29.
července
2010
Milan Schejbal v Tandemu
Milan Schejbal v TandemuFoto: Jana Chládková
Herec, režisér a umělecký šéf příbramského divadla Milan Schejbal byl hostem Tandemu Jana Rosáka. Ten s ním probral jeho život, začátky u divadla i působení v legendárním divadle ABC...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás opět zdraví Jan Rosák. Předpokládám, že všichni už máte tak jako my v Tandemu přezuté letní galusky za zimní a tak se můžeme společně vydat na cestu, po které nám směr bude udávat můj dnešní host. Jeho životním krédem je prý Nevysvětluj, přátelé to nepotřebují a nepřátelé tě stejně nepochopí. No, v tom je, myslím, hodně pravdy. Tak mi dovolte přivítat autora těchto slov, herce, režiséra, dramaturga, ředitele Milana Schejbala, dobrý den.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Začneme dneska tím, čím jste začal naplňovat svůj osud vy, tedy vaším narozením, ale to samozřejmě začneme až po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Milan Schejbal je dnes hostem v Tandemu, divadelník, který, řekl bych, svůj život spojil s divadlem odnepaměti možná, ale spíš teď se zeptám, kam až ta vaše paměť sahá, kde jste se narodil, co jsou vaše ty nejzazší vzpomínky.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Odnepaměti, pane Rosáku, tak jak tady spolu sedíme, tak už pamatujeme něco, že jo, ale teď jsem to nemyslel zle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já taky až takhle ne.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Já vůbec ne. Jenom chci říct, že to nevysvětluje skutečně moje krédo, ale já jsem si ho přečetl, takhle chytrej nejsem, nebojte, to je, to řekl kdysi Leonardo da Vinci a já jsem si to, někde jsem se k tomuto citátu vlastně dostal a říkal jsem si, ježiš, vždyť ten člověk má strašnou pravdu, jo, jako má třeba Peter Brook, známý divadelní režisér, který říká, že užitečnější než dlouhé čtené zkoušky je nechat herce natírat plot. Tak takhle jsem se k tomuhle citátu vlastně dostal a vzal jsem si ho za svý, to je pravda. Takže Leonardo da Vinci mi to odpustí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak je to sice škoda, že to není zrovna vaše autorství, ale i tak je to hezký, že jste si to vzal za svý, ale já bych to teď s dovolením trošičku popřel. Budeme vysvětlovat teď malinko, aspoň o tom dětství, jo.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Budeme je vysvětlovat, tak já jsem se narodil rodičům v Hradci Králové, kde jsem prožil prvních asi 7 let svýho života, vcelku zajímavých, s dědou jsme tam různě sáňkovali a tak, ale s divadlem opravdu jsem neměl nic společného, nic společného přes gymnázium, přes já jsem začal dělat, první vysokou školu jsem dělal Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, někde jsem studoval češtinu a angličtinu a tam jsem se seznámil s lidmi z DAMU, kteří založili takový amatérský spolek, který se jmenoval Dvacetník a ten byl zajímavý tím, že tam byli lidi z různých vysokých škol a ani dva se neznali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili to už bylo v Praze.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
To už bylo v Praze, ano, ano, my jsme pak se odstěhovali do Chvaletic, což je na Pardubicku mezi Kolínem a Pardubicemi, tam je taky elektrárna. Tam můj tatínek dostal práci a posléze, když jsem chodil na gymnázium v Přelouči, tak během těch gymnazijních let tatínek dostal práci v Mníšku pod Brdy mimo jiné v kovohutích, protože on byl inženýr a ekonom a tam, jak jsou ty kovohutě, tak on tam začal dělat nějakou vysokou šajbu, já přesně nevím doteďka jakou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se o to většinou kluk nezajímá.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
To se o to opravdu kluk nezajímá. Nicméně můj tatínek měl dosti antagonistický vztah k divadlu a umění jako k takovému. Takže asi samozřejmě pravděpodobně jako mladý kluk jsem se potřeboval vymezovat jako každý mladý člověk, no, tak jsem se začal vymezovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Většinou vůči rodičům se to dělalo.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Většinou vůči vůdčímu rodiči, že, v naší rodině to byl tatínek, takže já jsem se k němu začal velmi vymezovat. No, a v okamžiku, když nám na filosofický fakultě, protože jsem dělal učitelský obor, tehdy řekli, že musíme podepsat papír, že půjdeme učit do pohraničí, tak to jsem se trošku postavil na zadní, no, a v té době už jsem dělal hodně dlouho amatérské divadlo a řekl jsem, že půjdu studovat DAMU a že půjdu k divadlu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vy jste se v podstatě stal divadelníkem natruc tatínkovi.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Natruc, trošku natruc tatínkovi, je to pravda, ale samozřejmě to divadlo už jsem měl moc rád a už jsem měl za sebou několik inscenací s amatérama, prostě mi to přirostlo k srdci, no, tak já vím, že se říká, že kdo čuchne ke šminkám, ale u mě to tak bylo, no, tak tím pádem tatínek se mnou tři až čtyři roky nepromluvil ani slovo. To mělo všechny ty peripetie, tedy takhle to bylo, takhle to bylo natvrdo, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak vidíte, že si můj dnešní host Milan Schejbal to svoje divadlo musel opravdu vybojovat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, Milan Schejbal už se přiznal, že si svoje divadlo musel na tatínkovi trošičku vyvzdorovat. A taky jste se zmínil o tom, pane Schejbale, že jste v podstatě začínal tak, jako v podstatě asi téměř každý divadelník v amatérském divadle, předpokládám, že tudíž k tomu amatérskému divadlu máte i takový nějaký jako, řekl bych, až sentimentální vztah, jako mívá hodně divadelníků. Projevuje se to aspoň tím, že se mu věnujete alespoň tedy jaksi z pozice třeba, dejme tomu, lektora nebo porotce, teď mám na mysli vaše návštěvy Jiráskova Hronova. Jak to vidíte teď s tím amatérským divadlem. Stojí si dobře?
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Je to dobrý, je to dobrý. Hele, my jsme byli taková generace tehdy, která vlastně byla mladá a žila v nějakých společenských podmínkách a vlastně svým způsobem to divadlo nahrazovalo politickou tribunu, co si budeme povídat jako. Ne jenom prostě část profesionálního divadla a tím mám třeba na mysli bratry Justy, a tak dále, a tak dále, ty celý vlastně celý ty divadla malých forem, jak jsem jim říkalo, ale v amatérským divadle bylo poměrně silný hnutí, který se potřebovalo jako každej mladej člověk zase postavit k tý skutečnosti, kterou žijí, že jo. A tak nemuselo to být prostřednictví kabaretu nebo přímých nějakých zásahů, ale i pomocí vlastně jistý divadelní formy, že jo, takže my jsme byli nuceni hledat takový divadelní vyjádření, aby tomu všichni jako rozuměli, ale zároveň, abychom nenarazili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že v tom amatérském divadle jsou takové zcela zřetelné dva proudy, ten první je takový ten, řekl bych, pietně interpretační, kdy si opravdoví ochotníci zvaní též tak mile Prťáci, zahrají prostě Lucernu a potom ten druhý, takový ten autorský přístup. Vy jste taky mluvil o těch vysokoškolských divadelnících, s nimiž jste spolupracovali, Dvacetník se jmenoval?
