23.
července
2010
Pavel Pafko v Tandemu
Pavel Pafko v TandemuFoto: Jana Chládková
Přednosta III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakulní nemocnice v pražském Motole a hlavně "lékař celebrit" - to je Pavel Pafko. Jan Rosák v Tandemu zjišťoval, jak na svou popularitu nahlíží nebo proč jako bratislavský rodák nemá jméno Pavoľ...
Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., přednosta III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakulní nemocnice v Praze - Motole
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás opět zdraví Jan Rosák. Říkáte si snad v tuto chvíli, že nevíte, co budete dneska dělat. No, tak se zastavte s Tandemem a poslechněte si našeho vzácného hosta, jak si svůj den plánuje on, a věřte, že tam nemá ani skulinku pro lenošení. Já si moc vážím proto, že si pro nás našel dneska čas. Vítám přednostu 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole, pana Prof. MUDr. Pavla Pafka, CSc. Dobrý den.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, pane profesore, my se spolu po písničce vydáme do Bratislavy, i když vy nerad mluvíte o těch věcech, které už jste mockrát říkal, ale já bych stejně rád věděl něco o vašem dětství.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkal jsem, že se s panem profesorem Pafkem podíváme nejprve do Bratislavy. To je proto, že on se tam narodil, i když nevím, jestli to všichni o vás vědí, ale teď už se to všichni každopádně dovědí, jestli se nepletu, váš otec byl právník bratislavský, čili Slovák, maminka Češka. Jak to, že se nejmenujete Pavol? To si maminka prosadila to české ...
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Já jsem v době, kdy se rozhodovalo o mém jménu, jsem u toho nebyl, respektive nemoh jsem se k tomu vyjádřit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak byste to ovlivnil, kdyby to šlo? Dal byste si nějaké jiné jméno?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Víte, mně by na tom ani tak moc nezáleželo, protože u nás v rodině nikdy nebyly jaksi probírány vztahy československé, tím, že maminka byla Češka a otec Slovák, tak jsme se brali jako jedna rodina, jeden dědeček byl v Praze, druhý byl na východním Slovensku. A já nevnímán dělení lidí na Čechy a Slováky. Vnímám lidi na schopné, hodné a ty druhé.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je jasné, ale myslím si, že třeba v tomto případě, jak to tak říkáte, mě napadá, jestli vás trošičku jaksi nezasáhlo to rozdělení tehdy Československa na Česko a Slovensko.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Ano, máte pravdu, zasáhlo. Já jsem tomu v první chvíli ani nechtěl věřit, že dojde k rozdělení republiky. A myslím si, že kdyby v té době bylo referendum, že by k tomu rozdělení nebylo došlo. Dneska s odstupem času o tom uvažuju a zdá se mi, že to není taková katastrofa, jakou jsem si, za jakou jsem to měl v době, kdy se to dělalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už jsem tady řekl taky to nebo naznačil, že vy máte pocit, že už jste všechno sdělil národu, ale já si stejně myslím, že existují určitě takové zákruty, záhyby, které třeba jste ještě nestačil povědět. Víte, mně třeba zajímá to, jestli jste byl úplně normální jaksi kluk, který měl zcela běžné záliby, nebo jestli už vás v tom dětství popadla touha prostě udělat něco pro lidi a stát se lékařem. Vážně nebo ne?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Poprvé jsem řekl, to si pamatuju, to jsme byli v pionýru a byl s námi nějaký rozhovor s Pionýrských novinách, ve třetí obecný, ten článek mám někde schovaný, že bych chtěl být lékařem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už tehdy?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Ale nevím, tenkrát to tak bylo a pak mě ta medicína, mě zajímala a inklinoval jsem k tomu. Jeden můj spolužák, když jeho dcera maturovala, to už jsme byli velký, jsem se ho ptal, kam půjde na školu, a on říkal - podívej se, jazyky neumí, hudební sluch nemá, na matematiku ..., musí jít na medicínu. Dneska je lékařka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já si myslím, že takhle jednoduchý to opravdu není.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Já si myslím opravdu, a dneska už to mohu říct po tolika letech práce, že medicína nevyžaduje žádné mimořádné schopnosti. Atomovou fyziku nemůže studovat každý, práva, medicínu může vystudovat každý, kdo má trpělivost a nepotřebuje k tomu žádné mimořádné schopnosti. To si myslím zcela jednoznačně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, teď mě zajímá takhle, jak jste to řekl, co teda dělá výjimečného lékaře výjimečným lékařem? Co ho odlišuje od toho normálního doktora?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Předně medicínu si představte jako čáru, na jejímž jednom konci je chirurgie a na druhém psychiatrie. Tím chci říct to, že medicína je tak široké pole působnosti pro člověka, že se tam můžou uplatnit lidé třeba manuálně málo zruční, ti můžou být excelentními psychiatry, nebo se tam uplatní lidí manuálně velmi zruční a ti budou v těch manuálních oborech, jako je stomatologie, chirurgie a tak dále. Takže odpověď na to, co dělá člověka mimořádným, je velmi obtížná, protože záleží na práci, kterou vykonává. Mimořádným je proto, že, řekněme, ty danosti pro danou činnost jsou větší, než je u toho průměru, ale to samo o sobě nestačí, tak je třeba teda pracovat. Je málo mimořádných lidí, kteří se nedopracovali poctivou a tvrdou prací, která je opět zase větší, než je ten průměr, k tomu, že je pak to okolí považuje za jaksi něco mimořádného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na vás je, pane profesore, samozřejmě sympatické, že tak jaksi s úsměvem, takovou lehkou skepsí mluvíte o tom, o té výjimečnosti lékaře. Já si o tom myslím samozřejmě svoje. Ono to asi tak jednoduché nebude.