MÍT V PÁCU
Včera jsem tu ze všech stran probíral sloveso zpackat a z něj vzniklá přídavné jméno zpackaný a podstatné jméno packal. Říkal jsem, že tato pojmenování používaná při popisech nekvalitní práce a jejích autorů vznikla onomatopoicky, tedy zvukomalebně.
Stejným způsobem pak snad vzniklo i podobné české sloveso patlat, které rovněž znamená špatně, ledabyle a neodborně něco dělat a které ale má i další významy, například vadně, nesrozumitelně vyslovovat nebo také říkat hlouposti. Se zvratným zájmenem se pak sloveso patlat dostává význam "hrabat se v polotuhé mazlavé hmotě" a také "dělat něco pomalu, nimrat se s něčím". Neodolám, abych nedodal, jak mě mrzí, že v češtině už neexistují ze slovesa patlat vzniklá krásná podstatná jména patlocha a paťala, kterými naši předkové označovali nešikovné lidi.
Ale vraťme se k packání. Možná někoho z posluchačů včera napadlo, že v češtině používáme slovní spojení "mít něco v pácu" a že pác z tohoto spojení je zvukově podobný výrazům packat, zpackaný a packal a hlavně citoslovci pac. Tak se podívejme do slovníku, co to ten pác vlastně je, a pak možná zjistíme, jestli má něco společného s packáním eventuálně s packou. Slovník nám především sdělí, co jsme netušili, že totiž v češtině jsou dva výrazy pác. Každý znamená něco jiného a každý také vznikl úplně jinak. Ten, který se slovním spojením "mít něco v pácu" nesouvisí, je pojmenování mince, která u nás obíhala v 16. a 17, století. Mince se Švýcarsku, kde v 15. století vznikla, jmenovala - podle německého pojmenování dnešního Bernu - batzen. Což si naši předkové zkrátili na bac, bác a později zkomolili na pác a pac, eventuálně fac, případně fat. Byl to peníz malý, když se řeklo koupil jsme to za pác, za fac, za fatku, znamenalo to, koupil jsem lacino. Ano, když dnes řekneme koupil jsem za facku, používáme zkomoleninu starého úsloví koupil jsem za fatku.
Ale pojďme konečně k pácu z úsloví, které použijeme, když chceme říct, že máme něco vyhlédnutého, že něco chceme. Tento pác je původem německý a dříve měl podobu pajc, což bylo z německého Beize, mořidlo. Ano, odtud je i dosud běžně užívané sloveso pajcovat, mořit, nakládat, mazat mastí. V pácu, v pajcu, v mořidle mívali koželuhové výrobky a suroviny, se kterými měli další úmysly. A od koželuhů se úsloví rozšířilo do celého jazyka. Takže pác z úsloví "mít něco v pácu" nesouvisí s packaly ani s packou, tím méně s oním pacem z pozdravu pac a pusu.
Vysílá se ve čtvrtek 10.4.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