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Dvacetník se ten soubor jmenoval a pak Aneb divadlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou ještě takové soubory třeba vysokoškolské, protože to dřív bývalo hodně obvyklé.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Bylo hodně, jsou, ale myslím si, že dneska se to spíš, jsou, spousta středoškolských souborů, jo, vysokoškolských souborů až tolik zase není, protože samozřejmě tam už jsou jiné zájmy, a tak dále, a tak dále. Ale je spousta mladých kolektivů, ne vysokoškolských, ale hlavně prostě v regionech, který se shromažďují a mimo, jak já vždycky říkám, pokud ona společenská funkce, to jest, že se sejdou, vypijou něco a to, nepřevýší tu divadelní, tak je to dobrý, tak je to dobrý, tak většinou vznikají zajímavý věci, zajímavý trendy. No, a ty se pak objevují právě na tom špičkovém festivalu, který se jmenuje Jiráskův Hronov, který je každoročně v srpnu. Myslím si, že vždycky amatérský divadlo mělo tu obrovskou výhodu, že nebylo svázáno žádnými doktrínami a teď nemyslím jenom ideologickými, myslím i posledních 20 let ekonomickými. No, tak si můžou de facto hrát z libosti, že jo, a tam už pak zase záleží na té kvalitě, ale každoročně na tom Jiráskově Hronovu, který je momentálně scénickou žatvou, to znamená, že se tam opravdu objevují špičkové soubory z různých druhů a žánrů divadelních, tak skutečně člověk může vidět to nejlepší, co. Ale jestli můžu, co je úplně pro mě nejpodstatnější, každý rok tam jezdí čím dál tím víc mladých lidí, kteří žijí spolu ten týden, dopoledne se učí, mají semináře a odpoledne pak chodí na představení, diskutují o těch představeních a skutečně těch 10 dní žijí divadlem. Taková dílna, ale co je úplně nejzajímavější pro mě, tak přitom učím léta už, nejsou to jenom divadelníci, jsou to lidi z různých oborů. Samozřejmě z pedagogických oborů, ale i právníci, i komunální politiky, kteří vlastně nedělají divadlo, ale divadlo berou jako prostředek pro svou kultivaci a pro to, že třeba jako, já nevím, rétorické oblasti nebo v oblasti jistých interpretační, anebo i zapojení vlastně duše do svého projevu, a tak dále. Vlastně chtějí se takhle kultivovat, a to je pro mě fenomén, který rozhodně před rokem 89 nebyl.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je dnes hostem Milan Schejbal, režisér, dramaturg, také umělecký šéf v současné době Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami. Ovšem než jste se do Příbrami dostal, tak jste prošel, předpokládám tedy, DAMU, tam jsme se, tuším, zastavili, tuším v Curriculum Vitae. Ale po DAMU existovalo, mám tady poznámku, žižkovské divadlo?
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Ano, já jsem byl v žižkovském divadle vlastně zaměstnán, ještě když jsem studoval, takže já jsem se musel na ty studia nějak vydělávat, takže jsem vlastně dělal v žižkovském divadle, dnes v žižkovském divadle Járy Cimrmana.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ještě nebylo tedy s Cimrmanem spojeno.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
To ještě nebylo spojeno s Cimrmanem, já když jsem odcházel z žižkovského divadla definitivně, tak jsem přivedl sem Cimrmany a odešel jsem, asi takhle. Jako a pracoval jsem tam v 80. letech jak programový dramaturg, no, prostě jsem vybíral programy a samozřejmě pak byla ředitelka, která to musela obhájit, ale to bylo zajímavé samozřejmě, protože tam jezdily ty nejzajímavější tehdy činoherní soubory z Čech, Činoherní studio Ústí, Studio Ypsilon, když bylo ještě v Liberci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nebylo divadlo se stálým souborem, to byla stagiona.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Ne, to byla stagiona. To byla stagiona, kam se vybíraly ty představení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je velice inspirativní pro dramaturga, ne.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
To bylo skvělý, to bylo skvělý, tam mně to vlastně spoustu dávalo impulsů, právě v tý době jsem dělal amatérské divadlo, studoval DAMU, takže to pro mě bylo hrozná škola, činoherní studio a tam, že jo, tam dělali tehdy Ivan Rajmont, Evald Schorm, Jan Grossman, že jo, v Ypsilonce Honza Schmidt, taky Evald Schorm tam dělal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je veliká škola určitě.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
To byla veliká škola.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale vy jste neměl stání, až zkusil jste si to v repertoárovém divadle, šel jste do Městských, je to tak?
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Ne, ne, já jsem, ještě ne, já jsem, mám takovej, takovou jednu krásnou historku, že jsem ještě studoval, dělal jsem čtvrťák na DAMU, jsem studoval dramaturgii, režii a Tomáš Engel byl ředitel v kolínském divadle, tehdy tam bylo repertoárový divadlo, byl tam soubor a hostoval jsem tam a on mi v generálkovém týdnu od 1. dubna nabídl angažmá. A já jsem od 1. dubna souhlasil, tam byla tehdy dobrá enkláva lidí, Petr Novotný, který dělá ty muzikály a řada dalších výborných herců a tak dále. No, a 31. března byl odvolán a 1. dubna nastoupil jiný člověk, kterého nebudu pochopitelně jmenovat, ten mi řekl, jestli, zavolal si mě v 9:45, jestli s ním chci spolupracovat a já jsem řekl, že nechci a okamžitě, napsali jsme minutovou výpověď. No, a pak to mělo strašný účetní prostě problémy, protože já jsem byl 9 hodin a 45 minut v angažmá a měl jsem nárok třeba na 2,5 minuty dovolené, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vybral jste si ji?
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Vybral jsem si ji samozřejmě, odjel jsem k moři. No, a pak tahle ta parta, ten Petr Novotný a tak dále, Standa Aubrecht odešli, Olina /nesrozumitelné/, odešli do Příbrami a požádal mě Petr jako uměleckej šéf, jestli bych tam s ním nešel. Byli jsme tam rok, já jsem tam byl na půl úvazku, tehdy už v Příbrami, pak jsem dostal angažmá do Městského divadla v Mostě, pak do Klicperova divadla v Hradci Králové, pak jsem hostoval v Městských v ABC a tehdy Ťulda Brousek a Veronika Jeníková mě chytli pod krkem a řekli, tady bude výběrové řízení a ty do něj půjdeš. Tak jsem šel, no, a pak jsem se stal uměleckým šéfem Divadla ABC.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu si teď dáme opět pravidelnou dávku klasiky českého humoru. Díky mému dnešnímu hostovi Milanu Schejbalovi a vybíráme, tedy respektive on si vybral prostředí, které důvěrně zná, ale ještě v době, kdy ho nezal. Teď jsem to trochu zašifroval. Tak to vysvětlete.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
No, je to pochopitelný, já jsem pracoval v Divadle ABC, kam v roce 1929, 19. října, si pamatuju přesně, kdy vlastně bylo otevřený Divadla ABC, tak si ho první pronajali Voskovec s Werichem a přišli tam a hráli jakousi detektivku, která propadla, no, ale s tímto divadle je spojena pak ta jejich slavná éra vlastně Osvobozeného divadla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste si vybral ukázku z té další slavné éry, kdy Jan Werich začal spolupracovat s Miroslavem Horníčkem a jsou to ty přeslavné předscény, které se dají, jak jste sám říkal, poslouchat pořád, je to tak?
