14.
května
2009
Alena Ježková v Tandemu
Alena Ježková v TandemuFoto: Jana Chládková
"Česká Rowlingová" se údajně přezdívá spisovatelce Aleně Ježkové. Jak to s její slávou je doopravdy, zjišťoval Jan Rosák v Tandemu. Ale samozřejmě, že se rozhovor odvíjel v tradičním rytmu - začal dětstvím, studiem, kariérním vývojem a skončil u plánů do blízké i vzdálené budoucnosti...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás opět zdraví Jan Rosák. Tandem, to je v představách mnohých, a ta představa je správná, motocykl se dvěma sedadly, etimologický původ tohoto slova je z angličtiny, znamená něco za sebou. V přeneseném významu je tedy rozhlasový tandem pořadem, ve kterém vystupují vždy dva lidé, tedy já a zejména pak můj host. O tom dnešním bych vám rád řekl, že je to velmi sympatická dáma, původně chtěla být prý černoškou, no to jsou věci, archeoložkou, no taky zajímavý, cestovatelku, etnografkou, to je na dítě velice zajímavá touha, malířkou, fotografkou, psycholožkou a učitelkou. Ale to jenom do té chvíle, než se opravdu stala spisovatelkou. Vítám přední spisovatelku hlavně pro děti Alenu Ježkovou. Dobrý den.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste nejenom spisovatelka, ale vaše pracovní zařazení vás také mnohdy zavedlo na zajímavá místa, o tom všem si začneme povídat s Alenou Ježkovou v Tandemu hned po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, paní Ježková, kde jste se narodila?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já jsem se narodila v Praze a dokonce v samém centru Prahy na Staroměstském náměstí, ale ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tak, prakticky v porodnici v Podolí, asi jako většina pražských dětí, nicméně v centru Prahy jsem prožila celý svůj život a žiju tam do dneška.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pořád na tom samém místě?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Pořád na tom samém místě, ale už se brzy budu stěhovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo. A v tom samém bytě pořád bydlíte, kde jste strávila dětství?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano, ale ten byt se naprosto proměnil, už je úplně jiný samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to je hezký, ale stejně si myslím, že je zajímavý, že člověk pořád chodí do těch samých dveří, po těch samých schodech a tak. Je to, je to zvláštní docela, protože lidi se jinak jaksi v tom životě docela přemisťují z místa na místo. Ale ty vaše touhy dětský, ty jsou teda zajímavý. No, nezlobte se na mě, mě se taky vždycky líbili tmaví lidé a vy jste chtěla být černoškou. Jak jste na tom pracovala třeba?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Byla jsem dítě, nenapadlo mě na tom pracovat, ale líbilo se mi, protože v době mého dětství tady bylo černochů docela málo, tak se mi vlastně líbilo, že jsou úplně jiní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to určitě, ale, když já jsem chtěl být třeba jako dítě vojákem nebo závodníkem, tak jsem prostě si vzal poklici, že jo, mamince, sedl jsem si do obrácenýho štokrlete a dělal jsem brrr a poprskal jsem celou poklici, protože jsem si hrál na toho závodníka. Jak jste si hrála vy na černošku? To mi řekněte.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já jsem si na ní ani nikdy nehrála. Já jsem o tom jenom snila, já jsem čekala, že se to třeba stane.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A na co jste si teda hrála nejraději?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tak nejradši jsem si hrála na učitelku. To dokonce po mě podědila i moje dcera a dokonce to provozovala s ještě mnohem větší důsledností než tehdy já. Na učitelku jsem si ráda hrála, pak jsem ale moc ráda četla, takže potom už jsem si tolik nehrála a spíš jsem si hrála prostřednictvím těch knížek, to je opravdu pravda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, měla jste také Vánoce spojené s dárky, myslím teď knižními?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Mě naopak dělalo radost, když tam knížky nebyly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ale to má takový zvláštní důvod. Můj tatínek pracoval vlastně jako teoretik dětské literatury a nám domů chodila produkce měsíční Albatrosu, dětského nakladatelství, každý měsíc, takže přicházely poštou veliké balíky knih a opravdu na Vánoce už jsem žádnou knihu pod stromečkem nechtěla mít a když tam ty knihy byly, tak mi to připadlo jako, kdyby tam byly třeba ponožky, jako něco naprosto obyčejného. Ale to je samozřejmě tím, že mezi těmi knihami jsem vyrůstala, považovala jsem to za něco přirozeného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tím tedy zvláštní a pozitivní je, nebo tím více pozitivní je to, že jste se těm knížkám potom věnovala přesto, že jste mohla být teoreticky přesycena, ne?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já myslím, že ani ne. On to byl, pro mě to byl takový zvláštní svět. Pro mě do dneška kniha je naprostá samozřejmost, vůbec nechápu, že někdo může žít bez knihy, žít bez čtení nebo že si nepřečte za týden jedinou knihu. Já vlastně třeba i teď v dospělosti mám vždycky rozečteno hned několik knih a nejkrásnější pro mě je probudit se třeba o víkendu, v takových jako třeba 7 ráno, udělat si čaj a pak si zase zalézt do postele a probírat se tou řadou na tom nočním stolku a střídat si podle chuti, co jako zrovna teď jako kus dát a kus jaký knihy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vy fakt zvládnete, že víc knížek najednou? Tak já to taky mám někdy. Ale mám v tom trošičku potom guláš a stane se někdy, že bohužel některou knížku pak úplně zapomenu dočíst třeba.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
To se mi občas stane taky, ale spíš než bych zapomněla, tak třeba na ní zapomenu na dlouhý čas a třeba ji taky někde najdu jako položenou na úplně jiném místě s překvapením ji otevřu, ale musím říct, že já taky většinou už nečtu příliš beletrie, i když beletrii čtu taky jako vzácnost velmi dobrou beletrii a v podstatě se věnuju dost knížkám faktografickým, historickým, různým encyklopediím, to můžete nahlížet do takových věcí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, to je pravda, tam to můžete klidně i odskočit si občas od toho. Takže knížky se staly v podstatě vaším osudem a věděla jste už v tomhle tom věku, že by, nebo tušila jste, že by mohly být opravdu vaším životním posláním třeba?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Víte, je to velmi zajímavý. Mě to, mě to vlastně nikdy nenapadlo. V dospělosti jsem si na to nevzpomínala, člověk si nevybavuje konkrétně, co si kdy myslel, když byl jako dítě. Možná si to nevybavuju proto, že jsem si toho myslela hodně. Ale já jsem se stala novinářkou a samozřejmě jsem k tomu čtení i psaní měla nějaký přirozený sklon, k českému jazyku, vystudovala jsem literaturu a český jazyk. Nicméně jsem se opravdu až v dospělosti, až když jsem napsala druhou nebo třetí knížku, najednou se mi vybavila vzpomínka, jako když se vám rozsvítí v hlavě a vzpomněla jsem si, když mi bylo asi 9, že jsem si napsala do takového toho oranžového sešitku, jak jsme v dětství měli, notýsku, napsala jsem si tam: Až budu velká, budu spisovatelkou. A najednou se mi to vrátilo ta vzpomínka a já jsem s takovým velkým šokem vlastně přišla na to, že to se třeba může lidem klidně dít takový věci, že se stanete něčím a vlastně nevíte, že jste chtěl být něčím a pak si na to třeba vzpomenete, když už tím jste.