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já jsem si připravil spoustu témat, na která jsem se chtěl dneska mého hosta, pana profesora Pafka zeptat. Mám tady takové téma o tom, jak pan prezident Lékařské komory Kubek rozvířil tu debatu o ženách v medicíně, kdo má větší kvality a tak, k tomu jste se vy taky vyjádřil. Ale teď mě napadla, respektive tak trošičku vzniklo téma z naší předběžné debaty - euthanasie. To je, to je téma, které není samozřejmě nové, ale občas se vynoří a teď zrovna se vynořilo poměrně dost výrazně. Vy k tomu taky máte takový vyhraněný názor, tak bych o něj poprosil.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Já si myslím, že základem je odpovědná, dá se říct filozofickou otázku, zda nejvyšší hodnotou v životě člověka je jeho život, anebo svobodné rozhodnutí toho člověka. Česká společnost si neuvědomuje, že ..., také jsem už o tom kdysi mluvil, adoruje například studenta Palacha. Tento člověk odešel z tohoto světa, dobrovolně se rozhodl svůj život ukončit. Jmenuje se po něm náměstí, má různé busty. Přemýšlejme o tom, že jsme souhlasili s tím, co udělal, a dali jsme mu právo se svobodně rozhodnout, teda povýšit své svobodné rozhodnutí nad hodnotu svého života. Ptám se, dáme toto právo každému, anebo jsme to dali jenom studentovi Palachovi, nebo Janu Husovi ..., mohli bychom najít jistě víc takovýchto ... Hus, kdyby byl odvolal, možná by byl přežil. A to je filozofická otázka, o které lidé málo přemýšlejí. Já osobně si myslím, že svobodné rozhodnutí člověka, pokud se netýká svobody jeho okolí, je nejvyšší hodnotou, kterou máme. Podívejte se, mnozí východní Němci lezli přes berlínskou zeď a skoro většina z nich musela počítat s tím, že tam také skončí svůj život. A taky skončil. My tyto lidi dneska klademe, velice obdivujeme možná tu jejich odvahu. Obdivujeme to, že povýšili své svobodné rozhodnutí nad hodnotu svého života. To je základní otázka, kterou si musíme říct, a potom začněme uvažovat o tom, jestli dáme právo i jiným lidem, aby na rozdíl od studenta Palacha, který byl zdravým mladým mužem, dáme toto právo svobodného rozhodnutí lidem, který jsou v terminální, teda konečném stavu svého nevyléčitelného onemocnění. Ještě bych chtěl říct to, že o euthanasii často čtu články a slyším mluvit lidi a srovnávají to s rampou v Osvětimi a tak, já si myslím, že ti lidé vůbec nevědí, o čem mluví, protože definice euthanasie je /nesrozumitelné/ je dobré umírání řecky, ale hlavně definice mezinárodně uznávaná, že jde o svobodné rozhodnutí toho člověka. To není žádné takové, že někdo se rozhodne, že život někomu končí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je tady ovšem trošičku tak jaksi ten atribut toho nad jaksi běžnou nebo respektive populací, která nebojuje, dejme tomu, za svobodu nebo nemá, nemá vizi nějakého činu jaksi, který by měl vyburcovat společnost jako třeba Palach nebo, dejme tomu, útěk za svobodou, jako jste zmiňoval ty Němce, kteří přelézali zeď, že se jedná jenom o jaksi takovou intimní soukromou záležitost. Možná, že tady je ten trošičku rozdíl.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
No, ten rozdíl je v tom, že student Palach jakoby z nás sňal jakýsi pocit a vzal ho na sebe, ale v tom je náš hluboký egoismus. Řekneme ano, ty můžeš, protože já z toho duševně budu jakýmsi způsobem profitovat. Ale to je pro mě nepřijatelné. To je egoismus těch, který tak nahlížej na věc. Já musím myslet na toho člověka, nikoli na sebe.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem, dnes je hostem pan Prof. MUDr. Pavel Pafko.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tvář a hlas mého dnešního hosta, pana profesora Pafka vždycky se objeví v televizi, v rádiu hlavně tehdy, když má nějakého prominentního pacienta a oni se vás tak ptají novináři na to, jak se mu daří a tak. Ale pochopitelně jaksi vaše práce se neodehrává jenom kolem těchto prominentních pacientů. To gró je samozřejmě jaksi u pacientů takzvaně "normálních". Takže co teď zrovna tvoří gró vaší práce?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
To je každodenní práce a tvoří to operování a péči o nemocné, které teda, řekněme, jak vy říkáte, národ nezná. Ale z našeho pohledu, a tak jsem to vštěpoval i svým kolegům při ošetřování, řekněme, těch slavných lidí, hoši, postupujme standardně, protože postupujete-li standardně, můžete očekávat standardní výsledek. Bude-li postupovat nestandardně, teda ne tak, jak to děláme každý den, můžeme se dočkat nestandardního výsledku. A to buď ve smyslu plus nebo také minus. Prostě standardní postup je optimální a pak z etického pohledu představa, že budu ošetřovat někoho přes jeho funkci, je pro mě eticky nepřijatelná. Představme si, můžeme v klidu mluvit, protože většina lidí ví pana prezidenta Havla. Umíme si představit, že bychom tohoto člověka ošetřovali jinak v době, kdy je prezident, a jinak, řekněme, dneska, kdy prezidentem není, nebo před 20 lety, kdy byl v disentu. Já si to prostě představit neumím a považoval bych to za krajně neetické. Ani si neumím představit, že bych jinak operoval třeba plíci nebo já nevím, nějaký nádor střevní, jiným způsobem ... A to je prostě ... Naše práce není závislá na funkci. Samozřejmě, že když ten člověk dostane extra dietu, extra pokoj, má ochranku před dveřma, to jsou atributy, které já ale nemohu ovlivnit ani ..., je mi vcelku jedno, ale moji nebo naši práci chirurgickou, ta, myslím, musí být naprosto stejná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já to teď trošičku dám do souvislosti třeba s mou prací. Tak já jsem tam ..., jaksi moderuju nejrůznější záležitosti, v rádiu, v televizi a tak a třeba, dejme tomu, pro nějaké firmy, podnikové večírky a tak. Ne každá ta práce je samozřejmě stejně jaksi závažná. Některá je lehčí, snadnější, některá je těžší a na některou se také víc těším a na některou míň. Jak je to třeba u vás? Vy samozřejmě teď jste se zmínil ..., transplantace plic třeba. Je pro vás jaksi zajímavější operací než běžný zákrok někde v břišní krajině?