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Ano, je to tak. Je to tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to znamená i teď a velice rádi.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tandem volá nikoliv o pomoc, naopak abychom si popovídali s příjemným člověkem, mým hostem dnes ve studiu je Milan Schejbal, který velice rád myslí na spolupráci s člověkem, který by teď měl být na druhé straně našeho telefonického spojení. Je to dáma, žena, která je mi velice milá a nejenom mně, ale spoustě posluchačů, diváků. Simonko, prosím tě, jseš tam?
Simona STAŠOVÁ
--------------------
To je krásný, ano, haló, haló, haló, to je krásný, dva milí lidi na druhým konci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a teď třetí k tomu, Simona Stašová. Simonko, já tě zdravím a vítám. My tě tedy zdravíme oba dva i s Milanem Schejbalem.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Ahoj, Simonko, nazdar.
Simona STAŠOVÁ
--------------------
Aho, ahoj, ahoj, to je krásný, dva krásní mužští po ránu, to je úplně, to je sen.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se to vůbec vydržet, prosím tě.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
My cinknem i odpoledne když tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víš co, my to musíme rychle zamluvit, aby si nikdo nemyslel, že si tady fandíme. A zamluvíme to ale určitě příjemným způsobem, protože se vás obou chci zeptat na to, jaká je ta vaše spolupráce, vy jste začali spolu dělat už samozřejmě asi v ABC, ale teď spolupracujete dál, to znamená, že ta dálka, těch 60 kilometrů nebo kolik je z Prahy do Příbrami, vás prostě nerozdělilo. A například děláte Drobečky z perníku, jaká to byla spolupráce, řekni, mluv, povídej, přeháněj.
Simona STAŠOVÁ
--------------------
No, krásná, nádherná, za prvé já musím říct, že Milana znám už strašně moc dlouho, takže on si mě vytipoval už v žižkovském divadle, ještě když jsme oba dva vlastně začínali, protože my jsme stejně staří, teda já jsem o trošilinku jenom mladší než je Milan a tak on si mě už tenkrát vytipoval a už mi dával i možnost, abych si zahrála v žižkovským divadle a takže vlastně ta naše spolupráce se velmi organicky vyvíjela. Pak mě vzal do divadla ABC a deset let mi dával nádherný role a když odešel do Příbrami, tak mně to bylo nejenom líto, ale pak jsem si říkala, bože můj, vždyť je to za rohem, vždyť vlastně o nic nejde, takže nejenom, že teďkon spolu spolupracujeme na Drobečkách z perníku a mělo to ohromný jako ovoce.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
No, dostala jsi Thalii, no, dostala jsi Thalii za to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekni to rovnou, prosím tě.
Simona STAŠOVÁ
--------------------
No, že jsme dostali Thalii, protože člověk vlastně nemůže dostat sám Thalii, protože sám tam nikde nemůže poskakovat, i když taky může, ale nemá to až takovou odezvu, jako když je jich tam víc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není to ono.
Simona STAŠOVÁ
--------------------
Takže vlastně my s Milanem dál a dál spolupracujeme a máme mnoho, mnoho plánů a myslím, že je zrealizujeme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na co oba dva nejraději vzpomínáte z té éry ABC společné.
Simona STAŠOVÁ
--------------------
Na co já nejvíc vzpomínám? Víte co, já už teďkon propojuju kvalitu a přátelství, to je vlastně jedno z největších u divadla spojení, protože člověk nemůže jít jenom po kvalitě, anebo jenom po přátelství. Ono to potom je na tom jevišti vidět, protože my vydáváme něco ze sebe a ty lidi to chytaj úplně jako radar a tím pádem, když je při zrodu inscenace kvalita a přátelství, to znamená, že si ty lidi strašně dobře rozumějí a vědí, co po sobě chtějí a vědí, kam můžou dojít, tak to je vlastně ta největší deviza toho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty jsi to řekla tak krásně a Milan Schejbal by to mohl teď zkonkretizovat trošičku.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
No, já mám Simonu rád, takhle, u divadle je to tak, že se buď s těma lidma potkáte, nebo se nepotkáte a můžete bejt přátelé, můžete chodit na pivo, můžete mít společný ženy nebo já nevím co, ale nemůžete si rozumět na divadle, anebo obráceně. U Simonu mně se to propojilo oboje, já s ní můžu jít na víno, na kafe, furt si máme, pořád si máme co říct a máme si co říct i na jevišti. Samozřejmě to není vždy jednoduchý, jako když lidé dělají jednu společnou věc. Já třeba strašně, opravdu strašně rád vzpomínám na Třikrát život Yasminy Rezy, který jsme zkoušeli, kdy se sešly čtyři herecké osobnosti, Ťulda Brousek, Veronika Gajerová, Olda Vízner a Simona. Dva páry. A my jsme skutečně, to nebylo jenom, že jsme si klepali na rameno, to byly okamžiky, Simčo, viď, kdy jsme museli dávat pauzy, aby se vyvětralo a tak, ale splnil to svůj účel a vždycky to bylo o věc, nikdy to nebyly malichernosti, vždycky to byly spory nebo sváry o to, aby ten tvar vypadal co nejlépe a hraje se to dodnes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je to, co jsem chtěl teď zdůraznit, hraje se to dodnes, protože to je veliká známka kvality.
Simona STAŠOVÁ
--------------------
No, je to tak. Ale já taky musím říct, že Milan má pravdu, že samozřejmě on umí na mě zařvat, jo, ale to s tím souvisí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hele, ale teď na tebe křičet nebude. Dneska jenom chválíme a já ti teď chci moc poděkovat za tvoje příjemné povídání a hezký vstup do našeho Tandemu.
Simona STAŠOVÁ
--------------------
Děkuju vám, děkuju vám, kluci moji zlatí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měj se hezky, hezkej den.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Děkuju, děkuju moc, posílám pusu a děkuju ti moc.
Simona STAŠOVÁ
--------------------
Děkuju, ahoj.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Konečně se dostávám v podívání s Milanem Schejbalem k jeho působení v Příbrami. My jsme to vlastně tak trošičku už naťukli v rozhovoru se Simonou Stašovou, ale zmínili jsme se vlastně jenom o Drobečcích z perníku, jenomže to je opravdu zlomek toho, co jste v Příbrami jednak jako dramaturg připravil a potom taky jako režisér. Jestli se nepletu, je to asi šest, sedm, osm režií, možná těch poslední Večer tříkrálový?