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká česká Rowlingová, Alena Ježková.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před písničkou jsem dal mého dnešního hosta spisovatelku Alenu Ježkovou do souvislosti s v podstatě dneska s nejslavnější světovou spisovatelkou knih pro děti, paní Rowlingovou. Ale to vás určitě jaksi neurazilo, ale je samozřejmě rozdíl anglická literatura a naše literatura. Ale problém toho, jestli děti čtou, je celosvětový, bych řekl. Protože ta televize, počítače, nejrůznější nová masmedia by mohla teoreticky děti od knih odvádět. A já se vás chci zeptat, jaká je vaše zkušenost? Opravdu děti jsou od knih odtrženy, odváděny a nebo čtou?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já jezdím poměrně často na besedy, až už mě to skoro vysiluje, ale pořád toho nechci nechat, protože právě se dostávám do kontaktu s dětmi, a to je docela cenná věc. Takže pochopitelně, že děti čtou méně, mají jiný život, do jejich života vstoupila nová média, tráví spoustu hodin u počítače, dívají se na televizi na filmy a já tedy musím říct, že z takového toho trošku marasmu, kde tohle byla většinová zábava a skutečně asi ty děti nečetly třeba před 10 lety si myslím, že to byla taková novinka ty počítače, tak z tohohle marasmu se pomalu ty děti začínají dostávat a já jsem objevila nový fenomén, který pro mě a samozřejmě i pro spoustu rodičů musí být docela pozitivní a radostný, a to, že naopak, ty děti začínají být přesyceny těmi médii a začínají zjišťovat, že ta kniha je postavená na jiném principu, protože na film se můžete dívat, jste uhranut, třeba když je to dobrý film, že jo, jste unešen a pak ten film skončí a už se k němu těžko budete vracet. Kdežto u té knihy, když ji čtete, tak ještě ke všemu je tam veliký prostor pro vlastní fantazii, takže vlastně něco dělat musíte, jestli chcete pochopit ten příběh, a tohle pro ty děti se začíná stávat zajímavý. Dostat se skrz tu knihu k něčemu, k nějakému příběhu, teď si třeba představovat, že tam jako jste a můžete se k tomu ještě vrátit, ještě navíc to můžete odložit nebo si o tom můžete povídat s rodiči, nebo se jich na to můžete ptát. Je to dobrý. Tohle to začíná se opravdu objevovat, vidím to na dětech, když s nima mluvím o knížkách, že vlastně s překvapením objevují tenhle ten princip, a to bych řekla, že je velmi, velmi dobré.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám takový pocit, opravte mě, jestli se pletu, že zrovna Joanne Rowlingová se svým Harry Potterem měla možná velikou, nebo možná má velikou zásluhu na tom, že děti se vracejí ke knížkám.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Nedokážu to posoudit. Jako pochopitelně zaplať pánbůh za tuto knihu, protože ji opravdu začaly všechny děti číst a vím to dobře na příkladu své dcery, která jakoby odmítala cokoliv jiného, ale když tahle kniha se stal módní, tak možná, jak už jsme trošku zvyklí na ty trendy na hlavně ty děti to dost chytají, tak vlastně tu módní knihu chtěla a opravdu se do ní začetla. Takže to je ale jenom jedna, jedna stránka vlastně té věci. Rowlingové opravdu můžeme být vděční, ale musím říci, že pochopitelně na tom dětském projevu to je proklatě znát a je to znát bohužel nejvíc v projevu písemném. Nejenom v tom projevu ústním. Já občas vždycky jsem v nějakých literárních soutěžích a tam musím hodnotit ty příspěvky, takže mě někdo zavalí několika desítkami, stovkami třeba nějakých prací a neuvěřitelně jim chybí nápad, neuvěřitelně chybí bohatost jazyka. To myslím za naší generace nebylo, ale jak znovu říkám, přestaňme to hodnotit, žili jsme v úplně jiné době, jisté je, a na to vzpomínáme my starší se smutkem, že skončila doba knih, začala doba nových médií, ale rodí se nové místo pro tu knihu v téhle době, a to je moc dobře. Záleží na nás, jak se k tomu místu budeme stavět, jestli budeme říkat, je to skvělé, pojďte zase, vidíte knížka vám dá víc než film, tak to už, ta propagace už je potom opravdu na nás dospělých.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Alena Ježková vystudovala obor čeština, pedagogika, jestli se nepletu, ano? Na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. A začala jste pracovat jako novinářka. Kde se vzal potom ten, ten impuls, nebo odkud přišel ten impuls, že jste poprvé, vaším literárním výtvorům dala formu beletrie, dejme tomu, nebo vůbec knihy?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Zajímavé, zajímavé. Tak ten první impuls to byl vlastně fór. Už to dneska můžu přiznat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tehdy jsem ještě pracovala v týdeníku jako editorka, už ne jako novinářka, protože už se mi opravdu nechtělo moc psát a přišel za mnou kolega, který spolupracoval s jedním nakladatelstvím a nabídl mi, že by potřebovali napsat nějakou dětskou knihu. Já jsem řekla, no, tak proč ne, já to napíšu. A myslela jsem si, že si jako užiju, že to bude legrace. Což se nakonec tak stalo a tak vlastně spatřila světlo světa má první knížka Hrochoslon, která ale opravdu nebyla psaná vůbec žádným literárním úsilím, nebo řekla bych i nějakou takovou erudicí, prostě to je jako příjemný, laskavý příběh pro děti, který do dneška tady nacházím v některých knihovnách a už skoro zamáčknu slzu, jak mi to přijde dávno. To se stalo poprvé a potom bylo zajímavé, že taková serióznější touha mě přivedla k tomu psaní v konfrontaci s realitou. Tou realitou byly vědomosti mojí tehdy devítileté dcery o staré Praze a já pochopitelně jako staroměšťák pražský jsem milovník všech památek a znám všechny pověsti a legendy a historky pomalu o každém kameni. A jednou jsem nějakou namátkou zjistila, že ona vlastně ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To máte, promiňte, to znáte z doby, kdy jste jako dcera tatínka, který měl doma plno knížek je pročítala, nebo odkud znáte tedy ty legendy?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Musím říct, že, to je zajímavý. Legendy ty mě provázejí opravdu až do dospělosti a vlastně teď zase převypravuju legendy a pověsti. Mě ty legendy fascinovaly už jako dítě, nejenom pražské, ale opravdu i české. Oni totiž jsou úplně jiné než pohádky. O tý pohádce každý inteligentní dítě od určitýho věku ví, že je to vymyšlenost. Kdežto ta legenda, tam máte pořád nevíte, která ta půlka je pravdivá a která není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se pořád nevím, jestli ten Golem někde náhodou neleží, že jo?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, samozřejmě a jestli ten ohnivý muž se tam někdy nezjevuje a tahle ta jistota tam není, jo, to prozření do tý reality. A to mě se vždycky hrozně líbilo, že tam zůstávají ty otevřený dveře a ta pověst taky jinak jakoby ve vás žije, jinak funguje. Jinak vlastně s námi potom chodí, zůstává tam. Vsadím se, že když vlastně řeknete někomu pověst o Karlštejně, tak už nikdy se na ten hrad nepodívá stejnýma očima a stejně tak já, když jsem to načetla, už jsem nikdy nemohla těmi místy, těmi, kolem těch domů procházet se stejným pocitem. Vždycky už máte dojem, že z těch dveří může něco vylízt každou chvíli. A to je skvělý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano, ano, vy jste napsala knížku Praha babka měst. To se mi hrozně líbí, ten, ten název je ...