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Jestli se ptáte na mě a já jsem rok před důchodem, tak mě vždycky zajímají věci, s kterými jsem se ještě nesetkal nebo které jsou mimořádné. Ty rutinní věci už člověka tak nezajímají, ale to, co dneska je pro starého chirurga rutinní, to mě velmi zajímalo v době, kdy jsem se učil, protože to je vývoj. Vy jste už také profesionál, rutinér, takže vás už nic tak moc nezaujme, možná zcela mimořádně nějaké akce, ale to je tak, já myslím, v každé lidské činnosti, že tak jak se člověk učí, tak prahne po určitém stupni poznání a praxi a to se mění s vývojem a zestárnutím člověka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže jsou takové highlighty ve vašem profesním životě?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Ano, ano, ano, určitě. Určitě jsou situace zcela nečekané a ty můžou člověka překvapit den před odchodem v medicíně. Den před odchodem do důchodu se může setkat se situací, kterou vůbec v životě nezažil. Je to možné a to je na tom to zajímavé.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, mně se líbí, že říkáte, že rok před důchodem. Chirurg se takhle zpovídá důchodci moderátorovi.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že můj dnešní host, pan profesor Pafko, by si mohl teď opravdu vybrat i mezi svými přáteli nebo lidmi, se kterými se dobře zná, a vždycky byste slyšeli skvělý výběr z klasiků českého humoru. Tak teď mě docela zajímá, komu dáte dneska přednost.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
No, já bych dal přednost členům divadla Járy Cimrmana.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na čem jste byl naposledy?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Já tam viděl už všechno ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak asi Český nebe jste viděl naposledy ...
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
No samozřejmě, všechno jsem viděl, všechno, co hrajou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže je úplně jedno, kam sáhneme.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Určitě a budu rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale měl by tam být Zdeněk Svěrák?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Určitě, ano, určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vás nezklamem, doufám.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že panu profesoru Pafkovi málokdo věří ročník jeho narození. Já jsem taky před chvilkou, když jsem si to ověřil, tak jsem byl v šoku. Vypadáte skvěle. Já si myslím, že hodně vděčíte samozřejmě jednak stylu života, možná taky kořínku, který máte asi rodinný, protože to tak většinou bývá. Každopádně ale z velké části vděčíte určitě sportu. Nedávno jsme se viděli na Moravě v Biskupicích, kde se odehrával teda jedna Biskupické kaléšek, co se týká teda slivovice, což taky není špatná záležitost pro udržení zdraví, ale vy jste tam byl z jiného důvodu, protože tam taky zároveň probíhaly závody na velocipedech a vy jezdíte na kole a ne ledajakém. Kdo vás vlastně poprvé posadil na ten obří velociped?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Na ten obří velociped mě posadil před 10 lety pan doktor Králík, který byl, je členem klubu ČKV - Český klub velocipedistů. Tam jsme sdruženi my, co máme vysoká kola, je nás asi 30 a je to dobrá parta lidí. Víte, když jedete na normálním kole, tak máte radost sám. A když jedete na vysokém kole, tak mají ještě radost lidé, který jsou kolem vás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Takže děláte radost lidem a to já už jsem zažil mnohé takové situace, že vás předjede auto, pak zastaví, fotěj si to nebo ..., mají radost prostě nebo mávaj a pak je to daleko bezpečnější než jízda na normálním kole, ač by se to laikům nezdálo. Když jedete po vozovce na normálním kole, tak vás často auta míjejí dost necitelně tak, že kolem lokte půl metru jedou a nepočítají s tím, že ten cyklista nemůže jet po tý čáře, má tam kanál nebo díru, zatímco když jedete na vysokém kole, tak každej háže levej blinkr a jede daleko, aby, má pocit, že byste mohl shora spadnout na jeho auto. A takže je to ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A poškrábat mu lak.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