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Ano, ano, teď jsme měli premiéru 8. října, což není tak dlouho, jsme měli takovou slavnostnější premiéru, protože právě v těchto dnech, je to přesně 50 let od doby, kdy se otevřelo Profesionální divadlo v Příbrami, takže tato sezóna je taková slavnostnější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám řeknu, byl jsem taky v Příbrami několikrát hostem, takže vím, že tam to není úplně jednoduché třeba s návštěvností, ale vím, že se teď zvedá. Jak je to těžké třeba tvořit dramaturgii pro takové divadlo vlastně.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Je to, je to, každá práce má svý těžkosti a svý radůstky a bolístky, no, tak je to těžký, já jsem, já mám takový zase, si vždycky říkám, tak když to bude zajímat mě a lidi kolem mě, tak to, a tak to snad ještě bude zajímat někoho jiného, jestli mi rozumíte, jo, že to není, si myslím, že divadlo nemůže být terapie, jo. Divadlo, když je terapie, tak je, tak samozřejmě divadlo umí dělat terapii už od 60. Let minulého století, ale v tu chvíli jsou ty divadelní budovy poměrně naddimenzovaný pro tu terapii a stačí pak nemocniční pokoj, že jo. No, jasně, tak člověk je křehká bytost, a tak dále, ale samozřejmě musí to zajímat ještě lidi kolem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale řeknu vám, koukám na ten repertoár, respektive na vaše režie, Přelet nad kukaččím hnízdem, Jak jsem vyhrál válku, Penzion pro svobodné pány, Otelo z ostrova Susaku, to nejsou tituly, které by byly tak jaksi přímo podbízející se divákovi. A přesto chodí lidi.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
No, to nechceme. Začali chodit, chodí, nebude mi to někdo věřit, ale my si toho skutečně tak strašně vážíme a já jsem tak strašně rád za každého diváka, už se vytvořil i takový zatím ne příliš rozsáhlý, ale nicméně už klub přátel divadla, se kterými jsme měli v neděli hrozně příjemné sezení k 50. Letům, jako začíná ta budova jakoby žít. Ta budova, která prostě bohužel je taková, jaká je, dneska je to spolu s Ostrovem u Karlových Varů jaksi nejkrystaličtější výdobytek socialistického realismu v architektuře, takže je to prohlášeno za kulturní památku. Až takhle daleko to došlo. Takže my si tam moc nemůžeme dovolit to přestavovat, že jo, takže maximálně jenom.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jé, ale to je malér teda.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
To je malér, takže jakýkoliv úpravy vlastně musíme svým způsobem konzultovat s památkáři. To není jednoduchý. Ale já jsem moc rád, že ty lidi si to začali brát za svý a jsem moc rád, že si našli cestu i na malou scénu, prostě je to díky tomu, že se nám v posledních letech opravdu i herecky začalo dařit, že ta Simona Stašová dostala prostě cenu Thalie, což není jednoduchý v tý obrovský konkurenci celého českého a moravského divadla, ale letos dostal i Zbigniew Kalina, za co jsem taky strašně rád. Kluk, kterej tam jako prakticky se udělal, dostal tam role a teď dostal cenu Thalie do 33 let, to o něčem svědčí a myslím, že ty lidi si toho hodně váží a chodí nás čím dál tím víc podpořit.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Večer tříkrálový je tedy posledním hotovým dílem mého dnešního hosta Milana Schejbala jako dramaturga i jako režiséra, jako uměleckého šéfa Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami. No, ale já nepochybuju, že jakmile režisér, dramaturg navíc ještě, a umělecký šéf tuplem, prostě jedno dílo dokončí, tak už tady ho svrbí vzadu za ušima a už kouká po něčem dalším. Po čem koukáte vy?
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Svrbí, svrbí, samozřejmě nasadili jsme nějakým způsobem repertoár v Příbrami a budeme se snažit dál především na malé scéně, trošičku zkusíme ukázat divákům, že existuje i maličko náročnější dramaturgie ještě jaksi, jo, prověřená dějinami divadla. A pokusíme se tam ne nějaký dovočárny, ne žádný cool dramatiky, to je stejně pryč a no, to jsou generační divadla, no, ale myslím, že na jistý absurdní drama jako Plešatá zpěvačka nebo, tak bychom se tam časem rádi podívali. Ale budeme se samozřejmě nadále se budeme zabývat hlavně, budeme uvádět takové hry, ve kterých se můžou předvést především naši herci na tý malý scéně, který na práci s detailama, na ty herecký práci, tak teď momentálně jeden z prvních titulů, kterej tam uvedeme, bude k 60. Narozeninám Mileny Klajnerové hra Zlom matka, které ona bude mít ústřední postavu tý maminky, je to takový, to je taková hra o vyrovnání se vlastně s orientací svého syna, takže vlastně s tím problém, tak je to krásná hra. To bude na malé scéně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bude na malé scéně a s čím hodláte.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Na velké scéně teď připravujeme detektivní žánr, kterej se tam objevil naposledy s vámi Čekej do tmy. Takže teď to je velká hra Agáty Christie Svědkyně obžaloby se to jmenuje, ale my to budeme hrát pod názvem Svědek obžaloby. Je to klasická detektivka klasičky vůbec světové detektivní tvorby, tu režíruje pan režisér /nesrozumitelné/, no, a pak připravujeme na příští rok řadu titulů, který jsou hodně orientovány směrem k tý slavnostní sezóně, k těm 50 letům. Mělo by to vyvrcholit příští Vánoce, kdy já bych hrozně rád s těma mladejma klukama, co tam máme, a s holkama mladejma, co tam máme, ale i bych si rád přizval i nějaké hosty, udělal opravdu velkou inscenaci /nesrozumitelné/ D´Artagnan, to znamená Tři mušketýry. Kdy bych byl opravdu rád, aby to bylo takový vyvrcholení celý tý sezóny a máme tam ty mladý kluky a když je tam máme, tak by byla škoda je nevyužít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně, takovej materiál, je to možný, tak to se mají teda příbramáci na co těšit teď.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Tak, a samozřejmě i nadále budeme zvát zajímavé hosty, ale ne proto, já nejsem pro to, aby se zvali hosti za každou cenu, ale proto, aby se ty mladý od nich něco naučili, protože je tam určitá věková kategorie, jistá věková kategorie tam schází v té Příbrami, tak hlavně v ní budeme jaksi oslovovat hosty, ale takový, od kterých se prostě ty lidi naučej, že jo, jak říkal Werich, když jsme ho tady už měli, když je člověk blbej a není mladej, tak se učí od starších a když je člověk starší a není blbej, tak se učí od mladších.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak začali jsme jedním citátem, končíme druhým citátem dnešní povídání s Milanem Schejbalem, uměleckým šéfem divadla. Za dnešní povídání vám moc děkuju.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Já taky moc děkuju za pozvání, děkuju moc za pozvání, na shledanou.
