nich se objeví právě zmíněné neštovice. Nejhorší je toto onemocnění pro starší osoby, po padesátém roce věku. A také pro lidi, kteří mají oslabenou imunitu. Obvykle se pásový opar objeví jen jednou za život. Přibližně u pěti procent se objeví víckrát,“ uzavírá prof. Jana Hercogová.

Spustit audio