A poškrábat mu lak na kapotě. Takže je to opravdu, je to jakoby bezpečnější a potom se na tomto kole nejezdí tak rychle a třetí myšlenka je, když letíte, tak máte dost času se srovnat, protože ten let tím vzduchem je přece jen delší než z normálního kola.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už jsem dlouho neměl příležitost si s nikým aktivním jezdcem na takovém obřím kole popovídat, takže mě zajímá třeba i to, jakým způsobem se vlastně na tom kole brzdí.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Tam se brzdí, tak jako brzděj děti na tříkolce, jenom pedálama musíte. To je takzvaný protišlap, tam není žádná ... Takže musíte jenom nohama odhadnout, když jedete z kopce, jak velkej kopec to je, jestli jste schopen to udržet nohama, silou svých nohou, vlastně brzdit. Tam je brzda na přední kolo, ale ta je jenom formální, protože vy sedíte prakticky nad těžištěm a kdybyste zabrzdil, tak přeletíte dopředu, tak to se musí prostě umět jako všecko, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem viděl teda Pepu Zimovčáka v záběrech z Tour de France, kde se řítil dolů, tuším osmdesátkou. No to bych chtěl vidět, jak tohle to tím protišlapem teda zastaví.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Ne, ne, to není protišlapem, to je zase jiná technika. Já jsem s Pepou Zimovčákem jel Vueltu ve Španělsku před 2 roky a on opravdu na těch horských cestách jel jako ďábel. A to se ale zas dělá tak, že člověk stojí vzadu, tam je takové stupátko, a podrážkou brzdí, nohou brzdí zadní to malé kolečko. Takže to těžiště toho jezdce je vzadu a ten má úplně prodřené takové žlaby v podrážce svých sandálů a ten ... Za ním, to když jedete za ním z těch kopců, tak opravdu cítíte spálenou gumu, jak mu hoří ta podrážka. Já jsem mu říkal - Pepo, až si budeš pálit nohu, tak to já poznám, tak já ti řeknu, až budeš brzdit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak on si takhle troufá, protože má lékaře v zádech.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Ale to je mimořádný člověk.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pan profesor Pafko, můj dnešní host, je člověk neobyčejně, řekl bych, veselé letory. Taky má skvělý smysl pro humor. V podstatě máme podobný, protože taky mám rád Cimrmany, ale víte, docela mě zajímá, co vy, pane profesore, považujete za chvíle, kdy vám opravdu nebylo do zpěvu. Ne že bych tady chtěl evokovat nějaké takové jaksi osobní tragédie, ale co vás dokáže tak jako opravdu rozhodit? Jsou to spíš věci jaksi objektivní nebo takové ty subtilně subjektivní, třeba dejme tomu neúspěch v práci.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
No, samozřejmě každý chirurg zažije v životě dost často stresové situace a to pak člověka, jak vy říkáte, rozhodí, ale s tím odchází z nemocnice a přemýšlí o tom i doma a volá do nemocnice a druhý den ráno jde jaksi s očekáváním nějakého výsledku a má obavy. Jsou takové situace, samozřejmě. Já se divím všem lidem, který říkají, že si vyčistí hlavu tím, že běhaj nebo jezděj na kole a tak. To já si myslím, že u mě ... Já takový typ člověka nejsem. Neumím si představit, kdy, že bych při jízdě na kole zapomněl na kritického pacienta v kritickém stavu. K tomu se vracím i odpoledne i večer ve svých myšlenkách a vyčistit si hlavu a vymazat toho pacienta ze své hlavy si neumím. Já prostě, u mě to není možné. A malé problémy, no tak s těmi se moc netrápím. Prostě pak si jezdím na kole a na ně nemyslím, ale mám-li větší problémy, tak o nějakém čištění hlavy není ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to vás musí hrozně vyčerpávat, ne, když takhle nedokážete vysadit z té práce.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Já nevím, no tak já nevím, jak bych vám to přiblížil. Když budete mít doma nějaký velký zdravotní problém, třeba u některého člena vaší rodiny, tak myslíte, že jízdou na kole jako na to zapomenete? Já si myslím, že ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, tak to určitě ne.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Nemyslím, že všichni pacienti jsou členové mé rodiny, ale když je tam určitá situace po těžké operaci, já jsem ji prováděl, no tak na to samozřejmě myslím. A když ten výsledek očekávaně nebude dobrý nebo tak, nebo může být komplikovaný, tak vám to nedá.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jsem, myslím, představil osobnost pana profesora Pafka z nejrůznějších úhlů, tak ještě si myslím, že by bylo docela hezké vrátit se třeba k vám přímo na operační sál. Ještě tam pořád zní muzika?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Ano, zní. Je to tak, že v podstatě když ten nemocný usne, když si to přeje, tak mu můžeme pustit i při tom uspávání, ale většinou se to dělá tak, že když nemocný usne, tak si pustíme muziku, protože každá operace má fázi, kdy se koncentrujete a kdy je to, řekněme, vy jste řekl jako umělec dramatické, pak ale vůbec nevnímáte nějakou hudbu v pozadí. Ale pak jsou fáze takové, bych řekl, rukodělné, kde o nic mimořádného nejde, když zašíváte něco, no tak si můžete pustit hudbu a je to příjemné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na co se vám nejlíp operuje? Na jakou muziku? Na Beatles nebo na Beethovena?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
No, tak předně tam nejsem sám, je tam vždycky tým, je tam tým a záleží, jak si kdo vybere. Já sám poslouchám rád Dixieland, ale poslouchám i vážnou hudbu někdy. Podle toho ... Mladší všelijakej ten pop, to zas já moc poslouchat nemusím. Máme mnoho CD, tak to se dá vybrat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já si myslím, že tím se můžeme docela hezky rozloučit. Poděkuju dnešnímu hostovi, přednostovi 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole, panu Prof. MUDr. Pavlu Pafkovi, CSc. Než se vyjmenuje váš titul celý, tak to už je skoro půlka pořadu.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Děkuju pěkně. Já si to už umím představit na tom náhrobním kameni, že to bude hodně drahé.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ještě toho zlata tam určitě ... Tak ježiši kriste, to samozřejmě nic takového nechci vůbec přivolávat. Naopak přeji vám hodně zdraví a spokojenosti a samozřejmě úspěchů v práci, protože to je to nejlepší pro nás. My vám ležíme na těch chirurgických stolech. Mějte se moc hezky a na shledanou.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Děkuju pěkně.