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás opět zdraví Jan Rosák. Předpokládám, že všichni už máte tak jako my v Tandemu přezuté letní galusky za zimní a tak se můžeme společně vydat na cestu, po které nám směr bude udávat můj dnešní host. Jeho životním krédem je prý Nevysvětluj, přátelé to nepotřebují a nepřátelé tě stejně nepochopí. No, v tom je, myslím, hodně pravdy. Tak mi dovolte přivítat autora těchto slov, herce, režiséra, dramaturga, ředitele Milana Schejbala, dobrý den.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Začneme dneska tím, čím jste začal naplňovat svůj osud vy, tedy vaším narozením, ale to samozřejmě začneme až po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Milan Schejbal je dnes hostem v Tandemu, divadelník, který, řekl bych, svůj život spojil s divadlem odnepaměti možná, ale spíš teď se zeptám, kam až ta vaše paměť sahá, kde jste se narodil, co jsou vaše ty nejzazší vzpomínky.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Odnepaměti, pane Rosáku, tak jak tady spolu sedíme, tak už pamatujeme něco, že jo, ale teď jsem to nemyslel zle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já taky až takhle ne.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Já vůbec ne. Jenom chci říct, že to nevysvětluje skutečně moje krédo, ale já jsem si ho přečetl, takhle chytrej nejsem, nebojte, to je, to řekl kdysi Leonardo da Vinci a já jsem si to, někde jsem se k tomuto citátu vlastně dostal a říkal jsem si, ježiš, vždyť ten člověk má strašnou pravdu, jo, jako má třeba Peter Brook, známý divadelní režisér, který říká, že užitečnější než dlouhé čtené zkoušky je nechat herce natírat plot. Tak takhle jsem se k tomuhle citátu vlastně dostal a vzal jsem si ho za svý, to je pravda. Takže Leonardo da Vinci mi to odpustí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak je to sice škoda, že to není zrovna vaše autorství, ale i tak je to hezký, že jste si to vzal za svý, ale já bych to teď s dovolením trošičku popřel. Budeme vysvětlovat teď malinko, aspoň o tom dětství, jo.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Budeme je vysvětlovat, tak já jsem se narodil rodičům v Hradci Králové, kde jsem prožil prvních asi 7 let svýho života, vcelku zajímavých, s dědou jsme tam různě sáňkovali a tak, ale s divadlem opravdu jsem neměl nic společného, nic společného přes gymnázium, přes já jsem začal dělat, první vysokou školu jsem dělal Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, někde jsem studoval češtinu a angličtinu a tam jsem se seznámil s lidmi z DAMU, kteří založili takový amatérský spolek, který se jmenoval Dvacetník a ten byl zajímavý tím, že tam byli lidi z různých vysokých škol a ani dva se neznali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili to už bylo v Praze.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
To už bylo v Praze, ano, ano, my jsme pak se odstěhovali do Chvaletic, což je na Pardubicku mezi Kolínem a Pardubicemi, tam je taky elektrárna. Tam můj tatínek dostal práci a posléze, když jsem chodil na gymnázium v Přelouči, tak během těch gymnazijních let tatínek dostal práci v Mníšku pod Brdy mimo jiné v kovohutích, protože on byl inženýr a ekonom a tam, jak jsou ty kovohutě, tak on tam začal dělat nějakou vysokou šajbu, já přesně nevím doteďka jakou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se o to většinou kluk nezajímá.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
To se o to opravdu kluk nezajímá. Nicméně můj tatínek měl dosti antagonistický vztah k divadlu a umění jako k takovému. Takže asi samozřejmě pravděpodobně jako mladý kluk jsem se potřeboval vymezovat jako každý mladý člověk, no, tak jsem se začal vymezovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Většinou vůči rodičům se to dělalo.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Většinou vůči vůdčímu rodiči, že, v naší rodině to byl tatínek, takže já jsem se k němu začal velmi vymezovat. No, a v okamžiku, když nám na filosofický fakultě, protože jsem dělal učitelský obor, tehdy řekli, že musíme podepsat papír, že půjdeme učit do pohraničí, tak to jsem se trošku postavil na zadní, no, a v té době už jsem dělal hodně dlouho amatérské divadlo a řekl jsem, že půjdu studovat DAMU a že půjdu k divadlu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vy jste se v podstatě stal divadelníkem natruc tatínkovi.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Natruc, trošku natruc tatínkovi, je to pravda, ale samozřejmě to divadlo už jsem měl moc rád a už jsem měl za sebou několik inscenací s amatérama, prostě mi to přirostlo k srdci, no, tak já vím, že se říká, že kdo čuchne ke šminkám, ale u mě to tak bylo, no, tak tím pádem tatínek se mnou tři až čtyři roky nepromluvil ani slovo. To mělo všechny ty peripetie, tedy takhle to bylo, takhle to bylo natvrdo, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak vidíte, že si můj dnešní host Milan Schejbal to svoje divadlo musel opravdu vybojovat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, Milan Schejbal už se přiznal, že si svoje divadlo musel na tatínkovi trošičku vyvzdorovat. A taky jste se zmínil o tom, pane Schejbale, že jste v podstatě začínal tak, jako v podstatě asi téměř každý divadelník v amatérském divadle, předpokládám, že tudíž k tomu amatérskému divadlu máte i takový nějaký jako, řekl bych, až sentimentální vztah, jako mívá hodně divadelníků. Projevuje se to aspoň tím, že se mu věnujete alespoň tedy jaksi z pozice třeba, dejme tomu, lektora nebo porotce, teď mám na mysli vaše návštěvy Jiráskova Hronova. Jak to vidíte teď s tím amatérským divadlem. Stojí si dobře?
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Je to dobrý, je to dobrý. Hele, my jsme byli taková generace tehdy, která vlastně byla mladá a žila v nějakých společenských podmínkách a vlastně svým způsobem to divadlo nahrazovalo politickou tribunu, co si budeme povídat jako. Ne jenom prostě část profesionálního divadla a tím mám třeba na mysli bratry Justy, a tak dále, a tak dále, ty celý vlastně celý ty divadla malých forem, jak jsem jim říkalo, ale v amatérským divadle bylo poměrně silný hnutí, který se potřebovalo jako každej mladej člověk zase postavit k tý skutečnosti, kterou žijí, že jo. A tak nemuselo to být prostřednictví kabaretu nebo přímých nějakých zásahů, ale i pomocí vlastně jistý divadelní formy, že jo, takže my jsme byli nuceni hledat takový divadelní vyjádření, aby tomu všichni jako rozuměli, ale zároveň, abychom nenarazili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že v tom amatérském divadle jsou takové zcela zřetelné dva proudy, ten první je takový ten, řekl bych, pietně interpretační, kdy si opravdoví ochotníci zvaní též tak mile Prťáci, zahrají prostě Lucernu a potom ten druhý, takový ten autorský přístup. Vy jste taky mluvil o těch vysokoškolských divadelnících, s nimiž jste spolupracovali, Dvacetník se jmenoval?
