Jádro pudla
Včera jsem tu mluvil o jazykovém zákulisí výrazů játra, jádro, jaderný a jaderný a jen tam mimochodem jsem řekl, že mluvíváme o jádru problému neboli o jádru pudla. O slovním spojení jádro pudla jsem tu kupodivu ještě nikdy nemluvil, a tak to musím napravit. Ještě před tím, než řeknu, jak tohle trochu podivně znějící spojení vzniklo, povím pár slov o výrazu pudl.
Ano, jde o psa. Slovník spisovného jazyka českého říká, že pudl je plemeno menších domácích psů s dlouhou kadeřavou srstí a svislými boltci a expresívně menší pes vůbec. Slovo pudl je původem německé, vzniklo ze slovesa pudeln, šplouchat, plácat se ve vodě. Náklonnost tohoto psího plemene k vodě vyjadřuje i jeho francouzské pojmenování, které zní caniche, což je od can, kachna. Pokud jde o pudlování, tedy zkujňování litiny, se psy ani s vodou to nemá nic společného, anglické sloveso puddle znamená míchat, původně maltu.
Pudl je tedy slovo původem německé a slovní spojení jádro pudla ve významu základ, podstata, smysl věci je také vlastně německé. Prvně se totiž objevuje v dramatu německého spisovatele Johanna Wolfganga Goetha Faust. Hlavní hrdina, posedlý touhou najít smysl života a ke splnění svého cíle ochotný i upsat se ďáblu si jednou na procházce všiml, že kolem něho krouží černý pudl. Nedal se zahnat, Fausta sledoval až domů a usadil se v pracovně za kamny. Pak se začal nadýmat, roztahovat se, vzal na sebe lidskou podobu a promluvil. Mimo jiné: "... hříchem či zkázou, zkrátka zlem, tam já jsem v pravém živlu svém." Ukázalo se, že pudl byl Mefistofeles, ďábel, který přišel, aby se pokusil získat Faustovu duši. Když Faust pochopil, jak to s pudlem a ďáblem je, vyslovil tu větu, kterou po něm opakujeme už více než dvě stě let: "Tak tohle bylo to jádro pudla!"
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
