Pochlebovat
Včera jsem tu mluvil o slovese lísat se, které možná souvisí, možná nesouvisí s liškou, tedy s praslovanským pojmenováním tohoto živočicha výrazem lis, a řekl jsem mimo jiné, že lísat se má také význam pochlebovat někomu.
Možná vás napadla otázka, jak sloveso pochlebovat souvisí s podstatným jménem chléb. Že tahle souvislost existuje, se zdá být evidentní. Chléb je ve výrazu pochlebovat přímo a beze změny obsažený. A přece to tak možná není. O původu slovesa pochlebovat, existují dvě teorie a jedna jeho souvislost s chlebem vylučuje.
Nejprve si, asi zbytečně, řekněme, co to to pochlebování vlastně je. Podlézavé lichocení. Pokoušení se lichotivými, zpravidla neupřímnými slovy o zisk něčí přízně, z níž pro nás poplyne nějaká výhoda.
Ti, kteří si nemyslí, že by pochlebování souviselo s chlebem, například etymolog Václav Machek, tvrdí, že kořen tohoto slovesa je v dnes už zapomenutém podstatném jméně chalba, které mělo význam lichotka. Ochaleba byl ve staré češtině lichotník a staré západomoravské a hanácké chalbat znamenalo lichotit a také konejšit a chlácholit. S dosud běžně používaným slovesem chlácholit mají prý stará slova chalba, ochaleba a chalbat společný praslovanský základ chol-. Původně podle této teorie sloveso pochlebovat znělo pochalebovat a jeho dnešní podoba je výsledkem zkrácení.
V posledním Etymologickém slovníku Jiřího Rejzka se však v souvislosti s pochlebováním o žádném pochalebování, ani o chalbě a ochelbovi nedočteme. Současný etymolog věc vidí velmi prostě: "Nejpřirozenější výklad je od chléb, asi tedy něco jako jít (úlisně) za chlebem, za prospěchem, srovnej i staročeské chlebiti, žít na něčí náklady, na něčí chléb." Chléb je v tomto případě podle Jiřího Rejzka synonymem prospěchu, máme se dobře, když máme na chleba a naopak, když máme na chleba, máme se dobře. Ostatně podobně širší význam má ten chléb, který známe z otčenáše, biblický "chléb náš vezdejší".
Na závěr musím dodat, že slovo chléb je překvapivě takzvané cizí, není totiž původem slovanské. Naši dávní praslovanští předkové ho přejali od starých Germánů, kteří podobnému pokrmu říkali hlaiba-. Z tohoto starého germánského slova pak pochází i dnešní anglický výraz lord, ten totiž vznikl ze staroanglického hlaford, což znamenalo hospodář, doslova strážce chleba.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