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Dvacetník se ten soubor jmenoval a pak Aneb divadlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou ještě takové soubory třeba vysokoškolské, protože to dřív bývalo hodně obvyklé.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Bylo hodně, jsou, ale myslím si, že dneska se to spíš, jsou, spousta středoškolských souborů, jo, vysokoškolských souborů až tolik zase není, protože samozřejmě tam už jsou jiné zájmy, a tak dále, a tak dále. Ale je spousta mladých kolektivů, ne vysokoškolských, ale hlavně prostě v regionech, který se shromažďují a mimo, jak já vždycky říkám, pokud ona společenská funkce, to jest, že se sejdou, vypijou něco a to, nepřevýší tu divadelní, tak je to dobrý, tak je to dobrý, tak většinou vznikají zajímavý věci, zajímavý trendy. No, a ty se pak objevují právě na tom špičkovém festivalu, který se jmenuje Jiráskův Hronov, který je každoročně v srpnu. Myslím si, že vždycky amatérský divadlo mělo tu obrovskou výhodu, že nebylo svázáno žádnými doktrínami a teď nemyslím jenom ideologickými, myslím i posledních 20 let ekonomickými. No, tak si můžou de facto hrát z libosti, že jo, a tam už pak zase záleží na té kvalitě, ale každoročně na tom Jiráskově Hronovu, který je momentálně scénickou žatvou, to znamená, že se tam opravdu objevují špičkové soubory z různých druhů a žánrů divadelních, tak skutečně člověk může vidět to nejlepší, co. Ale jestli můžu, co je úplně pro mě nejpodstatnější, každý rok tam jezdí čím dál tím víc mladých lidí, kteří žijí spolu ten týden, dopoledne se učí, mají semináře a odpoledne pak chodí na představení, diskutují o těch představeních a skutečně těch 10 dní žijí divadlem. Taková dílna, ale co je úplně nejzajímavější pro mě, tak přitom učím léta už, nejsou to jenom divadelníci, jsou to lidi z různých oborů. Samozřejmě z pedagogických oborů, ale i právníci, i komunální politiky, kteří vlastně nedělají divadlo, ale divadlo berou jako prostředek pro svou kultivaci a pro to, že třeba jako, já nevím, rétorické oblasti nebo v oblasti jistých interpretační, anebo i zapojení vlastně duše do svého projevu, a tak dále. Vlastně chtějí se takhle kultivovat, a to je pro mě fenomén, který rozhodně před rokem 89 nebyl.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je dnes hostem Milan Schejbal, režisér, dramaturg, také umělecký šéf v současné době Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami. Ovšem než jste se do Příbrami dostal, tak jste prošel, předpokládám tedy, DAMU, tam jsme se, tuším, zastavili, tuším v Curriculum Vitae. Ale po DAMU existovalo, mám tady poznámku, žižkovské divadlo?
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Ano, já jsem byl v žižkovském divadle vlastně zaměstnán, ještě když jsem studoval, takže já jsem se musel na ty studia nějak vydělávat, takže jsem vlastně dělal v žižkovském divadle, dnes v žižkovském divadle Járy Cimrmana.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ještě nebylo tedy s Cimrmanem spojeno.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
To ještě nebylo spojeno s Cimrmanem, já když jsem odcházel z žižkovského divadla definitivně, tak jsem přivedl sem Cimrmany a odešel jsem, asi takhle. Jako a pracoval jsem tam v 80. letech jak programový dramaturg, no, prostě jsem vybíral programy a samozřejmě pak byla ředitelka, která to musela obhájit, ale to bylo zajímavé samozřejmě, protože tam jezdily ty nejzajímavější tehdy činoherní soubory z Čech, Činoherní studio Ústí, Studio Ypsilon, když bylo ještě v Liberci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nebylo divadlo se stálým souborem, to byla stagiona.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Ne, to byla stagiona. To byla stagiona, kam se vybíraly ty představení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je velice inspirativní pro dramaturga, ne.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
To bylo skvělý, to bylo skvělý, tam mně to vlastně spoustu dávalo impulsů, právě v tý době jsem dělal amatérské divadlo, studoval DAMU, takže to pro mě bylo hrozná škola, činoherní studio a tam, že jo, tam dělali tehdy Ivan Rajmont, Evald Schorm, Jan Grossman, že jo, v Ypsilonce Honza Schmidt, taky Evald Schorm tam dělal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je veliká škola určitě.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
To byla veliká škola.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale vy jste neměl stání, až zkusil jste si to v repertoárovém divadle, šel jste do Městských, je to tak?
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Ne, ne, já jsem, ještě ne, já jsem, mám takovej, takovou jednu krásnou historku, že jsem ještě studoval, dělal jsem čtvrťák na DAMU, jsem studoval dramaturgii, režii a Tomáš Engel byl ředitel v kolínském divadle, tehdy tam bylo repertoárový divadlo, byl tam soubor a hostoval jsem tam a on mi v generálkovém týdnu od 1. dubna nabídl angažmá. A já jsem od 1. dubna souhlasil, tam byla tehdy dobrá enkláva lidí, Petr Novotný, který dělá ty muzikály a řada dalších výborných herců a tak dále. No, a 31. března byl odvolán a 1. dubna nastoupil jiný člověk, kterého nebudu pochopitelně jmenovat, ten mi řekl, jestli, zavolal si mě v 9:45, jestli s ním chci spolupracovat a já jsem řekl, že nechci a okamžitě, napsali jsme minutovou výpověď. No, a pak to mělo strašný účetní prostě problémy, protože já jsem byl 9 hodin a 45 minut v angažmá a měl jsem nárok třeba na 2,5 minuty dovolené, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vybral jste si ji?
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Vybral jsem si ji samozřejmě, odjel jsem k moři. No, a pak tahle ta parta, ten Petr Novotný a tak dále, Standa Aubrecht odešli, Olina /nesrozumitelné/, odešli do Příbrami a požádal mě Petr jako uměleckej šéf, jestli bych tam s ním nešel. Byli jsme tam rok, já jsem tam byl na půl úvazku, tehdy už v Příbrami, pak jsem dostal angažmá do Městského divadla v Mostě, pak do Klicperova divadla v Hradci Králové, pak jsem hostoval v Městských v ABC a tehdy Ťulda Brousek a Veronika Jeníková mě chytli pod krkem a řekli, tady bude výběrové řízení a ty do něj půjdeš. Tak jsem šel, no, a pak jsem se stal uměleckým šéfem Divadla ABC.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu si teď dáme opět pravidelnou dávku klasiky českého humoru. Díky mému dnešnímu hostovi Milanu Schejbalovi a vybíráme, tedy respektive on si vybral prostředí, které důvěrně zná, ale ještě v době, kdy ho nezal. Teď jsem to trochu zašifroval. Tak to vysvětlete.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
No, je to pochopitelný, já jsem pracoval v Divadle ABC, kam v roce 1929, 19. října, si pamatuju přesně, kdy vlastně bylo otevřený Divadla ABC, tak si ho první pronajali Voskovec s Werichem a přišli tam a hráli jakousi detektivku, která propadla, no, ale s tímto divadle je spojena pak ta jejich slavná éra vlastně Osvobozeného divadla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste si vybral ukázku z té další slavné éry, kdy Jan Werich začal spolupracovat s Miroslavem Horníčkem a jsou to ty přeslavné předscény, které se dají, jak jste sám říkal, poslouchat pořád, je to tak?