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás opět zdraví Jan Rosák. Říkáte si snad v tuto chvíli, že nevíte, co budete dneska dělat. No, tak se zastavte s Tandemem a poslechněte si našeho vzácného hosta, jak si svůj den plánuje on, a věřte, že tam nemá ani skulinku pro lenošení. Já si moc vážím proto, že si pro nás našel dneska čas. Vítám přednostu 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole, pana Prof. MUDr. Pavla Pafka, CSc. Dobrý den.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, pane profesore, my se spolu po písničce vydáme do Bratislavy, i když vy nerad mluvíte o těch věcech, které už jste mockrát říkal, ale já bych stejně rád věděl něco o vašem dětství.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkal jsem, že se s panem profesorem Pafkem podíváme nejprve do Bratislavy. To je proto, že on se tam narodil, i když nevím, jestli to všichni o vás vědí, ale teď už se to všichni každopádně dovědí, jestli se nepletu, váš otec byl právník bratislavský, čili Slovák, maminka Češka. Jak to, že se nejmenujete Pavol? To si maminka prosadila to české ...
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Já jsem v době, kdy se rozhodovalo o mém jménu, jsem u toho nebyl, respektive nemoh jsem se k tomu vyjádřit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak byste to ovlivnil, kdyby to šlo? Dal byste si nějaké jiné jméno?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Víte, mně by na tom ani tak moc nezáleželo, protože u nás v rodině nikdy nebyly jaksi probírány vztahy československé, tím, že maminka byla Češka a otec Slovák, tak jsme se brali jako jedna rodina, jeden dědeček byl v Praze, druhý byl na východním Slovensku. A já nevnímán dělení lidí na Čechy a Slováky. Vnímám lidi na schopné, hodné a ty druhé.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je jasné, ale myslím si, že třeba v tomto případě, jak to tak říkáte, mě napadá, jestli vás trošičku jaksi nezasáhlo to rozdělení tehdy Československa na Česko a Slovensko.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Ano, máte pravdu, zasáhlo. Já jsem tomu v první chvíli ani nechtěl věřit, že dojde k rozdělení republiky. A myslím si, že kdyby v té době bylo referendum, že by k tomu rozdělení nebylo došlo. Dneska s odstupem času o tom uvažuju a zdá se mi, že to není taková katastrofa, jakou jsem si, za jakou jsem to měl v době, kdy se to dělalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už jsem tady řekl taky to nebo naznačil, že vy máte pocit, že už jste všechno sdělil národu, ale já si stejně myslím, že existují určitě takové zákruty, záhyby, které třeba jste ještě nestačil povědět. Víte, mně třeba zajímá to, jestli jste byl úplně normální jaksi kluk, který měl zcela běžné záliby, nebo jestli už vás v tom dětství popadla touha prostě udělat něco pro lidi a stát se lékařem. Vážně nebo ne?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Poprvé jsem řekl, to si pamatuju, to jsme byli v pionýru a byl s námi nějaký rozhovor s Pionýrských novinách, ve třetí obecný, ten článek mám někde schovaný, že bych chtěl být lékařem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už tehdy?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Ale nevím, tenkrát to tak bylo a pak mě ta medicína, mě zajímala a inklinoval jsem k tomu. Jeden můj spolužák, když jeho dcera maturovala, to už jsme byli velký, jsem se ho ptal, kam půjde na školu, a on říkal - podívej se, jazyky neumí, hudební sluch nemá, na matematiku ..., musí jít na medicínu. Dneska je lékařka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já si myslím, že takhle jednoduchý to opravdu není.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Já si myslím opravdu, a dneska už to mohu říct po tolika letech práce, že medicína nevyžaduje žádné mimořádné schopnosti. Atomovou fyziku nemůže studovat každý, práva, medicínu může vystudovat každý, kdo má trpělivost a nepotřebuje k tomu žádné mimořádné schopnosti. To si myslím zcela jednoznačně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, teď mě zajímá takhle, jak jste to řekl, co teda dělá výjimečného lékaře výjimečným lékařem? Co ho odlišuje od toho normálního doktora?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Předně medicínu si představte jako čáru, na jejímž jednom konci je chirurgie a na druhém psychiatrie. Tím chci říct to, že medicína je tak široké pole působnosti pro člověka, že se tam můžou uplatnit lidé třeba manuálně málo zruční, ti můžou být excelentními psychiatry, nebo se tam uplatní lidí manuálně velmi zruční a ti budou v těch manuálních oborech, jako je stomatologie, chirurgie a tak dále. Takže odpověď na to, co dělá člověka mimořádným, je velmi obtížná, protože záleží na práci, kterou vykonává. Mimořádným je proto, že, řekněme, ty danosti pro danou činnost jsou větší, než je u toho průměru, ale to samo o sobě nestačí, tak je třeba teda pracovat. Je málo mimořádných lidí, kteří se nedopracovali poctivou a tvrdou prací, která je opět zase větší, než je ten průměr, k tomu, že je pak to okolí považuje za jaksi něco mimořádného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na vás je, pane profesore, samozřejmě sympatické, že tak jaksi s úsměvem, takovou lehkou skepsí mluvíte o tom, o té výjimečnosti lékaře. Já si o tom myslím samozřejmě svoje. Ono to asi tak jednoduché nebude.