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tu jsem právě napsala jako druhou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Právě, já to tady mám takhle seřazeno a mě se strašně líbí ten název. Samozřejmě je to hezká hříčka, co si budeme povídat, ale měla to být jenom hříčka, nebo jste tím ještě něco myslela?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Musím říct, že já přece jenom jako novinář vždycky myslím, že jsem byla docela dobrej titulkář, takže to mi tak jako zůstalo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to určitě prodává, co si budem povídat.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já jsem snad ani nešlo o to tady nešlo o to, aby se knížka rozšířila, ale především šlo o to, aby se jí ty děti nebály. Prostě na první pohled věděly, že to je nějaký vtip, jako, že to je nějaký fór. Kdyby jste to nazval Praha matka měst, tak se osypou, ale když to nazvete Praha babka měst, tak se tomu do dneška smějou. Vlastně si ani nevšimnout, že když tu knížku otevřou, tak se tam dozvídají nějaká fakta. Já jsem si dávala velký pozor, aby tam bylo minimálně dat, aby tam byly reálné fotky všech věcí, které vlastně můžete v té Praze do dneška potkat. Aby tam byly i ve velké zkratce samozřejmě legendy a psala jsem tu knížku, když jsem zastávala poměrně exponované místo, pracovala jsem na magistrátu hlavního města Prahy, to bylo v roce 2000 a 2001 a 2002, no, a já do dneška vůbec nechápu, jak jsem to knihu mohla napsat popravdě, není mi to nějak jasné, jenom vím, že jsem psala o víkendech, psala jsem po nocích, ale byla to pro mě vynikající kompenzace, protože ta práce byla dost náročná, stresující, velmi racionální a teď najednou jsem asi potřebovala to kompenzovat to nějakou noční prací, kde jste se mohl pustit jako zpátky k těm svým vzpomínkám a prožitkům a kde jste mohl být vlastně jakoby sám sebou, nejenom tou rolí, která byla opravdu velmi jako striktně vymezena. Takže to mě asi k tomu podnítilo taková ta, takovej ten pocit té kompenzace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mě se samozřejmě ten název hrozně líbí a pořád přemýšlím o tom, že jste měla pokračovat v tom seriálu a napsat potom, dejme tomu, Karlův most, dědek všech mostů, Karlštejn, kmotr všech hradů. To by byl hezkej seriál, že jo?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
To je krásná, já myslím, že to je nádherný. Tak za kolik to prodáte, ty titulky?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak domluvíme se. Zatím si posluchači poslechnou hezkou písničku a my se jdem domlouvat o tantiémech.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Humor je součástí, nedílnou součástí dokonce knížek mého dnešního hosta, spisovatelky Aleny Ježkové. A to nejenom v názvech, Praha, babka měst. Nepřestanu se usmívat, to je krásný, opravdu, tak, tak inspirativní název. Ale samozřejmě, že humor se objevuje i v těch vašich knížkách, protože si myslím, že to je hezká, hezký klíč k těm dětským srdcím, prostě použít občas nějaký fór, vtípek a podobně, ale to nechme teď stranou, protože teď se tady v našem pořadu, v Tandemu, musíme dostat k některému z klasiků českého humoru. Musíme, chceme se dostat, a to vaším prostřednictvím, paní Ježková. Takže koho vyberete?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já jsem měla vždycky velice, velice ráda Františka Filipovského, a to třeba i tehdy, když jenom daboval. A myslím si, že naprosto třeba nezapomenutelné, naprosto nezapomenutelné jsou výroky čarodějnice z Mrazíka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, samozřejmě, jím dabované ano, ano.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
František Filipovský jím dabované. A to je něco tak excelentního, to můžu vidět po 60, po 100 a vždycky se budu strašně smát. A víte, já se moc nesměju. Tomu současnému humoru. Ono se to častěji vede než nevede. V dnešní době, nevím, čím to je, ale nějaká jiskra, jiskra se z těch věcí vytratila, ale ta čarodějnice v Mrazíkovi, ta zafunguje vždycky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty máš čáry, já ... ne ... ty máš svaly, já mám čáry. No, určitě samozřejmě, a co takhle František Filipovský, jsem dostal teď nápad, v jedné z nejslavnějších knížek pro děti, pro kluky, Bylo nás pět.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tak, to by byl krásný zážitek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to si teď dáme určitě a můžeme si dát dokonce takovou zvláštní scénku, kdy František Filipovský předváděl publiku, jak čítával Bylo nás pět. Takže tam uslyšíme i to, co v tom původním provedení Bylo nás pět nebylo, a to ohlas publika. Takže si k tomu můžeme přimyslet i náš potlesk nás dvou ve studiu.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tak, to je skvělé.
/ Ukázka /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Alena Ježková pracovala v nejrůznějších funkcích, které neměly až tak úplně blízko ke spisovatelské činnosti, teď mám na mysli úplně tedy jaksi funkce v kancelářích, to znamená pracovala jste jako ředitelka odboru Public realizacions, na magistrátě, je to tak?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už jste mluvila o tom, že jste pracovala jako zástupkyně šéfredaktorky tuším v Reflexu to bylo?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Šéfredaktora.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Šéfredaktora.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Spíše jako editorka, řekněme, editorka Reflexu, to je asi přesnější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a na nejrůznějších funkcích v PR a podobně, v komunikačních agenturách. Dneska už se věnujete jenom výhradně spisbě, tedy?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Dovolte, abych se zasmála. Ha, ha, ha. Přece jenom nejsem Rowlingová. Takže samozřejmě si nemohu dovolit, věnovat se pouze psaní a žít pak z těch tantiémů, které, myslím v té umělecké práci jsou podobné, takže, co my dva si budem říkat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže jste Rowlingová, ovšem s tou výhradou, kromě těch honorářů.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, asi, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, čemu se teď věnujete jaksi?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já, já, pracuji na volné noze a pracuji stále v téhle té své vlastně branži, která se týká různých agenturních prací, to znamená, že pracuji jako externista, ale mohu dělat třeba nějaké mediální analýzy, nebo edituji texty pro různé časopisy firemní, ale taky třeba v poslední době jsem začala taky pracovat jako kurátorka výstav, což je báječná, báječná práce. Já jsem si totiž v dospělosti splnila svůj dětský sen, protože já jsem vždycky toužila spíš malovat než psát, a to musím taky přiznat. Do dneška je mi to líto, že jsem to neudělala, nicméně to je tak, když má člověk, řekněme, předpoklady pro více věcí, vždycky musíte jednu oželet. Nikdy, nikdy nemůžete být excelentní v obou dvou a pokud ano, tak to jsou opravdu géniové, kteří se rodí jednou za tisíc let a těch Leonardů daVinci zas tolik nebylo, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. No, ale vy jste chtěla být jak jsem tady už citoval v úvodu taky malířkou a fotografkou, tak to se vám třeba mohlo splnit teď v té dokonce sloučit v té funkci kurátorky. Udělala jste výstavu třeba v Prašné bráně, tu stálou expozici Králův Dvůr a podobně. Ale přece jenom bych se teď ještě chtěl víc zaměřit na to, na to spisovatelství vaše. Knížky, které najdou dětští čtenáři v knihovnách a v prodejnách knih, jako třeba Staré pověsti české a moravské a nebo Příběhy z Dalimila, Pražské legendy, 77 pražských legend, Strážci pražských ulic, Příběhy českých knížat a králů a nebo ta poslední Prahou kráčí lev. O té bych si chtěl trošičku popovídat, která byla nominována na cenu Magnesia Litera. A teď úplně nově, to je čerstvá zpráva úplně, získala cenu za nejkrásnější knihu pro děti, nebo vůbec.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Pro děti, v kategorii pro děti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte něco, pár slov o téhle té knížce Prahou kráčí lev. Co to je za lva, proč kráčí Prahou, kam dojde?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ale, takhle stručně, kdoví, jestli to dokážu. Tak protože tenhle příběh se trošku vymyká, protože je poetický, je to opravdu pohádka. On bývá často označován jako takový průvodce, ale průvodce ve smyslu bedekerů, dětský průvodce ale průvodce ve smyslu bedekerů to pochopitelně není. Je to pořád pohádka. Že někdo prochází konkrétními místy, tak to děláme dnes a denně taky. Je to příběh kluka, který přijel z ciziny evidentně do Prahy, a rodiče ho nechali den v hotelovém pokoji. A byl to malý kluk, takže s sebou na cesty i s rodiči vozil svého žlutého lva. Jestli je to plyšák, nebo není, to není tak úplně jasné, prostě je to žlutý lev a basta. No a ráno se probudil a zjistil, že ten žlutý lev se ztratil. Tak co asi člověk udělá? Rozbrečí se, ale tenhle kluk David měl velké štěstí, protože k němu na okno přilétl nejchytřejší a nejlepší pražský holub Modropírko, který se uměl i nafouknout a stal se holubím létadlem a vlastně toho kluka pak vozil na různá místa, kde spolu toho lva hledali. A vlastně hledali ho cíleně na místech, kde Modropírko věděl, že nějací lvi už jsou, tak nebyl si jistý, jestli to náhodou není ten Davidův, ale současně ale také věděl, že se těch ostatních lvů můžou zeptat, jestli neviděli toho žlutého. Ale nemůžu teď říct, kam došli a nemůžu říct, kde se ten lev našel. Můžu prozradit, že se našel, ale nechci říkat kde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale určitě ta cesta je v tomto případě cíl, to znamená to kudy procházejí, co vidí, tak to je asi to nejzajímavější.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Samozřejmě, je to taková, taková tradiční cesta, královská cesta s takovou hezkou úhybkou do jednoho nádherného, překrásného místa, na které se dost jako zapomíná, to je taky, patří k těm tradičním místům Prahy s velkou magií, a to je Starý židovský hřbitov. Takže tam se dokonce zjeví 9999 pražských lvů.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídáme si dnes v Tandemu se spisovatelkou Alenou Ježkovou. Jejíž knížky jsou prodchnuty takovou příjemnou, optimistickou atmosférou, no samozřejmě nebudete děsit děti, že jo nějakým, nějakýma hrůzama nebo ...