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Ano, je to tak. Je to tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to znamená i teď a velice rádi.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tandem volá nikoliv o pomoc, naopak abychom si popovídali s příjemným člověkem, mým hostem dnes ve studiu je Milan Schejbal, který velice rád myslí na spolupráci s člověkem, který by teď měl být na druhé straně našeho telefonického spojení. Je to dáma, žena, která je mi velice milá a nejenom mně, ale spoustě posluchačů, diváků. Simonko, prosím tě, jseš tam?
Simona STAŠOVÁ
--------------------
To je krásný, ano, haló, haló, haló, to je krásný, dva milí lidi na druhým konci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a teď třetí k tomu, Simona Stašová. Simonko, já tě zdravím a vítám. My tě tedy zdravíme oba dva i s Milanem Schejbalem.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Ahoj, Simonko, nazdar.
Simona STAŠOVÁ
--------------------
Aho, ahoj, ahoj, to je krásný, dva krásní mužští po ránu, to je úplně, to je sen.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se to vůbec vydržet, prosím tě.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
My cinknem i odpoledne když tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víš co, my to musíme rychle zamluvit, aby si nikdo nemyslel, že si tady fandíme. A zamluvíme to ale určitě příjemným způsobem, protože se vás obou chci zeptat na to, jaká je ta vaše spolupráce, vy jste začali spolu dělat už samozřejmě asi v ABC, ale teď spolupracujete dál, to znamená, že ta dálka, těch 60 kilometrů nebo kolik je z Prahy do Příbrami, vás prostě nerozdělilo. A například děláte Drobečky z perníku, jaká to byla spolupráce, řekni, mluv, povídej, přeháněj.
Simona STAŠOVÁ
--------------------
No, krásná, nádherná, za prvé já musím říct, že Milana znám už strašně moc dlouho, takže on si mě vytipoval už v žižkovském divadle, ještě když jsme oba dva vlastně začínali, protože my jsme stejně staří, teda já jsem o trošilinku jenom mladší než je Milan a tak on si mě už tenkrát vytipoval a už mi dával i možnost, abych si zahrála v žižkovským divadle a takže vlastně ta naše spolupráce se velmi organicky vyvíjela. Pak mě vzal do divadla ABC a deset let mi dával nádherný role a když odešel do Příbrami, tak mně to bylo nejenom líto, ale pak jsem si říkala, bože můj, vždyť je to za rohem, vždyť vlastně o nic nejde, takže nejenom, že teďkon spolu spolupracujeme na Drobečkách z perníku a mělo to ohromný jako ovoce.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
No, dostala jsi Thalii, no, dostala jsi Thalii za to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekni to rovnou, prosím tě.
Simona STAŠOVÁ
--------------------
No, že jsme dostali Thalii, protože člověk vlastně nemůže dostat sám Thalii, protože sám tam nikde nemůže poskakovat, i když taky může, ale nemá to až takovou odezvu, jako když je jich tam víc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není to ono.
Simona STAŠOVÁ
--------------------
Takže vlastně my s Milanem dál a dál spolupracujeme a máme mnoho, mnoho plánů a myslím, že je zrealizujeme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na co oba dva nejraději vzpomínáte z té éry ABC společné.
Simona STAŠOVÁ
--------------------
Na co já nejvíc vzpomínám? Víte co, já už teďkon propojuju kvalitu a přátelství, to je vlastně jedno z největších u divadla spojení, protože člověk nemůže jít jenom po kvalitě, anebo jenom po přátelství. Ono to potom je na tom jevišti vidět, protože my vydáváme něco ze sebe a ty lidi to chytaj úplně jako radar a tím pádem, když je při zrodu inscenace kvalita a přátelství, to znamená, že si ty lidi strašně dobře rozumějí a vědí, co po sobě chtějí a vědí, kam můžou dojít, tak to je vlastně ta největší deviza toho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty jsi to řekla tak krásně a Milan Schejbal by to mohl teď zkonkretizovat trošičku.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
No, já mám Simonu rád, takhle, u divadle je to tak, že se buď s těma lidma potkáte, nebo se nepotkáte a můžete bejt přátelé, můžete chodit na pivo, můžete mít společný ženy nebo já nevím co, ale nemůžete si rozumět na divadle, anebo obráceně. U Simonu mně se to propojilo oboje, já s ní můžu jít na víno, na kafe, furt si máme, pořád si máme co říct a máme si co říct i na jevišti. Samozřejmě to není vždy jednoduchý, jako když lidé dělají jednu společnou věc. Já třeba strašně, opravdu strašně rád vzpomínám na Třikrát život Yasminy Rezy, který jsme zkoušeli, kdy se sešly čtyři herecké osobnosti, Ťulda Brousek, Veronika Gajerová, Olda Vízner a Simona. Dva páry. A my jsme skutečně, to nebylo jenom, že jsme si klepali na rameno, to byly okamžiky, Simčo, viď, kdy jsme museli dávat pauzy, aby se vyvětralo a tak, ale splnil to svůj účel a vždycky to bylo o věc, nikdy to nebyly malichernosti, vždycky to byly spory nebo sváry o to, aby ten tvar vypadal co nejlépe a hraje se to dodnes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je to, co jsem chtěl teď zdůraznit, hraje se to dodnes, protože to je veliká známka kvality.
Simona STAŠOVÁ
--------------------
No, je to tak. Ale já taky musím říct, že Milan má pravdu, že samozřejmě on umí na mě zařvat, jo, ale to s tím souvisí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hele, ale teď na tebe křičet nebude. Dneska jenom chválíme a já ti teď chci moc poděkovat za tvoje příjemné povídání a hezký vstup do našeho Tandemu.
Simona STAŠOVÁ
--------------------
Děkuju vám, děkuju vám, kluci moji zlatí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měj se hezky, hezkej den.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Děkuju, děkuju moc, posílám pusu a děkuju ti moc.
Simona STAŠOVÁ
--------------------
Děkuju, ahoj.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Konečně se dostávám v podívání s Milanem Schejbalem k jeho působení v Příbrami. My jsme to vlastně tak trošičku už naťukli v rozhovoru se Simonou Stašovou, ale zmínili jsme se vlastně jenom o Drobečcích z perníku, jenomže to je opravdu zlomek toho, co jste v Příbrami jednak jako dramaturg připravil a potom taky jako režisér. Jestli se nepletu, je to asi šest, sedm, osm režií, možná těch poslední Večer tříkrálový?
