PĚTKA
Nedávno nám jedenáctiletý syn mé ženy vzrušeně vyprávěl, jak se dověděl, co to znamená, když se v souvislosti s penězi řekne pětka. Kamarád po něm chtěl pětku, a když se Vojta vytasil s pěti korunami, dostalo se mu poučení, že pětka není pět, ale deset korun. Takže i lidé narození na počátku devadesátých let 20. století budou ještě hluboko ve století 21. rozumět významu slova pětka, který vznikl ve století 19. a pro cizince je jistě naprosto absurdní. Pětka rovná se desetikoruna.
Povězme si, jak to vzniklo. Jsem si sice jistý, že 999 z tisíce posluchačů ví, že pětka je označení desetikoruny, ale o tom, kolik z nich ví, proč to tak je, bych se vsázet nechtěl. Jak jsem říkal, kořeny to má v 19. století, přesněji v peněžní reformě, která v Rakousku-Uhersku proběhla roku 1892. Do tohoto roku se v našich zemích platilo zlatými neboli zlatkami, německy Guldeny. Reforma v roce 1892 zavedla koruny. Kromě přejmenování měny šlo vlastně o devalvaci, znehodnocení. Hodnotu dřívějšího jednoho zlatého teď měly dvě koruny. A protože lidé jsou, byli a budou konzervativní, dlouho si novou měnu takříkajíc přepočítávali do staré. Takže dvoukoruna pro ně byla zlatka a desetikoruna pětka, protože pětka před rokem 1892 říkali pětizlatkové bankovce, která teď měla hodnotu deseti korun. Pokládám za skutečně pozoruhodné, že vzpomínka na tuto dávnou peněžní reformu nám zůstala v jazyce i po více než sto letech, přestože ve skutečnosti si na tu reformu už nikdo nemá důvod pamatovat, dnes pro nás není nijak významná. A když jsem začal z hovorovým označením desetikoruny, mohu pokračovat s hovorovým, jak se ve slovnících píše slangovým, tedy jaksi hůř než hovorovým, pojmenováním pětikoruny. Také skoro všichni víme, že pětikoruně se říká bůr eventuálně bůra, což se někdy píše s kroužkem, někdy s čárkou nad ú. Kterou možnost Pravidla českého pravopisu pokládají za správnou, nevím, v mém školním vydání toto slovo vůbec není. Pojmenování pětikoruny slovem bůr není úplně jasné. Snad pochází z argotu, tedy z tajné zločinecké mluvy, a to z argotu německého. Tam prý bylo slovo bor, které znamenalo hotové peníze, peníze takříkajíc na dřevo. A bor snad byla zkomolenina německého Bargeld, které rovněž znamená hotové peníze. To je vše, co je možné se o původu slova bůr dovědět. Proč se argotickým pojmenováním hotových peněz říká právě pětikoruně, a ne třeba stovce nebo tisícovce, jsem se nikde nedočetl ani náznakem.
Dotazy, připomínky a náměty mi můžete psát na novou e-mailovou adresu mnovotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