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ale jo, víte, jak se děti děsí rády?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vím, že jo, ale ... i ve vašich knížkách děsíte, jo?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano, já jsem, víte co, já si myslím, že já vlastně ani neděsím, pochopitelně, když ten příběh je pohádkový, tak jako vyděsím cíleně, ale myslím si, že třeba v těch knížkách, které jsou, mají ty historické náměty, tam se tady těm krvákům opravdu nevyhýbám. Jako když holt se bojovalo sekyrami, tak prostě museli jako padnou strašnou ranou sekyry a musela se vyvalit z hrudi krev, nedá se nic dělat, to byl středověk. A když se vypalovalo, tak se vypálilo hradiště, hotovo. A dokonce musím říct, že cíleně i myslím na to, abych to tam popisovala. Ne pochopitelně u nějaké úchylky, jakože bych tam chtěla popisovat nějaké scény, kterých by se děti bály, ale je to taková tvář historie a tyhle ty vlastně tyhle ty věci, o kterých se vlastně vůbec v těch knihách nedočtete, protože tam je vždycky, padlo 10 tisíc bojovníků, ale nikdo vám nenavodí ten strašný pocit, jak hrozný to muselo být. A myslím, že ty děti to potřebujou prožívat tyhle ty věci, aby i přiblížily ty události.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že jim to ani neublíží. Podívejte se, my jsme odkojeni knížkama Boženy Němcové a tam bylo pěknejch hrůz, že jo. A co Andersen?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, já myslím, já myslím, že ty české lidové pohádky byly dostatečně příšerné, nebo Grimmovy pohádky ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, Grimmovy, to už vůbec nemluvím, kdysi jsem koupil, nebo dostal jsem pro dceru knížky, knížku tedy Grimmových pohádek a musel jsem některé úplně zatajit, já jsem cenzurovat prostě.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já musím, já musím říct, že já jsem měla největší děs z takové velmi stručné pohádky, která nevím, jestli si jí jako lidé pamatují, ale byla velmi stručná, krátká, byl to jenom takový příběh, jak přišlo děvče k čarodějnici, mělo u ní sloužit a samozřejmě to nějak neumělo a dělalo to špatně, protože to bylo líné děvče a ta čarodějnice jednoho dne řekla, dobře tvoje služba skončila, proměnila ji v poleno a hodila ho do ohně a říkala, tak, teď alespoň konečně něco prospěšného jsi vykonala. Hezky to hoří.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Skutečně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ona jí normálně takhle spálila.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tak vidíte, ty lidové příběhy jsou samozřejmě naprosto jako drastický, zase to byl lidový příběh vyprávěný dospělými pro dospělí, na to nesmíme zapomínat. Všechny ty lidové pohádky, ať to jsou vlastně Afanasieovy ruský pohádky, ty sbírky, ať to jsou Grimmovy sbírky a nebo i naše český lidový pohádky, to jsou prostě, to je folklórní slovesnost, to nikdy nebylo vlastně určeno dětem, to nebylo takhle staženo a nasměrováno přímo k dítěti. To jsme z toho udělali dneska my ten kýč, takový jako, aby to všecko bylo malinké, roztomilé a do růžova a medvídek. Jako to, to je všechno věc posledních 200 let, protože tohle existovalo jako seriózní literatura lidové folklórní sbírky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale mělo to vychovávat děti. Tak já vzpomínám třeba zrovna na toho Andersena.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, to určitě. Já musím říct, že teď jste mi připomněl, že vlastně i v té nové knížce Prahou kráčí lev, která pochopitelně dostala tu cenu Nejkrásnější kniha, taky za to, že ji fantasticky výtvarně upravila Michaela Kukovičová a graficky potom Klára Kvízová, což jsou opravdu vynikající autorky, tak tam je tak jedna taková ilustrace a já jsem to věděla, já jsem chtěla, aby Míša Kukovičová tu ilustraci zmírnila, protože se mi zdála opravdu naprosto příšerná a věděla jsem, že to tak dopadne, protože všichni moji přátelé mi říkají, no, ale ti chrliči na tom Svatovítským chrámu, to musíme otáčet, to děti nechtějí vidět. Vždycky si to chtějí přečíst všecko třikrát, ale tohle musíme rychle přeskočit. Ale zase dítě jako dítě. Zase syn mých známých údajně reaguje tak, že jsou nuceni s ním neustále chodit na ten Svatovítský chrám a zezdola se na ty chrliče dívat, protože ho to fascinuje samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prosím. Přispěla jste k tomu, že děti mají zájem o historii.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, jistě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je samozřejmé, že stejně jako třeba herci nehrají divadlo pro to, aby získali Thálii, tak ani spisovatelé nepíší knihy pro to, aby byli potom oceněni třeba i cenou Magnesia Litera, na kterou byla nominována Alena Ježková, můj dnešní host. Ale je to příjemné, je to nepochybně příjemné a je to určitě i další takový příjemný hnací motor, takový stimul k tomu, aby člověk sednul zase k tomu počítači. To znamená, co máte před sebou, co máte rozepsáno, na co se teď můžeme my a děti těšit?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Musím ještě říct trošku k těm cenám. Ono to člověka samozřejmě velmi potěší, ale ten stimul já vidím spíš negativně, protože je to tlak, je to vysoká laťka, je to vždycky taková pocta, že najednou jako ztratíte dech a řeknete si, pane bože, teď budu muset napsat něco ještě lepšího. Nemůžete už napsat jako, nemůžete už jít dolů. A teď vás to pořád takhle tlačí a žene.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně. Aby si neřekli náhodou kritici, vidíte jo, už nedosáhla na tu svou předchozí knížku.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
A taky musí člověk dávat pozor, aby se z toho jako tak nějak nezbláznil a nepsal takové, takzvané druhé knihy, že jo, jak se točí ty druhé filmy, tak se točí z těch zbytků se píšou ty druhé knihy, tak to bych taky nerada. Ale já mám štěstí, protože moje další knížka, ta už byla napsána v listopadu loňského roku a vyjde už teď za měsíc, její křest bude na pražském veletrhu Svět knihy v sobotu, tuším, že to je 16. května asi ve 2 hodiny a je to 33 moravských legend a to je, to bylo překrásné téma, já jsem si to velmi, velmi užila a když jsme se bavili o těch drasťárnách, tak samozřejmě i tyhle moravské pověsti jsou dost drastické a sirové, protože tam prolíná turecká válka, tam prolínají nájezdy tatarských vojsk, která byla velmi krutá, takže ty příběhy jsou velmi pěkné. Ale nicméně v tuhle chvíli opravdu teď, teď už od ledna pracuji na knížce, to už snad můžu říct, která vyjde koncem roku v nakladatelství Albatros, a je to fantastická věc, je to nové převyprávění řeckých legend po Eduardu Petiškovi. Protože Albatros se věnuje péči opravdu o tu dětskou literaturu, a to i ve smyslu takové té doporučené četby a má dost takové možnosti získávat informace od učitelů, skutečně konkrétně, i se mi to potvrdilo na těch besedách, že vlastně tahle knížka už začíná být pro ty děti příliš, příliš náročná, že je moc složitá, že tam je moc věcí a že vlastně potřeba, ne samozřejmě to zjednodušit, ale udělat to zase nějak úplně jinak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doufám, že stejně jako ostatní čtenáři, i děti, budu i nadále překvapován hezkými příběhy z pera a z počítače tedy spíš, Aleny Ježkové, mého dnešního hosta. Takže moc děkuju za vaší dnešní návštěvu, za knížky a budem se těšit na ty další.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Děkuji za přání a hezký den.