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Ano, ano, teď jsme měli premiéru 8. října, což není tak dlouho, jsme měli takovou slavnostnější premiéru, protože právě v těchto dnech, je to přesně 50 let od doby, kdy se otevřelo Profesionální divadlo v Příbrami, takže tato sezóna je taková slavnostnější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám řeknu, byl jsem taky v Příbrami několikrát hostem, takže vím, že tam to není úplně jednoduché třeba s návštěvností, ale vím, že se teď zvedá. Jak je to těžké třeba tvořit dramaturgii pro takové divadlo vlastně.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Je to, je to, každá práce má svý těžkosti a svý radůstky a bolístky, no, tak je to těžký, já jsem, já mám takový zase, si vždycky říkám, tak když to bude zajímat mě a lidi kolem mě, tak to, a tak to snad ještě bude zajímat někoho jiného, jestli mi rozumíte, jo, že to není, si myslím, že divadlo nemůže být terapie, jo. Divadlo, když je terapie, tak je, tak samozřejmě divadlo umí dělat terapii už od 60. Let minulého století, ale v tu chvíli jsou ty divadelní budovy poměrně naddimenzovaný pro tu terapii a stačí pak nemocniční pokoj, že jo. No, jasně, tak člověk je křehká bytost, a tak dále, ale samozřejmě musí to zajímat ještě lidi kolem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale řeknu vám, koukám na ten repertoár, respektive na vaše režie, Přelet nad kukaččím hnízdem, Jak jsem vyhrál válku, Penzion pro svobodné pány, Otelo z ostrova Susaku, to nejsou tituly, které by byly tak jaksi přímo podbízející se divákovi. A přesto chodí lidi.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
No, to nechceme. Začali chodit, chodí, nebude mi to někdo věřit, ale my si toho skutečně tak strašně vážíme a já jsem tak strašně rád za každého diváka, už se vytvořil i takový zatím ne příliš rozsáhlý, ale nicméně už klub přátel divadla, se kterými jsme měli v neděli hrozně příjemné sezení k 50. Letům, jako začíná ta budova jakoby žít. Ta budova, která prostě bohužel je taková, jaká je, dneska je to spolu s Ostrovem u Karlových Varů jaksi nejkrystaličtější výdobytek socialistického realismu v architektuře, takže je to prohlášeno za kulturní památku. Až takhle daleko to došlo. Takže my si tam moc nemůžeme dovolit to přestavovat, že jo, takže maximálně jenom.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jé, ale to je malér teda.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
To je malér, takže jakýkoliv úpravy vlastně musíme svým způsobem konzultovat s památkáři. To není jednoduchý. Ale já jsem moc rád, že ty lidi si to začali brát za svý a jsem moc rád, že si našli cestu i na malou scénu, prostě je to díky tomu, že se nám v posledních letech opravdu i herecky začalo dařit, že ta Simona Stašová dostala prostě cenu Thalie, což není jednoduchý v tý obrovský konkurenci celého českého a moravského divadla, ale letos dostal i Zbigniew Kalina, za co jsem taky strašně rád. Kluk, kterej tam jako prakticky se udělal, dostal tam role a teď dostal cenu Thalie do 33 let, to o něčem svědčí a myslím, že ty lidi si toho hodně váží a chodí nás čím dál tím víc podpořit.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Večer tříkrálový je tedy posledním hotovým dílem mého dnešního hosta Milana Schejbala jako dramaturga i jako režiséra, jako uměleckého šéfa Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami. No, ale já nepochybuju, že jakmile režisér, dramaturg navíc ještě, a umělecký šéf tuplem, prostě jedno dílo dokončí, tak už tady ho svrbí vzadu za ušima a už kouká po něčem dalším. Po čem koukáte vy?
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Svrbí, svrbí, samozřejmě nasadili jsme nějakým způsobem repertoár v Příbrami a budeme se snažit dál především na malé scéně, trošičku zkusíme ukázat divákům, že existuje i maličko náročnější dramaturgie ještě jaksi, jo, prověřená dějinami divadla. A pokusíme se tam ne nějaký dovočárny, ne žádný cool dramatiky, to je stejně pryč a no, to jsou generační divadla, no, ale myslím, že na jistý absurdní drama jako Plešatá zpěvačka nebo, tak bychom se tam časem rádi podívali. Ale budeme se samozřejmě nadále se budeme zabývat hlavně, budeme uvádět takové hry, ve kterých se můžou předvést především naši herci na tý malý scéně, který na práci s detailama, na ty herecký práci, tak teď momentálně jeden z prvních titulů, kterej tam uvedeme, bude k 60. Narozeninám Mileny Klajnerové hra Zlom matka, které ona bude mít ústřední postavu tý maminky, je to takový, to je taková hra o vyrovnání se vlastně s orientací svého syna, takže vlastně s tím problém, tak je to krásná hra. To bude na malé scéně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bude na malé scéně a s čím hodláte.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Na velké scéně teď připravujeme detektivní žánr, kterej se tam objevil naposledy s vámi Čekej do tmy. Takže teď to je velká hra Agáty Christie Svědkyně obžaloby se to jmenuje, ale my to budeme hrát pod názvem Svědek obžaloby. Je to klasická detektivka klasičky vůbec světové detektivní tvorby, tu režíruje pan režisér /nesrozumitelné/, no, a pak připravujeme na příští rok řadu titulů, který jsou hodně orientovány směrem k tý slavnostní sezóně, k těm 50 letům. Mělo by to vyvrcholit příští Vánoce, kdy já bych hrozně rád s těma mladejma klukama, co tam máme, a s holkama mladejma, co tam máme, ale i bych si rád přizval i nějaké hosty, udělal opravdu velkou inscenaci /nesrozumitelné/ D´Artagnan, to znamená Tři mušketýry. Kdy bych byl opravdu rád, aby to bylo takový vyvrcholení celý tý sezóny a máme tam ty mladý kluky a když je tam máme, tak by byla škoda je nevyužít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně, takovej materiál, je to možný, tak to se mají teda příbramáci na co těšit teď.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Tak, a samozřejmě i nadále budeme zvát zajímavé hosty, ale ne proto, já nejsem pro to, aby se zvali hosti za každou cenu, ale proto, aby se ty mladý od nich něco naučili, protože je tam určitá věková kategorie, jistá věková kategorie tam schází v té Příbrami, tak hlavně v ní budeme jaksi oslovovat hosty, ale takový, od kterých se prostě ty lidi naučej, že jo, jak říkal Werich, když jsme ho tady už měli, když je člověk blbej a není mladej, tak se učí od starších a když je člověk starší a není blbej, tak se učí od mladších.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak začali jsme jedním citátem, končíme druhým citátem dnešní povídání s Milanem Schejbalem, uměleckým šéfem divadla. Za dnešní povídání vám moc děkuju.
Milan SCHEJBAL, herec, režisér, dramaturg, ředitel
--------------------
Já taky moc děkuju za pozvání, děkuju moc za pozvání, na shledanou.
Pořad: Tandem |
Stanice: ČRo Region, Středočeský kraj
Čas vysílání: pondělí-neděle 09:04; repríza: pondělí-neděle 21:04 | Délka pořadu: 56 minut
Čas vysílání: pondělí-neděle 09:04; repríza: pondělí-neděle 21:04 | Délka pořadu: 56 minut