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já jsem si připravil spoustu témat, na která jsem se chtěl dneska mého hosta, pana profesora Pafka zeptat. Mám tady takové téma o tom, jak pan prezident Lékařské komory Kubek rozvířil tu debatu o ženách v medicíně, kdo má větší kvality a tak, k tomu jste se vy taky vyjádřil. Ale teď mě napadla, respektive tak trošičku vzniklo téma z naší předběžné debaty - euthanasie. To je, to je téma, které není samozřejmě nové, ale občas se vynoří a teď zrovna se vynořilo poměrně dost výrazně. Vy k tomu taky máte takový vyhraněný názor, tak bych o něj poprosil.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Já si myslím, že základem je odpovědná, dá se říct filozofickou otázku, zda nejvyšší hodnotou v životě člověka je jeho život, anebo svobodné rozhodnutí toho člověka. Česká společnost si neuvědomuje, že ..., také jsem už o tom kdysi mluvil, adoruje například studenta Palacha. Tento člověk odešel z tohoto světa, dobrovolně se rozhodl svůj život ukončit. Jmenuje se po něm náměstí, má různé busty. Přemýšlejme o tom, že jsme souhlasili s tím, co udělal, a dali jsme mu právo se svobodně rozhodnout, teda povýšit své svobodné rozhodnutí nad hodnotu svého života. Ptám se, dáme toto právo každému, anebo jsme to dali jenom studentovi Palachovi, nebo Janu Husovi ..., mohli bychom najít jistě víc takovýchto ... Hus, kdyby byl odvolal, možná by byl přežil. A to je filozofická otázka, o které lidé málo přemýšlejí. Já osobně si myslím, že svobodné rozhodnutí člověka, pokud se netýká svobody jeho okolí, je nejvyšší hodnotou, kterou máme. Podívejte se, mnozí východní Němci lezli přes berlínskou zeď a skoro většina z nich musela počítat s tím, že tam také skončí svůj život. A taky skončil. My tyto lidi dneska klademe, velice obdivujeme možná tu jejich odvahu. Obdivujeme to, že povýšili své svobodné rozhodnutí nad hodnotu svého života. To je základní otázka, kterou si musíme říct, a potom začněme uvažovat o tom, jestli dáme právo i jiným lidem, aby na rozdíl od studenta Palacha, který byl zdravým mladým mužem, dáme toto právo svobodného rozhodnutí lidem, který jsou v terminální, teda konečném stavu svého nevyléčitelného onemocnění. Ještě bych chtěl říct to, že o euthanasii často čtu články a slyším mluvit lidi a srovnávají to s rampou v Osvětimi a tak, já si myslím, že ti lidé vůbec nevědí, o čem mluví, protože definice euthanasie je /nesrozumitelné/ je dobré umírání řecky, ale hlavně definice mezinárodně uznávaná, že jde o svobodné rozhodnutí toho člověka. To není žádné takové, že někdo se rozhodne, že život někomu končí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je tady ovšem trošičku tak jaksi ten atribut toho nad jaksi běžnou nebo respektive populací, která nebojuje, dejme tomu, za svobodu nebo nemá, nemá vizi nějakého činu jaksi, který by měl vyburcovat společnost jako třeba Palach nebo, dejme tomu, útěk za svobodou, jako jste zmiňoval ty Němce, kteří přelézali zeď, že se jedná jenom o jaksi takovou intimní soukromou záležitost. Možná, že tady je ten trošičku rozdíl.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
No, ten rozdíl je v tom, že student Palach jakoby z nás sňal jakýsi pocit a vzal ho na sebe, ale v tom je náš hluboký egoismus. Řekneme ano, ty můžeš, protože já z toho duševně budu jakýmsi způsobem profitovat. Ale to je pro mě nepřijatelné. To je egoismus těch, který tak nahlížej na věc. Já musím myslet na toho člověka, nikoli na sebe.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem, dnes je hostem pan Prof. MUDr. Pavel Pafko.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tvář a hlas mého dnešního hosta, pana profesora Pafka vždycky se objeví v televizi, v rádiu hlavně tehdy, když má nějakého prominentního pacienta a oni se vás tak ptají novináři na to, jak se mu daří a tak. Ale pochopitelně jaksi vaše práce se neodehrává jenom kolem těchto prominentních pacientů. To gró je samozřejmě jaksi u pacientů takzvaně "normálních". Takže co teď zrovna tvoří gró vaší práce?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
To je každodenní práce a tvoří to operování a péči o nemocné, které teda, řekněme, jak vy říkáte, národ nezná. Ale z našeho pohledu, a tak jsem to vštěpoval i svým kolegům při ošetřování, řekněme, těch slavných lidí, hoši, postupujme standardně, protože postupujete-li standardně, můžete očekávat standardní výsledek. Bude-li postupovat nestandardně, teda ne tak, jak to děláme každý den, můžeme se dočkat nestandardního výsledku. A to buď ve smyslu plus nebo také minus. Prostě standardní postup je optimální a pak z etického pohledu představa, že budu ošetřovat někoho přes jeho funkci, je pro mě eticky nepřijatelná. Představme si, můžeme v klidu mluvit, protože většina lidí ví pana prezidenta Havla. Umíme si představit, že bychom tohoto člověka ošetřovali jinak v době, kdy je prezident, a jinak, řekněme, dneska, kdy prezidentem není, nebo před 20 lety, kdy byl v disentu. Já si to prostě představit neumím a považoval bych to za krajně neetické. Ani si neumím představit, že bych jinak operoval třeba plíci nebo já nevím, nějaký nádor střevní, jiným způsobem ... A to je prostě ... Naše práce není závislá na funkci. Samozřejmě, že když ten člověk dostane extra dietu, extra pokoj, má ochranku před dveřma, to jsou atributy, které já ale nemohu ovlivnit ani ..., je mi vcelku jedno, ale moji nebo naši práci chirurgickou, ta, myslím, musí být naprosto stejná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já to teď trošičku dám do souvislosti třeba s mou prací. Tak já jsem tam ..., jaksi moderuju nejrůznější záležitosti, v rádiu, v televizi a tak a třeba, dejme tomu, pro nějaké firmy, podnikové večírky a tak. Ne každá ta práce je samozřejmě stejně jaksi závažná. Některá je lehčí, snadnější, některá je těžší a na některou se také víc těším a na některou míň. Jak je to třeba u vás? Vy samozřejmě teď jste se zmínil ..., transplantace plic třeba. Je pro vás jaksi zajímavější operací než běžný zákrok někde v břišní krajině?