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás opět zdraví Jan Rosák. Tandem, to je v představách mnohých, a ta představa je správná, motocykl se dvěma sedadly, etimologický původ tohoto slova je z angličtiny, znamená něco za sebou. V přeneseném významu je tedy rozhlasový tandem pořadem, ve kterém vystupují vždy dva lidé, tedy já a zejména pak můj host. O tom dnešním bych vám rád řekl, že je to velmi sympatická dáma, původně chtěla být prý černoškou, no to jsou věci, archeoložkou, no taky zajímavý, cestovatelku, etnografkou, to je na dítě velice zajímavá touha, malířkou, fotografkou, psycholožkou a učitelkou. Ale to jenom do té chvíle, než se opravdu stala spisovatelkou. Vítám přední spisovatelku hlavně pro děti Alenu Ježkovou. Dobrý den.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste nejenom spisovatelka, ale vaše pracovní zařazení vás také mnohdy zavedlo na zajímavá místa, o tom všem si začneme povídat s Alenou Ježkovou v Tandemu hned po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, paní Ježková, kde jste se narodila?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já jsem se narodila v Praze a dokonce v samém centru Prahy na Staroměstském náměstí, ale ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tak, prakticky v porodnici v Podolí, asi jako většina pražských dětí, nicméně v centru Prahy jsem prožila celý svůj život a žiju tam do dneška.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pořád na tom samém místě?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Pořád na tom samém místě, ale už se brzy budu stěhovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo. A v tom samém bytě pořád bydlíte, kde jste strávila dětství?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano, ale ten byt se naprosto proměnil, už je úplně jiný samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to je hezký, ale stejně si myslím, že je zajímavý, že člověk pořád chodí do těch samých dveří, po těch samých schodech a tak. Je to, je to zvláštní docela, protože lidi se jinak jaksi v tom životě docela přemisťují z místa na místo. Ale ty vaše touhy dětský, ty jsou teda zajímavý. No, nezlobte se na mě, mě se taky vždycky líbili tmaví lidé a vy jste chtěla být černoškou. Jak jste na tom pracovala třeba?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Byla jsem dítě, nenapadlo mě na tom pracovat, ale líbilo se mi, protože v době mého dětství tady bylo černochů docela málo, tak se mi vlastně líbilo, že jsou úplně jiní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to určitě, ale, když já jsem chtěl být třeba jako dítě vojákem nebo závodníkem, tak jsem prostě si vzal poklici, že jo, mamince, sedl jsem si do obrácenýho štokrlete a dělal jsem brrr a poprskal jsem celou poklici, protože jsem si hrál na toho závodníka. Jak jste si hrála vy na černošku? To mi řekněte.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já jsem si na ní ani nikdy nehrála. Já jsem o tom jenom snila, já jsem čekala, že se to třeba stane.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A na co jste si teda hrála nejraději?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tak nejradši jsem si hrála na učitelku. To dokonce po mě podědila i moje dcera a dokonce to provozovala s ještě mnohem větší důsledností než tehdy já. Na učitelku jsem si ráda hrála, pak jsem ale moc ráda četla, takže potom už jsem si tolik nehrála a spíš jsem si hrála prostřednictvím těch knížek, to je opravdu pravda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, měla jste také Vánoce spojené s dárky, myslím teď knižními?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Mě naopak dělalo radost, když tam knížky nebyly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ale to má takový zvláštní důvod. Můj tatínek pracoval vlastně jako teoretik dětské literatury a nám domů chodila produkce měsíční Albatrosu, dětského nakladatelství, každý měsíc, takže přicházely poštou veliké balíky knih a opravdu na Vánoce už jsem žádnou knihu pod stromečkem nechtěla mít a když tam ty knihy byly, tak mi to připadlo jako, kdyby tam byly třeba ponožky, jako něco naprosto obyčejného. Ale to je samozřejmě tím, že mezi těmi knihami jsem vyrůstala, považovala jsem to za něco přirozeného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tím tedy zvláštní a pozitivní je, nebo tím více pozitivní je to, že jste se těm knížkám potom věnovala přesto, že jste mohla být teoreticky přesycena, ne?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já myslím, že ani ne. On to byl, pro mě to byl takový zvláštní svět. Pro mě do dneška kniha je naprostá samozřejmost, vůbec nechápu, že někdo může žít bez knihy, žít bez čtení nebo že si nepřečte za týden jedinou knihu. Já vlastně třeba i teď v dospělosti mám vždycky rozečteno hned několik knih a nejkrásnější pro mě je probudit se třeba o víkendu, v takových jako třeba 7 ráno, udělat si čaj a pak si zase zalézt do postele a probírat se tou řadou na tom nočním stolku a střídat si podle chuti, co jako zrovna teď jako kus dát a kus jaký knihy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vy fakt zvládnete, že víc knížek najednou? Tak já to taky mám někdy. Ale mám v tom trošičku potom guláš a stane se někdy, že bohužel některou knížku pak úplně zapomenu dočíst třeba.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
To se mi občas stane taky, ale spíš než bych zapomněla, tak třeba na ní zapomenu na dlouhý čas a třeba ji taky někde najdu jako položenou na úplně jiném místě s překvapením ji otevřu, ale musím říct, že já taky většinou už nečtu příliš beletrie, i když beletrii čtu taky jako vzácnost velmi dobrou beletrii a v podstatě se věnuju dost knížkám faktografickým, historickým, různým encyklopediím, to můžete nahlížet do takových věcí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, to je pravda, tam to můžete klidně i odskočit si občas od toho. Takže knížky se staly v podstatě vaším osudem a věděla jste už v tomhle tom věku, že by, nebo tušila jste, že by mohly být opravdu vaším životním posláním třeba?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Víte, je to velmi zajímavý. Mě to, mě to vlastně nikdy nenapadlo. V dospělosti jsem si na to nevzpomínala, člověk si nevybavuje konkrétně, co si kdy myslel, když byl jako dítě. Možná si to nevybavuju proto, že jsem si toho myslela hodně. Ale já jsem se stala novinářkou a samozřejmě jsem k tomu čtení i psaní měla nějaký přirozený sklon, k českému jazyku, vystudovala jsem literaturu a český jazyk. Nicméně jsem se opravdu až v dospělosti, až když jsem napsala druhou nebo třetí knížku, najednou se mi vybavila vzpomínka, jako když se vám rozsvítí v hlavě a vzpomněla jsem si, když mi bylo asi 9, že jsem si napsala do takového toho oranžového sešitku, jak jsme v dětství měli, notýsku, napsala jsem si tam: Až budu velká, budu spisovatelkou. A najednou se mi to vrátilo ta vzpomínka a já jsem s takovým velkým šokem vlastně přišla na to, že to se třeba může lidem klidně dít takový věci, že se stanete něčím a vlastně nevíte, že jste chtěl být něčím a pak si na to třeba vzpomenete, když už tím jste.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká česká Rowlingová, Alena Ježková.