PAMPELIŠKA

Nejprve musím konstatovat, že pampeliška je slovo, které bychom podle některých českou botanickou nomenklaturou se zabývajících vědců prostě neměli znát. Je to podle nich pojmenování nesprávné, oni rostlině vědeckým názvem Taraxacum říkají smetanka lékařská a kdo ještě jednou řekne nebo napíše pampeliška, ten uvidí. Všichni říkáme pampeliška, označit tu rostlinu za smetanku jsem za celý svůj život v normální řeči neslyšel ani jednou. Přesto si můžeme říct, že pojmenování smetanka rostlina dostala podle toho, že její zlomené či jinak narušené listy roní smetaně podobnou bílou tekutinu. Ze stejného důvodu se pampelišce také říká mlíčí, což je pojmenování, které jsem naopak, hlavně ve svém choceňském dětství, slyšel mnohokrát.

Michal Novotný

A teď konečně pampeliška. Asi čekáte, že povím, jak slovo pampeliška vzniklo. Neřeknu. Jen se pokusím co nejstručněji shrnout všechny existující názory na vznik slova pampeliška. Jde totiž o slovo, o jehož možném původu by se dala napsat docela slušně tlustá kniha. Úvodní kapitolu takové knihy by zabralo jen vyjmenování všech českých a také německých variant slova pampeliška. Já tu mohu udělat jen výběr: pamprléška, pampaluška, pamprlica, pampliška, Pampelblume, Pappenstiel, Pfaffenplatte, Bumbelblume a tak dále a tak podobně. Zřejmé je, že česká a německá slova jsou si podobná. Podle jedněch odborníků je to proto, že české slovo je z němčiny, podle druhých proto, že německé slovo je z češtiny. A tak je to s pampeliškou pořád. První část slova je možná z německého Pappe, tedy kněz, a to proto, že odkvetlá pampeliška je holá, plešatá, stejně jako kněží a mniši s vyholenou tonzurou. Jenže je to možná tak, že ze stejného důvodu u kolébky slova pampeliška stálo české slovo pleš; ostatně v jednom českém nářečí se pampelišce říká pléška. Podle jiné abych tak řekl české teorie slovo pampeliška vzniklo ze stejného základu jako slovo pápěří; chmýří odkvetlých pampelišek je všeobecně známé. Ostatně se chmýřím souvisí i další hypotéza, podle které je slovo pampeliška cizí, nějak příbuzné s latinským papus, chmýří. Možná však v případě názvu pampelišky jde, stejně jako u názvů smetanka a mlíčí, o tu charakteristickou bílou a poměrně hustou šťávu. Střehohornoněmecká slova pappala a babillo znamenají kašovitý, kaše se v tomto předchůdci němčiny nazývala peppe.

Stručně řečeno: pokud jde o původ slova pampeliška, je možné skoro všechno. Což mimo jiné znamená, že jde o hodně staré slovo. A už z toho důvodu je dobře, že jsme nevyhověli botanickým nomenklaturníkům a slovo pampeliška v češtině uchovali. Nejen staré věci i stará slova jsou cenná už jen tím, že jsou stará.

Vysílá se v pondělí 14.4.

(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)