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Jestli se ptáte na mě a já jsem rok před důchodem, tak mě vždycky zajímají věci, s kterými jsem se ještě nesetkal nebo které jsou mimořádné. Ty rutinní věci už člověka tak nezajímají, ale to, co dneska je pro starého chirurga rutinní, to mě velmi zajímalo v době, kdy jsem se učil, protože to je vývoj. Vy jste už také profesionál, rutinér, takže vás už nic tak moc nezaujme, možná zcela mimořádně nějaké akce, ale to je tak, já myslím, v každé lidské činnosti, že tak jak se člověk učí, tak prahne po určitém stupni poznání a praxi a to se mění s vývojem a zestárnutím člověka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže jsou takové highlighty ve vašem profesním životě?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Ano, ano, ano, určitě. Určitě jsou situace zcela nečekané a ty můžou člověka překvapit den před odchodem v medicíně. Den před odchodem do důchodu se může setkat se situací, kterou vůbec v životě nezažil. Je to možné a to je na tom to zajímavé.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, mně se líbí, že říkáte, že rok před důchodem. Chirurg se takhle zpovídá důchodci moderátorovi.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že můj dnešní host, pan profesor Pafko, by si mohl teď opravdu vybrat i mezi svými přáteli nebo lidmi, se kterými se dobře zná, a vždycky byste slyšeli skvělý výběr z klasiků českého humoru. Tak teď mě docela zajímá, komu dáte dneska přednost.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
No, já bych dal přednost členům divadla Járy Cimrmana.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na čem jste byl naposledy?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Já tam viděl už všechno ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak asi Český nebe jste viděl naposledy ...
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
No samozřejmě, všechno jsem viděl, všechno, co hrajou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže je úplně jedno, kam sáhneme.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Určitě a budu rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale měl by tam být Zdeněk Svěrák?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Určitě, ano, určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vás nezklamem, doufám.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že panu profesoru Pafkovi málokdo věří ročník jeho narození. Já jsem taky před chvilkou, když jsem si to ověřil, tak jsem byl v šoku. Vypadáte skvěle. Já si myslím, že hodně vděčíte samozřejmě jednak stylu života, možná taky kořínku, který máte asi rodinný, protože to tak většinou bývá. Každopádně ale z velké části vděčíte určitě sportu. Nedávno jsme se viděli na Moravě v Biskupicích, kde se odehrával teda jedna Biskupické kaléšek, co se týká teda slivovice, což taky není špatná záležitost pro udržení zdraví, ale vy jste tam byl z jiného důvodu, protože tam taky zároveň probíhaly závody na velocipedech a vy jezdíte na kole a ne ledajakém. Kdo vás vlastně poprvé posadil na ten obří velociped?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Na ten obří velociped mě posadil před 10 lety pan doktor Králík, který byl, je členem klubu ČKV - Český klub velocipedistů. Tam jsme sdruženi my, co máme vysoká kola, je nás asi 30 a je to dobrá parta lidí. Víte, když jedete na normálním kole, tak máte radost sám. A když jedete na vysokém kole, tak mají ještě radost lidé, který jsou kolem vás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Takže děláte radost lidem a to já už jsem zažil mnohé takové situace, že vás předjede auto, pak zastaví, fotěj si to nebo ..., mají radost prostě nebo mávaj a pak je to daleko bezpečnější než jízda na normálním kole, ač by se to laikům nezdálo. Když jedete po vozovce na normálním kole, tak vás často auta míjejí dost necitelně tak, že kolem lokte půl metru jedou a nepočítají s tím, že ten cyklista nemůže jet po tý čáře, má tam kanál nebo díru, zatímco když jedete na vysokém kole, tak každej háže levej blinkr a jede daleko, aby, má pocit, že byste mohl shora spadnout na jeho auto. A takže je to ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A poškrábat mu lak.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
A poškrábat mu lak na kapotě. Takže je to opravdu, je to jakoby bezpečnější a potom se na tomto kole nejezdí tak rychle a třetí myšlenka je, když letíte, tak máte dost času se srovnat, protože ten let tím vzduchem je přece jen delší než z normálního kola.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už jsem dlouho neměl příležitost si s nikým aktivním jezdcem na takovém obřím kole popovídat, takže mě zajímá třeba i to, jakým způsobem se vlastně na tom kole brzdí.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Tam se brzdí, tak jako brzděj děti na tříkolce, jenom pedálama musíte. To je takzvaný protišlap, tam není žádná ... Takže musíte jenom nohama odhadnout, když jedete z kopce, jak velkej kopec to je, jestli jste schopen to udržet nohama, silou svých nohou, vlastně brzdit. Tam je brzda na přední kolo, ale ta je jenom formální, protože vy sedíte prakticky nad těžištěm a kdybyste zabrzdil, tak přeletíte dopředu, tak to se musí prostě umět jako všecko, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem viděl teda Pepu Zimovčáka v záběrech z Tour de France, kde se řítil dolů, tuším osmdesátkou. No to bych chtěl vidět, jak tohle to tím protišlapem teda zastaví.