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před písničkou jsem dal mého dnešního hosta spisovatelku Alenu Ježkovou do souvislosti s v podstatě dneska s nejslavnější světovou spisovatelkou knih pro děti, paní Rowlingovou. Ale to vás určitě jaksi neurazilo, ale je samozřejmě rozdíl anglická literatura a naše literatura. Ale problém toho, jestli děti čtou, je celosvětový, bych řekl. Protože ta televize, počítače, nejrůznější nová masmedia by mohla teoreticky děti od knih odvádět. A já se vás chci zeptat, jaká je vaše zkušenost? Opravdu děti jsou od knih odtrženy, odváděny a nebo čtou?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já jezdím poměrně často na besedy, až už mě to skoro vysiluje, ale pořád toho nechci nechat, protože právě se dostávám do kontaktu s dětmi, a to je docela cenná věc. Takže pochopitelně, že děti čtou méně, mají jiný život, do jejich života vstoupila nová média, tráví spoustu hodin u počítače, dívají se na televizi na filmy a já tedy musím říct, že z takového toho trošku marasmu, kde tohle byla většinová zábava a skutečně asi ty děti nečetly třeba před 10 lety si myslím, že to byla taková novinka ty počítače, tak z tohohle marasmu se pomalu ty děti začínají dostávat a já jsem objevila nový fenomén, který pro mě a samozřejmě i pro spoustu rodičů musí být docela pozitivní a radostný, a to, že naopak, ty děti začínají být přesyceny těmi médii a začínají zjišťovat, že ta kniha je postavená na jiném principu, protože na film se můžete dívat, jste uhranut, třeba když je to dobrý film, že jo, jste unešen a pak ten film skončí a už se k němu těžko budete vracet. Kdežto u té knihy, když ji čtete, tak ještě ke všemu je tam veliký prostor pro vlastní fantazii, takže vlastně něco dělat musíte, jestli chcete pochopit ten příběh, a tohle pro ty děti se začíná stávat zajímavý. Dostat se skrz tu knihu k něčemu, k nějakému příběhu, teď si třeba představovat, že tam jako jste a můžete se k tomu ještě vrátit, ještě navíc to můžete odložit nebo si o tom můžete povídat s rodiči, nebo se jich na to můžete ptát. Je to dobrý. Tohle to začíná se opravdu objevovat, vidím to na dětech, když s nima mluvím o knížkách, že vlastně s překvapením objevují tenhle ten princip, a to bych řekla, že je velmi, velmi dobré.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám takový pocit, opravte mě, jestli se pletu, že zrovna Joanne Rowlingová se svým Harry Potterem měla možná velikou, nebo možná má velikou zásluhu na tom, že děti se vracejí ke knížkám.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Nedokážu to posoudit. Jako pochopitelně zaplať pánbůh za tuto knihu, protože ji opravdu začaly všechny děti číst a vím to dobře na příkladu své dcery, která jakoby odmítala cokoliv jiného, ale když tahle kniha se stal módní, tak možná, jak už jsme trošku zvyklí na ty trendy na hlavně ty děti to dost chytají, tak vlastně tu módní knihu chtěla a opravdu se do ní začetla. Takže to je ale jenom jedna, jedna stránka vlastně té věci. Rowlingové opravdu můžeme být vděční, ale musím říci, že pochopitelně na tom dětském projevu to je proklatě znát a je to znát bohužel nejvíc v projevu písemném. Nejenom v tom projevu ústním. Já občas vždycky jsem v nějakých literárních soutěžích a tam musím hodnotit ty příspěvky, takže mě někdo zavalí několika desítkami, stovkami třeba nějakých prací a neuvěřitelně jim chybí nápad, neuvěřitelně chybí bohatost jazyka. To myslím za naší generace nebylo, ale jak znovu říkám, přestaňme to hodnotit, žili jsme v úplně jiné době, jisté je, a na to vzpomínáme my starší se smutkem, že skončila doba knih, začala doba nových médií, ale rodí se nové místo pro tu knihu v téhle době, a to je moc dobře. Záleží na nás, jak se k tomu místu budeme stavět, jestli budeme říkat, je to skvělé, pojďte zase, vidíte knížka vám dá víc než film, tak to už, ta propagace už je potom opravdu na nás dospělých.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Alena Ježková vystudovala obor čeština, pedagogika, jestli se nepletu, ano? Na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. A začala jste pracovat jako novinářka. Kde se vzal potom ten, ten impuls, nebo odkud přišel ten impuls, že jste poprvé, vaším literárním výtvorům dala formu beletrie, dejme tomu, nebo vůbec knihy?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Zajímavé, zajímavé. Tak ten první impuls to byl vlastně fór. Už to dneska můžu přiznat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tehdy jsem ještě pracovala v týdeníku jako editorka, už ne jako novinářka, protože už se mi opravdu nechtělo moc psát a přišel za mnou kolega, který spolupracoval s jedním nakladatelstvím a nabídl mi, že by potřebovali napsat nějakou dětskou knihu. Já jsem řekla, no, tak proč ne, já to napíšu. A myslela jsem si, že si jako užiju, že to bude legrace. Což se nakonec tak stalo a tak vlastně spatřila světlo světa má první knížka Hrochoslon, která ale opravdu nebyla psaná vůbec žádným literárním úsilím, nebo řekla bych i nějakou takovou erudicí, prostě to je jako příjemný, laskavý příběh pro děti, který do dneška tady nacházím v některých knihovnách a už skoro zamáčknu slzu, jak mi to přijde dávno. To se stalo poprvé a potom bylo zajímavé, že taková serióznější touha mě přivedla k tomu psaní v konfrontaci s realitou. Tou realitou byly vědomosti mojí tehdy devítileté dcery o staré Praze a já pochopitelně jako staroměšťák pražský jsem milovník všech památek a znám všechny pověsti a legendy a historky pomalu o každém kameni. A jednou jsem nějakou namátkou zjistila, že ona vlastně ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To máte, promiňte, to znáte z doby, kdy jste jako dcera tatínka, který měl doma plno knížek je pročítala, nebo odkud znáte tedy ty legendy?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Musím říct, že, to je zajímavý. Legendy ty mě provázejí opravdu až do dospělosti a vlastně teď zase převypravuju legendy a pověsti. Mě ty legendy fascinovaly už jako dítě, nejenom pražské, ale opravdu i české. Oni totiž jsou úplně jiné než pohádky. O tý pohádce každý inteligentní dítě od určitýho věku ví, že je to vymyšlenost. Kdežto ta legenda, tam máte pořád nevíte, která ta půlka je pravdivá a která není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se pořád nevím, jestli ten Golem někde náhodou neleží, že jo?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, samozřejmě a jestli ten ohnivý muž se tam někdy nezjevuje a tahle ta jistota tam není, jo, to prozření do tý reality. A to mě se vždycky hrozně líbilo, že tam zůstávají ty otevřený dveře a ta pověst taky jinak jakoby ve vás žije, jinak funguje. Jinak vlastně s námi potom chodí, zůstává tam. Vsadím se, že když vlastně řeknete někomu pověst o Karlštejně, tak už nikdy se na ten hrad nepodívá stejnýma očima a stejně tak já, když jsem to načetla, už jsem nikdy nemohla těmi místy, těmi, kolem těch domů procházet se stejným pocitem. Vždycky už máte dojem, že z těch dveří může něco vylízt každou chvíli. A to je skvělý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano, ano, vy jste napsala knížku Praha babka měst. To se mi hrozně líbí, ten, ten název je ...