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Ne, ne, to není protišlapem, to je zase jiná technika. Já jsem s Pepou Zimovčákem jel Vueltu ve Španělsku před 2 roky a on opravdu na těch horských cestách jel jako ďábel. A to se ale zas dělá tak, že člověk stojí vzadu, tam je takové stupátko, a podrážkou brzdí, nohou brzdí zadní to malé kolečko. Takže to těžiště toho jezdce je vzadu a ten má úplně prodřené takové žlaby v podrážce svých sandálů a ten ... Za ním, to když jedete za ním z těch kopců, tak opravdu cítíte spálenou gumu, jak mu hoří ta podrážka. Já jsem mu říkal - Pepo, až si budeš pálit nohu, tak to já poznám, tak já ti řeknu, až budeš brzdit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak on si takhle troufá, protože má lékaře v zádech.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Ale to je mimořádný člověk.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pan profesor Pafko, můj dnešní host, je člověk neobyčejně, řekl bych, veselé letory. Taky má skvělý smysl pro humor. V podstatě máme podobný, protože taky mám rád Cimrmany, ale víte, docela mě zajímá, co vy, pane profesore, považujete za chvíle, kdy vám opravdu nebylo do zpěvu. Ne že bych tady chtěl evokovat nějaké takové jaksi osobní tragédie, ale co vás dokáže tak jako opravdu rozhodit? Jsou to spíš věci jaksi objektivní nebo takové ty subtilně subjektivní, třeba dejme tomu neúspěch v práci.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
No, samozřejmě každý chirurg zažije v životě dost často stresové situace a to pak člověka, jak vy říkáte, rozhodí, ale s tím odchází z nemocnice a přemýšlí o tom i doma a volá do nemocnice a druhý den ráno jde jaksi s očekáváním nějakého výsledku a má obavy. Jsou takové situace, samozřejmě. Já se divím všem lidem, který říkají, že si vyčistí hlavu tím, že běhaj nebo jezděj na kole a tak. To já si myslím, že u mě ... Já takový typ člověka nejsem. Neumím si představit, kdy, že bych při jízdě na kole zapomněl na kritického pacienta v kritickém stavu. K tomu se vracím i odpoledne i večer ve svých myšlenkách a vyčistit si hlavu a vymazat toho pacienta ze své hlavy si neumím. Já prostě, u mě to není možné. A malé problémy, no tak s těmi se moc netrápím. Prostě pak si jezdím na kole a na ně nemyslím, ale mám-li větší problémy, tak o nějakém čištění hlavy není ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to vás musí hrozně vyčerpávat, ne, když takhle nedokážete vysadit z té práce.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Já nevím, no tak já nevím, jak bych vám to přiblížil. Když budete mít doma nějaký velký zdravotní problém, třeba u některého člena vaší rodiny, tak myslíte, že jízdou na kole jako na to zapomenete? Já si myslím, že ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, tak to určitě ne.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Nemyslím, že všichni pacienti jsou členové mé rodiny, ale když je tam určitá situace po těžké operaci, já jsem ji prováděl, no tak na to samozřejmě myslím. A když ten výsledek očekávaně nebude dobrý nebo tak, nebo může být komplikovaný, tak vám to nedá.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jsem, myslím, představil osobnost pana profesora Pafka z nejrůznějších úhlů, tak ještě si myslím, že by bylo docela hezké vrátit se třeba k vám přímo na operační sál. Ještě tam pořád zní muzika?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Ano, zní. Je to tak, že v podstatě když ten nemocný usne, když si to přeje, tak mu můžeme pustit i při tom uspávání, ale většinou se to dělá tak, že když nemocný usne, tak si pustíme muziku, protože každá operace má fázi, kdy se koncentrujete a kdy je to, řekněme, vy jste řekl jako umělec dramatické, pak ale vůbec nevnímáte nějakou hudbu v pozadí. Ale pak jsou fáze takové, bych řekl, rukodělné, kde o nic mimořádného nejde, když zašíváte něco, no tak si můžete pustit hudbu a je to příjemné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na co se vám nejlíp operuje? Na jakou muziku? Na Beatles nebo na Beethovena?
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
No, tak předně tam nejsem sám, je tam vždycky tým, je tam tým a záleží, jak si kdo vybere. Já sám poslouchám rád Dixieland, ale poslouchám i vážnou hudbu někdy. Podle toho ... Mladší všelijakej ten pop, to zas já moc poslouchat nemusím. Máme mnoho CD, tak to se dá vybrat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já si myslím, že tím se můžeme docela hezky rozloučit. Poděkuju dnešnímu hostovi, přednostovi 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole, panu Prof. MUDr. Pavlu Pafkovi, CSc. Než se vyjmenuje váš titul celý, tak to už je skoro půlka pořadu.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Děkuju pěkně. Já si to už umím představit na tom náhrobním kameni, že to bude hodně drahé.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ještě toho zlata tam určitě ... Tak ježiši kriste, to samozřejmě nic takového nechci vůbec přivolávat. Naopak přeji vám hodně zdraví a spokojenosti a samozřejmě úspěchů v práci, protože to je to nejlepší pro nás. My vám ležíme na těch chirurgických stolech. Mějte se moc hezky a na shledanou.
Prof. MUDr. Pavel PAFKO, CSc., přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze-Motole
--------------------
Děkuju pěkně.
Pořad: Tandem |
Stanice: ČRo Region, Středočeský kraj
Čas vysílání: pondělí-neděle 09:04; repríza: pondělí-neděle 21:04 | Délka pořadu: 56 minut
Čas vysílání: pondělí-neděle 09:04; repríza: pondělí-neděle 21:04 | Délka pořadu: 56 minut