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tu jsem právě napsala jako druhou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Právě, já to tady mám takhle seřazeno a mě se strašně líbí ten název. Samozřejmě je to hezká hříčka, co si budeme povídat, ale měla to být jenom hříčka, nebo jste tím ještě něco myslela?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Musím říct, že já přece jenom jako novinář vždycky myslím, že jsem byla docela dobrej titulkář, takže to mi tak jako zůstalo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to určitě prodává, co si budem povídat.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já jsem snad ani nešlo o to tady nešlo o to, aby se knížka rozšířila, ale především šlo o to, aby se jí ty děti nebály. Prostě na první pohled věděly, že to je nějaký vtip, jako, že to je nějaký fór. Kdyby jste to nazval Praha matka měst, tak se osypou, ale když to nazvete Praha babka měst, tak se tomu do dneška smějou. Vlastně si ani nevšimnout, že když tu knížku otevřou, tak se tam dozvídají nějaká fakta. Já jsem si dávala velký pozor, aby tam bylo minimálně dat, aby tam byly reálné fotky všech věcí, které vlastně můžete v té Praze do dneška potkat. Aby tam byly i ve velké zkratce samozřejmě legendy a psala jsem tu knížku, když jsem zastávala poměrně exponované místo, pracovala jsem na magistrátu hlavního města Prahy, to bylo v roce 2000 a 2001 a 2002, no, a já do dneška vůbec nechápu, jak jsem to knihu mohla napsat popravdě, není mi to nějak jasné, jenom vím, že jsem psala o víkendech, psala jsem po nocích, ale byla to pro mě vynikající kompenzace, protože ta práce byla dost náročná, stresující, velmi racionální a teď najednou jsem asi potřebovala to kompenzovat to nějakou noční prací, kde jste se mohl pustit jako zpátky k těm svým vzpomínkám a prožitkům a kde jste mohl být vlastně jakoby sám sebou, nejenom tou rolí, která byla opravdu velmi jako striktně vymezena. Takže to mě asi k tomu podnítilo taková ta, takovej ten pocit té kompenzace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mě se samozřejmě ten název hrozně líbí a pořád přemýšlím o tom, že jste měla pokračovat v tom seriálu a napsat potom, dejme tomu, Karlův most, dědek všech mostů, Karlštejn, kmotr všech hradů. To by byl hezkej seriál, že jo?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
To je krásná, já myslím, že to je nádherný. Tak za kolik to prodáte, ty titulky?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak domluvíme se. Zatím si posluchači poslechnou hezkou písničku a my se jdem domlouvat o tantiémech.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Humor je součástí, nedílnou součástí dokonce knížek mého dnešního hosta, spisovatelky Aleny Ježkové. A to nejenom v názvech, Praha, babka měst. Nepřestanu se usmívat, to je krásný, opravdu, tak, tak inspirativní název. Ale samozřejmě, že humor se objevuje i v těch vašich knížkách, protože si myslím, že to je hezká, hezký klíč k těm dětským srdcím, prostě použít občas nějaký fór, vtípek a podobně, ale to nechme teď stranou, protože teď se tady v našem pořadu, v Tandemu, musíme dostat k některému z klasiků českého humoru. Musíme, chceme se dostat, a to vaším prostřednictvím, paní Ježková. Takže koho vyberete?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já jsem měla vždycky velice, velice ráda Františka Filipovského, a to třeba i tehdy, když jenom daboval. A myslím si, že naprosto třeba nezapomenutelné, naprosto nezapomenutelné jsou výroky čarodějnice z Mrazíka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, samozřejmě, jím dabované ano, ano.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
František Filipovský jím dabované. A to je něco tak excelentního, to můžu vidět po 60, po 100 a vždycky se budu strašně smát. A víte, já se moc nesměju. Tomu současnému humoru. Ono se to častěji vede než nevede. V dnešní době, nevím, čím to je, ale nějaká jiskra, jiskra se z těch věcí vytratila, ale ta čarodějnice v Mrazíkovi, ta zafunguje vždycky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty máš čáry, já ... ne ... ty máš svaly, já mám čáry. No, určitě samozřejmě, a co takhle František Filipovský, jsem dostal teď nápad, v jedné z nejslavnějších knížek pro děti, pro kluky, Bylo nás pět.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tak, to by byl krásný zážitek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to si teď dáme určitě a můžeme si dát dokonce takovou zvláštní scénku, kdy František Filipovský předváděl publiku, jak čítával Bylo nás pět. Takže tam uslyšíme i to, co v tom původním provedení Bylo nás pět nebylo, a to ohlas publika. Takže si k tomu můžeme přimyslet i náš potlesk nás dvou ve studiu.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tak, to je skvělé.
/ Ukázka /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Alena Ježková pracovala v nejrůznějších funkcích, které neměly až tak úplně blízko ke spisovatelské činnosti, teď mám na mysli úplně tedy jaksi funkce v kancelářích, to znamená pracovala jste jako ředitelka odboru Public realizacions, na magistrátě, je to tak?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už jste mluvila o tom, že jste pracovala jako zástupkyně šéfredaktorky tuším v Reflexu to bylo?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Šéfredaktora.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Šéfredaktora.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Spíše jako editorka, řekněme, editorka Reflexu, to je asi přesnější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a na nejrůznějších funkcích v PR a podobně, v komunikačních agenturách. Dneska už se věnujete jenom výhradně spisbě, tedy?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Dovolte, abych se zasmála. Ha, ha, ha. Přece jenom nejsem Rowlingová. Takže samozřejmě si nemohu dovolit, věnovat se pouze psaní a žít pak z těch tantiémů, které, myslím v té umělecké práci jsou podobné, takže, co my dva si budem říkat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže jste Rowlingová, ovšem s tou výhradou, kromě těch honorářů.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, asi, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, čemu se teď věnujete jaksi?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já, já, pracuji na volné noze a pracuji stále v téhle té své vlastně branži, která se týká různých agenturních prací, to znamená, že pracuji jako externista, ale mohu dělat třeba nějaké mediální analýzy, nebo edituji texty pro různé časopisy firemní, ale taky třeba v poslední době jsem začala taky pracovat jako kurátorka výstav, což je báječná, báječná práce. Já jsem si totiž v dospělosti splnila svůj dětský sen, protože já jsem vždycky toužila spíš malovat než psát, a to musím taky přiznat. Do dneška je mi to líto, že jsem to neudělala, nicméně to je tak, když má člověk, řekněme, předpoklady pro více věcí, vždycky musíte jednu oželet. Nikdy, nikdy nemůžete být excelentní v obou dvou a pokud ano, tak to jsou opravdu géniové, kteří se rodí jednou za tisíc let a těch Leonardů daVinci zas tolik nebylo, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. No, ale vy jste chtěla být jak jsem tady už citoval v úvodu taky malířkou a fotografkou, tak to se vám třeba mohlo splnit teď v té dokonce sloučit v té funkci kurátorky. Udělala jste výstavu třeba v Prašné bráně, tu stálou expozici Králův Dvůr a podobně. Ale přece jenom bych se teď ještě chtěl víc zaměřit na to, na to spisovatelství vaše. Knížky, které najdou dětští čtenáři v knihovnách a v prodejnách knih, jako třeba Staré pověsti české a moravské a nebo Příběhy z Dalimila, Pražské legendy, 77 pražských legend, Strážci pražských ulic, Příběhy českých knížat a králů a nebo ta poslední Prahou kráčí lev. O té bych si chtěl trošičku popovídat, která byla nominována na cenu Magnesia Litera. A teď úplně nově, to je čerstvá zpráva úplně, získala cenu za nejkrásnější knihu pro děti, nebo vůbec.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Pro děti, v kategorii pro děti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte něco, pár slov o téhle té knížce Prahou kráčí lev. Co to je za lva, proč kráčí Prahou, kam dojde?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ale, takhle stručně, kdoví, jestli to dokážu. Tak protože tenhle příběh se trošku vymyká, protože je poetický, je to opravdu pohádka. On bývá často označován jako takový průvodce, ale průvodce ve smyslu bedekerů, dětský průvodce ale průvodce ve smyslu bedekerů to pochopitelně není. Je to pořád pohádka. Že někdo prochází konkrétními místy, tak to děláme dnes a denně taky. Je to příběh kluka, který přijel z ciziny evidentně do Prahy, a rodiče ho nechali den v hotelovém pokoji. A byl to malý kluk, takže s sebou na cesty i s rodiči vozil svého žlutého lva. Jestli je to plyšák, nebo není, to není tak úplně jasné, prostě je to žlutý lev a basta. No a ráno se probudil a zjistil, že ten žlutý lev se ztratil. Tak co asi člověk udělá? Rozbrečí se, ale tenhle kluk David měl velké štěstí, protože k němu na okno přilétl nejchytřejší a nejlepší pražský holub Modropírko, který se uměl i nafouknout a stal se holubím létadlem a vlastně toho kluka pak vozil na různá místa, kde spolu toho lva hledali. A vlastně hledali ho cíleně na místech, kde Modropírko věděl, že nějací lvi už jsou, tak nebyl si jistý, jestli to náhodou není ten Davidův, ale současně ale také věděl, že se těch ostatních lvů můžou zeptat, jestli neviděli toho žlutého. Ale nemůžu teď říct, kam došli a nemůžu říct, kde se ten lev našel. Můžu prozradit, že se našel, ale nechci říkat kde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale určitě ta cesta je v tomto případě cíl, to znamená to kudy procházejí, co vidí, tak to je asi to nejzajímavější.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Samozřejmě, je to taková, taková tradiční cesta, královská cesta s takovou hezkou úhybkou do jednoho nádherného, překrásného místa, na které se dost jako zapomíná, to je taky, patří k těm tradičním místům Prahy s velkou magií, a to je Starý židovský hřbitov. Takže tam se dokonce zjeví 9999 pražských lvů.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídáme si dnes v Tandemu se spisovatelkou Alenou Ježkovou. Jejíž knížky jsou prodchnuty takovou příjemnou, optimistickou atmosférou, no samozřejmě nebudete děsit děti, že jo nějakým, nějakýma hrůzama nebo ...
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ale jo, víte, jak se děti děsí rády?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vím, že jo, ale ... i ve vašich knížkách děsíte, jo?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano, já jsem, víte co, já si myslím, že já vlastně ani neděsím, pochopitelně, když ten příběh je pohádkový, tak jako vyděsím cíleně, ale myslím si, že třeba v těch knížkách, které jsou, mají ty historické náměty, tam se tady těm krvákům opravdu nevyhýbám. Jako když holt se bojovalo sekyrami, tak prostě museli jako padnou strašnou ranou sekyry a musela se vyvalit z hrudi krev, nedá se nic dělat, to byl středověk. A když se vypalovalo, tak se vypálilo hradiště, hotovo. A dokonce musím říct, že cíleně i myslím na to, abych to tam popisovala. Ne pochopitelně u nějaké úchylky, jakože bych tam chtěla popisovat nějaké scény, kterých by se děti bály, ale je to taková tvář historie a tyhle ty vlastně tyhle ty věci, o kterých se vlastně vůbec v těch knihách nedočtete, protože tam je vždycky, padlo 10 tisíc bojovníků, ale nikdo vám nenavodí ten strašný pocit, jak hrozný to muselo být. A myslím, že ty děti to potřebujou prožívat tyhle ty věci, aby i přiblížily ty události.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že jim to ani neublíží. Podívejte se, my jsme odkojeni knížkama Boženy Němcové a tam bylo pěknejch hrůz, že jo. A co Andersen?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, já myslím, já myslím, že ty české lidové pohádky byly dostatečně příšerné, nebo Grimmovy pohádky ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, Grimmovy, to už vůbec nemluvím, kdysi jsem koupil, nebo dostal jsem pro dceru knížky, knížku tedy Grimmových pohádek a musel jsem některé úplně zatajit, já jsem cenzurovat prostě.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já musím, já musím říct, že já jsem měla největší děs z takové velmi stručné pohádky, která nevím, jestli si jí jako lidé pamatují, ale byla velmi stručná, krátká, byl to jenom takový příběh, jak přišlo děvče k čarodějnici, mělo u ní sloužit a samozřejmě to nějak neumělo a dělalo to špatně, protože to bylo líné děvče a ta čarodějnice jednoho dne řekla, dobře tvoje služba skončila, proměnila ji v poleno a hodila ho do ohně a říkala, tak, teď alespoň konečně něco prospěšného jsi vykonala. Hezky to hoří.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Skutečně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ona jí normálně takhle spálila.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tak vidíte, ty lidové příběhy jsou samozřejmě naprosto jako drastický, zase to byl lidový příběh vyprávěný dospělými pro dospělí, na to nesmíme zapomínat. Všechny ty lidové pohádky, ať to jsou vlastně Afanasieovy ruský pohádky, ty sbírky, ať to jsou Grimmovy sbírky a nebo i naše český lidový pohádky, to jsou prostě, to je folklórní slovesnost, to nikdy nebylo vlastně určeno dětem, to nebylo takhle staženo a nasměrováno přímo k dítěti. To jsme z toho udělali dneska my ten kýč, takový jako, aby to všecko bylo malinké, roztomilé a do růžova a medvídek. Jako to, to je všechno věc posledních 200 let, protože tohle existovalo jako seriózní literatura lidové folklórní sbírky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale mělo to vychovávat děti. Tak já vzpomínám třeba zrovna na toho Andersena.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, to určitě. Já musím říct, že teď jste mi připomněl, že vlastně i v té nové knížce Prahou kráčí lev, která pochopitelně dostala tu cenu Nejkrásnější kniha, taky za to, že ji fantasticky výtvarně upravila Michaela Kukovičová a graficky potom Klára Kvízová, což jsou opravdu vynikající autorky, tak tam je tak jedna taková ilustrace a já jsem to věděla, já jsem chtěla, aby Míša Kukovičová tu ilustraci zmírnila, protože se mi zdála opravdu naprosto příšerná a věděla jsem, že to tak dopadne, protože všichni moji přátelé mi říkají, no, ale ti chrliči na tom Svatovítským chrámu, to musíme otáčet, to děti nechtějí vidět. Vždycky si to chtějí přečíst všecko třikrát, ale tohle musíme rychle přeskočit. Ale zase dítě jako dítě. Zase syn mých známých údajně reaguje tak, že jsou nuceni s ním neustále chodit na ten Svatovítský chrám a zezdola se na ty chrliče dívat, protože ho to fascinuje samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prosím. Přispěla jste k tomu, že děti mají zájem o historii.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, jistě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je samozřejmé, že stejně jako třeba herci nehrají divadlo pro to, aby získali Thálii, tak ani spisovatelé nepíší knihy pro to, aby byli potom oceněni třeba i cenou Magnesia Litera, na kterou byla nominována Alena Ježková, můj dnešní host. Ale je to příjemné, je to nepochybně příjemné a je to určitě i další takový příjemný hnací motor, takový stimul k tomu, aby člověk sednul zase k tomu počítači. To znamená, co máte před sebou, co máte rozepsáno, na co se teď můžeme my a děti těšit?
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Musím ještě říct trošku k těm cenám. Ono to člověka samozřejmě velmi potěší, ale ten stimul já vidím spíš negativně, protože je to tlak, je to vysoká laťka, je to vždycky taková pocta, že najednou jako ztratíte dech a řeknete si, pane bože, teď budu muset napsat něco ještě lepšího. Nemůžete už napsat jako, nemůžete už jít dolů. A teď vás to pořád takhle tlačí a žene.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně. Aby si neřekli náhodou kritici, vidíte jo, už nedosáhla na tu svou předchozí knížku.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
A taky musí člověk dávat pozor, aby se z toho jako tak nějak nezbláznil a nepsal takové, takzvané druhé knihy, že jo, jak se točí ty druhé filmy, tak se točí z těch zbytků se píšou ty druhé knihy, tak to bych taky nerada. Ale já mám štěstí, protože moje další knížka, ta už byla napsána v listopadu loňského roku a vyjde už teď za měsíc, její křest bude na pražském veletrhu Svět knihy v sobotu, tuším, že to je 16. května asi ve 2 hodiny a je to 33 moravských legend a to je, to bylo překrásné téma, já jsem si to velmi, velmi užila a když jsme se bavili o těch drasťárnách, tak samozřejmě i tyhle moravské pověsti jsou dost drastické a sirové, protože tam prolíná turecká válka, tam prolínají nájezdy tatarských vojsk, která byla velmi krutá, takže ty příběhy jsou velmi pěkné. Ale nicméně v tuhle chvíli opravdu teď, teď už od ledna pracuji na knížce, to už snad můžu říct, která vyjde koncem roku v nakladatelství Albatros, a je to fantastická věc, je to nové převyprávění řeckých legend po Eduardu Petiškovi. Protože Albatros se věnuje péči opravdu o tu dětskou literaturu, a to i ve smyslu takové té doporučené četby a má dost takové možnosti získávat informace od učitelů, skutečně konkrétně, i se mi to potvrdilo na těch besedách, že vlastně tahle knížka už začíná být pro ty děti příliš, příliš náročná, že je moc složitá, že tam je moc věcí a že vlastně potřeba, ne samozřejmě to zjednodušit, ale udělat to zase nějak úplně jinak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doufám, že stejně jako ostatní čtenáři, i děti, budu i nadále překvapován hezkými příběhy z pera a z počítače tedy spíš, Aleny Ježkové, mého dnešního hosta. Takže moc děkuju za vaší dnešní návštěvu, za knížky a budem se těšit na ty další.
Alena JEŽKOVÁ, spisovatelka
--------------------
Děkuji za přání a hezký den.
Pořad: Tandem - talk show Jana Rosáka |
Stanice: ČRo Region, Středočeský kraj
Čas vysílání: denně 09:04 (repríza: denně 21:04)
Čas vysílání: denně 09:04 (repríza: denně 21:04)